Pokud se chce Okamura zbavit nálepky Pitomio, stačí, aby se přestal chovat jako pitomec. A nesnesitelný všeználek, čtěte důkaz

Autor: aTeo

Popisek: Tomio Okamura očima grafika aTeo

Tu první větu, použitou v titulku, napsal šéfredaktor Respektu Tabery, který se zastal kolegů ve společenském týdeníku Reflex. Časopis Reflex ani jeho web nesmí totiž podle soudu nazývat šéfa Úsvitu Tomio Okamuru „Pitomiem", jak uvedl server Reflex.cz. Časopis se Okamurovi na webu za zkomolení jména sice omluvil, ale pouze za jeden článek, který vyšel až po rozhodnutí soudu. Reflex přitom Okamuru opakovaně označoval jako „Pitomia" déle než rok v článcích v tištěné podobě i na webu…. Jenže, jak jsme zjistili, pan Okamura se doporučením Erika Taberyho z Respektu zrovna neřídí, právě naopak.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl, že Reflex nesmí používat zkomolenou hanlivou podobu Okamurova jména, na konci března. Přesto o měsíc později Reflex zkomoleninu opět použil. Okamurova advokátka Klára Samková proto podle serveru požádala Reflex o omluvu.

Omluva / neomluva

Reflex omluvu na svém webu vydal, ale zmínil v ní pouze poslední článek z dubna. „Omlouváme se panu Tomio Okamurovi, že jsme nerespektovali předběžné opatření soudu a dne 24. dubna 2014 jsme jej v článku s názvem Jiří X. Doležal: Okamura do Tokia! označili jako Pitomio," oznámil Reflex.cz.

Americký novinář Erik Best se v glose na webu The Fleet Sheet zabývá předsedou Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamurou. Soud totiž zakázal časopisu Reflex, aby nazýval Okamuru Pitomiem. Podle Besta je ale taková přezdívka na stejné úrovni, jako když se Václavu Klausovi říkalo Kikina. Uvažuje také nad tím, zda bude možné tvrdit, že je Okamura rasista.

Přezdívka Pitomio má stejnou váhu, jako když se někdejšímu americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi přezdívalo „Bush Lite“ (hloupější verze svého otce). Podle Besta pak Tomio Okamura zásadně zpochybnil svou inteligenci, když podal žalobu na Reflex.

Okamura se měl raději soudit s těmi, kteří ho označují za rasistu

Co jiného totiž mohlo dostat slovo Pitomio do všech médií než předběžné opatření soudu o zákazu jeho používání.

Okamura by prý udělal lépe, kdyby se soudil s těmi, kteří ho označují za rasistu. „Za jistých okolností se hnutí hlásící se k rasismu dopouští trestného činu, takže říkat o Okamurovi, že je rasista nebo xenofob, představuje závažnou právní záležitost. Novináři, kteří se zdráhají nazývat jiné politiky gaunery, zrádci nebo konspirátory, mnohem ochotněji roznášejí obvinění z rasismu,“ vysvětluje novinář Best.

Všichni už mají jasno, zda je Okamura Pitomio

Podle něj mají všichni jasno, zda je Okamura Pitomio. Soudy ale možná rozhodnou o tom, zda je Okamura také rasistou.

Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery se v komentáři na serveru Respekt.cz zastal konkurenčního časopisu Reflex, kterému soud předběžně zakázal označovat lídra hnutí Úsvit přímé demokracie přízviskem „Pitomio". Svobodu slova je podle novináře nutné zachovat a týdeník by měl mít právo označit politika lehce hanlivou přezdívkou.

Časopis Reflex musel zveřejnit omluvu za použití přezdívky Pitomio pro poslance a lídra hnutí Úsvit Tomio Okamuru. Porušil totiž přikázání soudu, aby toto označení nepoužíval do doby, než soudci definitivně rozhodnou, zda je to pro Okamuru příhodné jméno, nebo ne.

Svobodu slova je třeba zachovat

Podle šéfredaktora Respektu Erika Taberyho je klíčovou otázkou, zda má soud Reflexu definitivně zakázat, aby Okamurovi říkal Pitomio. A Tabery je jednoznačně na straně konkurenčního média. „Svobodu slova je třeba zachovat v její nejširší možné podobě. Společenský týdeník, který je znám svou nadsázkou, musí mít právo svobodně označit politicky činnou figuru lehce hanlivou přezdívkou," konstatuje.

Novinář se podivuje nad tím, že tento politik má vůbec chuť se soudit. „Okamura je populista, který drsně manipuluje s realitou, nadbíhá lůze výpady proti nejslabším spoluobčanům, a i když svoje konkurenty pořád vyzývá k maximální transparentnosti, sám své devítičlenné hnutí Úsvit a jeho účty drží mimo veřejnou kontrolu (viz financování strany). Jestli má on právo lhát, proč by měl soud Reflexu zakazovat ironii?" ptá se Tabery.

Tabery doufá ve zdravý rozum českých soudů

České soudy nicméně podle novináře rozhodují většinou rozumně, což dokazuje třeba případ expremiéra Jiřího Paroubka, který se vymezil vůči výroku dnes již zesnulého podnikatele a politika Romana Housky. Ten o Paroubkovi prohlásil, že je „novodobý Berija". Někdejší šéf ČSSD jej zažaloval, ale neúspěšně. V rozsudku stálo, že u osob politicky činných se předpokládá zvýšená odolnost vůči různým typům urážek.

Tabery proto doufá, že Reflex soud neprohraje. „A pokud se chce Tomio Okamura zbavit nálepky Pitomio, je to docela jednoduché: Stačí, aby se přestal chovat jako pitomec," uzavírá Erik Tabery svůj komentář.

Tomio „všeználek“ Okamura se plete i do české historie…

Tomio Okamura přednesl projev na úterním semináři v Poslanecké sněmovně s názvem Pocta Elišce Přemyslovně. Řekl zde: „Je těžké hodnotit význam poslední přemyslovské královny Elišky - dochované zprávy a svědectví na jedné straně vyzdvihují její snahu o posílení české státnosti, na stranu druhou byly tyto snahy letitým problémem pro uklidnění politických poměrů v Českém království. 

To, co je nesporné, je, že Eliška byla a je synonymem vlastenectví, a to nikoliv národnostního, ale zemského. V Eliščině krvi byla krev panovnických rodů celé Evropy včetně kyjevských knížat Rurikovců. Sama se stala předkem pro mnohé evropské vládnoucí rody - její dcera  Jitka Lucemburská je mimo jiné pramáti francouzského královského rodu Valois. 

Její síla ovšem není jen v potomcích, mezi nimiž je první z prvních římský císař a král Václav, který přijal jméno Karel IV. Její odkaz je v tom, co svému synovi předala. To, že byl jeden z našich největších státníků v dějinách také jeden z největších českých vlastenců, je nesporně dílo maminky, která svou vlast, zemi a její národ milovala. Řekněme si také, že v mnohém je to také odkaz dalších velkých žen našeho národa, které na Elišku měly vliv - Kunhuty Přemyslovny, jíž současníci přezdívaly svatá Pavla, a její velké učitelky a pratety svaté Anežky Přemyslovny.

Eliška je stejně jako další Přemyslovny velkým svědectvím o síle osobností českých křesťanských žen. Odkaz velké a nezdolné královny spočívá v neústupném boji o silnou českou státnost. V její nepřehlédnutelné hrdosti na český a moravský zemský národ, přičemž pojetí zemského národa její a jejích současníku by mělo a musí být inspirativní i pro dnešek – český národ tvořil každý, kdo žil v zemích Koruny české, a to bez ohledu na jazyk či etnicitu. 

Vlastenectví nezávislé na faktické národnosti, ale vlastenectví k zemi, v níž žijeme, by mělo být i dnes jednou z nejvyšších hodnot. Ne proto, aby rozdělovalo národy v Evropě, ale aby je posilovalo a posilovalo spolupracující Evropu. 

Eliška - mnohonárodnostní potomek českých králů a nejvýznamnějších evropských elit - nám i teď říká: nestyďme se mít rádi svou zemi, v níž jsme se narodili a v níž žijeme. Nestyďme se hájit její zájmy. Není totiž většího a státotvornějšího úkolu. Žít pro svou zemi nemusí nikdy znamenat být proti druhým národům - naopak, znamená to jít ruku v ruce spolu s ostatními a být ku prospěchu sobě i ostatním. Nestyďme se také říkat nahlas, že naše dědictví je nejen vlast zemská, ale také křesťanství. To je totiž naše vlast duchovní ať už kdokoliv z nás v Boha věří či ne,“ ukončil svůj vlastenecký projev předsda Úsvitu.

Co na to historik?

Oslovili jsme historika Jana Pařeza, aby si na Okamurův projev trochu posvítil. Jeho komentář, kromě konkrétních historických výtek, nepostrádá ani jistou zábavnost… „Eliščina dcera Jitka si vzala francouzského krále Jana II. z Valois. Ten rod ovšem existoval dosti dlouho, ve 13. století se oddělil od Kapetovců. Pan Okamura se asi snažil říct, že Jitka se přichumelila relativně brzy a že se stala jednou z žen, od nichž potomci odvozovali svůj původ. Výraz pramáti je tudíž asi myšlen obecně, nikoliv striktně genealogicky, tj. že jde o ženu zakladatelku ve smyslu biblické Evy. Pokud bych nepoužil výraz ´hrubě zkreslený´, hodilo by se přinejmenším ´nešťastně formulovaný´, okomentoval první část projevu historik Jan Pažez.

A pokračoval: „Jinak je nepochybné a asi i podložené, že Eliška měla k Čechám v pozitivním smyslu velmi vyhraněný vztah. Mimo jiné to asi bylo dáno tím, že se stala svědkem zániku svojí, jediné původní, dynastie. I proto se snažila uchovat dědictví a předat ho dál. Těžko říct, jak se jí to mohlo podařit u Karla IV., kterého skutečně naposled viděla, když ho Jan Lucemburský s ostatními dětmi odvedl, a to mu snad nebyly ani tři roky," sdělil.

Jak dobrý Přemysl Otakar natrhl řiť Tatarům

„Na okraj, já myslím, že Karel celý svůj život pracoval s koncepcemi a koncepty křesťanského universalismu, do nichž byl schopen integrovat dynastické tradice a to jak z matčiny, tak otcovy strany. A zase je otázka, co zde pan Okamura chce říct. Může totiž chtít sdělit, že Karel převzal pokračování matčiny dynastické linie s českou křesťanskou tradicí včetně svatováclavské, tedy ´matka mu to předala´, ale líčí to trochu tak, aby to mohli pochopit všichni. Abych to shrnul: Pokud Eliška Karlovi něco předala, tak to bylo dynastické duchovní dědictví s vazbou na české království, ale ve formě symbolického odkazu, nikoliv že by mu vyprávěla před spaním, jak dobrý Přemysl Otakar natrhl řiť Tatarům,“ říká se zjevnou nadsázkou Jan Pařez.

„Mne zarazila ještě jedna věta: „…český národ tvořil každý, kdo žil v zemích Koruny české, a to bez ohledu na jazyk či etnicitu".  To je nesporné, protože symbolicky vzato všichni byli poddaní českého krále, a o nacionalismu neměl tehdy nikdo ani páru. Ne snad, že by neexistovaly problémy mezi česky a německy hovořícími obyvateli, ale nelze mluvit o nacionalismu, jak ho chápeme nyní, protože ten vznikl až mnohem později. Taktéž výraz vlastenec neboli patriot nemá žádný nacionální podtext, ostatně už sám neodkazuje na jazyk nebo etnicitu, ale na vlast, preferuje tedy zemský, nikoliv nacionalistický princip,“ vysvětluje na závěr historik Pařez.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová