Jsou tam obličeje, při pohledu na něž bych zatýkal už preventivně, tvrdí známý psychiatr Höschl. A k Nečasovi řekl…

Foto: Stránky Cyrila Höschla

Popisek: Cyril Höschl

ROZHOVOR Uznávaný psychiatr, profesor Cyril Höschl si nemyslí, že by mezi politiky bylo víc psychopatů, megalomanů a narcistů než v běžné populaci. Říkat něco takového je podle něj laciné.

„Znám opravdu značný počet politiků, kteří jsou slušní, vyrovnaní, nejsou to psychopati, nejsou egocentričtí. Je to důsledek určitého optického klamu. Je to podobné, jako když budeme říkat, že mezi učiteli je víc pedofilů nebo mezi katolickými faráři víc homosexuálů. Sice pro to sneseme různé ojedinělé příklady, ale tvrdit, že je jich většina, je zavádějící,“ řekl profesor Höschl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Hodně se diskutuje i v rámci ODS, zda k propadu obliby ODS došlo až v posledních několika letech. Zavinily to podle vás chyby posledního vedení strany?

Rozhodně ne. Stále se domnívám, že Petr Nečas byl velice dobrý premiér, že mu je částečně křivděno, částečně si za to může sám svou soukromou aférou. Ale její rozměr a její dopad není rozhodně úměrný jeho proviněním coby politika. A to je třeba odlišovat a je třeba ho považovat za strůjce té situace jen částečně a částečně také za oběť. Vždyť to byl sám Nečas, kdo umožnil, aby orgány činné v trestním řízení ve směru k mocným vůbec takhle konaly. On otevřel stavidla pro proud, který ho nakonec smetl. Myslím, že to bude časem oceněno, jen si to teď všichni v tom zatemnění mysli dostatečně neuvědomují. ODS v mých očích měla na disreputaci zaděláno bohužel už mnohem dřív, protože - jak říká s určitou mírou nadsázky jeden můj blízký kamarád - jsou tam obličeje, při pohledu na něž by je zatýkal už preventivně. A ty tam byly už dávno. Samozřejmě, že takhle to v demokracii nechodí a že je to jen bonmot, ale je poměrně výstižný v odpovědi na vaši otázku, jestli za to může až ta poslední končící garnitura. Určitě ne. Naopak myslím, že ta měla ještě velkou šanci situaci zachránit, kdyby nebylo celé té aféry s paní Nagyovou.

Je podle vás odůvodnitelná kriminalizace politiky, která se dnes začíná v rámci boje s korupcí objevovat? Není to zase opačný extrém oproti tomu, že se korupce a rozkrádání v minulosti téměř nevyšetřovaly, pokud šlo o vlivné a mocné?

Ono je to velice těžké, samozřejmě to tak v mnoha případech vypadá a zčásti také o kriminalizaci politiky jde. Ale je to dvousečné: Jestliže budeme vskutku politiku kriminalizovat do té míry, že normální politický kompromis budeme vydávat za korupci, můžeme se dočkat toho, že počestní, dobře to myslící a iniciativní spoluobčané do politiky nepůjdou, protože, kdo má pět pohromadě, se politice velkým obloukem vyhýbá, protože vidí, že nikdo v politice nedopadl dobře a všichni odejdou jako zpráskaní psi, pokud si nestačí honem nahrabat, aby se zajistili na dobu, kdy po nich ani pes neštěkne, což určitě není kýžený stav. Takže se nakonec může stát, že tahle bohulibá snaha povede k další degeneraci moci a k tomu, že se do politiky pohrnou už jen tak otrlí psychopati, že i tu disreputaci ve zdraví přežijí. Platí o nich věta, kterou Richard Dawkins má v úvodu své knihy o sobeckém genu: Co vypovídá o člověku výrok „dožil se spokojeně vysokého věku v chicagském podsvětí“? Jinými slovy - co vypovídá o těch lidech fakt, že se úspěšně pohybují v politice? Jestliže procesem kriminalizace potvrdíme, že politika je mravní bahno, pak nemůžeme chtít, aby se v ní pohybovali slušní lidi.

Když mluvím s politiky z devadesátých let, kroutí nad současnou politickou kulturou hlavou a říkají, že tehdy byla mnohem noblesnější. Čím to je, že politika hodně zhrubla?

Jednak hrubne společnost jako celek, do určité míry je to vidět, když se provádí jazykový rozbor češtiny v médiích, ve filmech, v dabingu; jednak záleží hodně na tom, kdo je zvolen a kdo se do viditelné funkce dostane. Když byli v politice lidi jako Pavel Tigrid, tak ten jazyk, výrazivo bylo jiné, než když je tam někdo, kdo říká vole, vole za každou větou.

Slyšeli jsme v souvislosti s pohřbem bývalého prezidenta Jihoafrické republiky Nelsona Mandely, jak mezi sebou mluví elita národa, tehdejší premiér Jiří Rusnok s exministrem obrany Vlastimilem Pickem.

Tam zrovna bych vzal v potaz, že to nebylo veřejné vystoupení, přece jen v soukromí se každý vyjadřuje jinak, než když jsou zapnuté kamery. Zrovna pana Rusnoka bych vzal trochu na milost. Ale pak jsou lidi, jejichž kultura projevu je očividně pokleslá, i když vědí, že vystupují veřejně, protože jim to nevadí.

Co vám vůbec na současné politice připadá nejhorší a nejrizikovější?

Nejrizikovější mi připadá zejména to, že právo stále ještě není vynutitelné. Protože ta kriminalizace politiky, jaké jsme svědky, to není náhlý výtrysk spravedlnosti, to jsou spíš jakési činy ze zoufalství, že když nemohu dosáhnout spravedlnosti, aspoň demonstruji svou snahu tím, že pochytám ty, kteří jsou nejslabším článkem řetězce, nebo kteří se pochytat dají, zatímco ty velké ryby zůstanou nepotrestané. Ale to není problém specificky český, to je námětem každé dobré detektivky ať už z evropského nebo amerického prostředí. Ovšem tím je daná určitá ztráta důvěry ve spravedlnost, která je v populaci široce rozšířena, a to je jeden z problémů, který považuji za markantní. Všimněte si, že sice si předvolají toho či onoho kvůli nějakým jízdenkám v metru, ale na druhé straně člověk, který prokázaně pod vlivem alkoholu, možná i kokainu někoho přejede, uteče před policií a je chycený, má přes to zřejmě dál dva roky řidičský průkaz, dva roky se nic neděje, žije spokojeně ve svých nemovitostech, zatímco běžný občan si neštípne v autobuse lístek nebo nedoplatí někde dvacet korun na daních a už má problém, který mu komplikuje život. Pořád se tady pocit, že věci jsou váženy podle míry své škodlivosti, nedostavuje, a to je pro mnoho lidí frustrující. A je to součástí zklamání z politiky. Druhá věc je, že nikde není vidět snaha napravit věci, které jsou obecně kritizovány, a začít stát skutečně znovu budovat. Spíš se zdá, že ti slušní vyklízejí pole a ti ostatní se snaží zakopat v zákopech tak, aby nebyli chyceni, ale rozhodně nevyvíjejí aktivitu k nápravě. To všechno vede ke zklamání a to se šíří jako ta příslovečná, ač se mi to slovo nelíbí, blbá nálada.

Největší ránu pocitu, že tady funguje nějaká spravedlnost, dal vloni tehdejší prezident Václav Klaus širokou bezprecedentní amnestií, která zastavovala trestní stíhání největších hospodářských podvodů z minulých let.

To je součást toho, co říkám. Myslím, že se společnost z toho dodnes nevzpamatovala.

Libuše Frantová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová