Závan ze Slovače i z puszty. Seniorka jede na jih
20.09.2026
Foto: Se svolením Ley Hniličkové (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Uklizeno, fakt neuvěřitelnej zážitek. I podlaha je vidět.
Musím říct, že po dlouhou řadu dní mě nepobavilo nic tak, jako ten holý fakt, že už ani číst pořádně neumím. A skutečnost mě rozesmála skoro na půl dne.
Ptala jsem se, jestli je to, co jsem zahlédla ve whatsapu, zeměpisný pojem nebo jídlo. Jj. Četla jsem pořád dokola Murárska slanina a nešlo mi to z hlavy, co je to asi za specialitu. I jsem si uměla představit cosi drsného, zřejmě hovězího, na dort třeba bych to neviděla, prošpikovanej jemnou slaninkou.
Musí to být mňamka, chuťovou fantazii celkem mám. Moji rozbujelou fantazii ovšem poněkud usadil kolega, že o jídlo fakt nepůjde, neboť poslal mapu z Google. A představa chutného dlábence utrpěla zásadní trhlinu, o mém československém vzdělání nemluvě.
Jedná se totiž i podle mapy o Muráňskou planinu... Ehm, „zednická“ spolehlivě umím. Cha... Ale nakonec, proč by se tak nějaká specialitka nemohla jmenovat...
Mor ho! Radši se vrátím k mému původnímu záměru, o čem chci psát, tohle byla jenom taková drobná slovenská odbočka. Ale v zásadě se neodchýlil příliš. Neboť o kousek dál je Maďarsko a odtamtud pochází moje zdejší zachránkyně.
Taková úžasná celoevropská spolupráce se na mně vystřídala. Mám kamarádku, co žije v Británii, a ta přišla ondyno s tím, že potřebuju pomoc, čemuž já jsem nějaký čas docela úspěšně vzdorovala a ona to nějak nemohla přenést přes srdce.
Ale od mrtvice jsem prostě neuklízela v bytě. Vůbec, prostě to nešlo, a hlavně mi bylo všechno šumák. Různé igelity, krabice, papíry, petky... takovýhle ledacosy se hromaďily. Když máte pravou ruku úplně na nic a levou jste se naučili tak tak psát a nic víc, začne vám být vcelku jedňo, když někde něco leží, když vám to přímo nevadí.
Naučila jsem se pohyb mezi mými hromadami a vlastně cajk. A co je komu do toho, až mi bude nějak snesitelněji, tak to třeba odnosím, ale teď mi to prostě nesmí vadit Tak. A náhle se objevila ta má kamarádka, jejímuž nápadu pomoci jsem možní měsíce odolávala. Ale začala jsem si uvědomovat, že má vlastně pravdu, že už ten binec fakt prostě nezvládám.
Začala mi vyprávět o nějaké paní z Maďarska, která žije taďy kousek a má projekt, že zadarmo uklízí a točí o tom. Absolutně rozčurbesený příbytky. A dělá to zadarmo, protože o tom točí na YouTube. A žije tady ve městě. A tak mi vznikla Barbie.
Vzdorovala jsem dlouho. Jednak nemám ráda cizí duše v baráku a druhak mám pocit, že všechno můžu ještě sama délat. Původně mi tady sousedka nabízela, že za 200 éček mi uklidí dvoreček, kde v podstatě bylo jen pár obalů od velkého balení kočičích suchých tří v jednom keksů a pár zatoulaných papírů a jinak nic.
Místní se potichu koukat nebojí, a jak vidi nějakýho chudáka, rádi ho, jak vidno, o hezkých pár eur oškubou. Laskavost sama. Ale Barbie by to zvládla prý zadarmo? To se mi při mých 400 eurech důchodu může fakt hodit, než mě ty papíry, plasty, petky a další čurbes fakt zavalej.
Ten protismykovej kobereček jsem dostala a je boží. Původní mi čmajzli, asi neznajíce, co to je.
Takže nastalo dlouhý ale už napadnutý váhání. Váhání o něčem, co už logika dávno rozhodla. A kamarádka, která schopně foukala pod ohníček tu slovem, tu už filmem, až jsem nakonec kývla. Ta představa, že zase najdu všechny svoje místnosti, a to tři dny poté, co můj organismus konečně skoncoval s téměř měsíc trvající laxírkou, která k vývoji taky poněkud přispěla, neboť se ukázalo, že nemám fakt žádnou sílu, třeba na drhnutí. Tenhle moment vlastně rozhodl...
Protože uzvednu maximálně, jako nad povrch, maximálně kilo, například stříhat nůžkami prakticky nemožno a něco drhnout téměř vyloučeno. Nemám sílu. A tak tedy jednoho dne po domluvě přišla Barbie. Děvče mladé, původně z puszty – tak mám odjakživa pojmenovaný Maďarsko.
Na můj čurbes se vrhla s přehledem a vášní. A během jediného dne ufackovala prostor hlavního pokoje do celkem normální podoby. Každý den něco a teď je z mého bytu vpravdě normální prostor pro život. Všechno je odvezeno kamsi do kontejneru, no a já teďka abych se bála pohnout ve vlastním domě. Musím se snažit udržet to v tomhle stavu i nadále. Abych si v tom celkem kulturním prostoru neudělala zase takovej čubrdinec, jak byl.
Samozřejmě nebyl nad mými poklady furt jen mír. Vždycky když Barbie odešla, začala jsem zoufale dohledávat svoje přesunuté majetky. Jak blbě vidím, tak to nebylo jen tak. Přeložíš mně nějakej krám zpráva doleva, tak ho hledám. S tím zoufalým pocitem – sakra tadyta věc nikde není. Taky jsem odsouhlasila, že můžou jít do odpadu mý dvě osušky. Neee. To jsem jenom neporozuměla anglickému dotazu, neboť moje angličtina se nezlepšila ani o píď, tak holt občas něco přeslechnu.
Naštěstí osušky ještě neopustily objekt, takže byly zachráněny. Jejich ztráta by mne mrzela hodně. Jiné nemám. O jednu bílou jsem přišla při jednom snaživém podivném pokusu o Vánocích, zmizela a už se neobjevila. Patrně mínusovej vánoční zázrak. Takze teď růžová a modrá osuška jsou zase zpátky. Jak romantické.
Pravda, tenhle hledací proces mě dost dostával. Stejně jako mě dostává celodenní hledání mého mobilu. Není tu! Kde je? Kdo ho vzal? Měla se mnou Bárbie docela trpělivost. Hledám furt a cokoliv. Na sýrech iberitaskách jsem strávila skoro dvě hodiny, než jsem je našla, a na naše rodinné obrázky od Hladíků padlo dalších několik hodin.
Ale vlastně jsem všechno dohledala. A kdybych měla normální oči, tak by to bylo v pohodě. Ale jak člověk bídně vidí, tak to vypadá, že mi někdo schválně všechno schoval. Nakonec jsem všechno normálně našla, ale chvilkama to byl nervák. Kdybych viděla jako dřív, byla by to brnkačka.
Ale výsledkem téhle akce je to, co já bych nedokázala ani za hodinu. Ani za celý den. A to celé zadarmo. Neboť Barbie prý pracuje zadarmo. Točí o každém úklidu film. Nevystupuju tam. Jenom ten můj čurbes a jeho uvedení do pořádku. Jak jí tenhle zázrak funguje, to mi vrtá hlavou.
A to můj binec byl celkem kulturní. Viděla jsem u ní úklid po nějaké paní, která zemřela, a je zázrak, že to vůbec šlo uklidit. Pro mne to byl dík kamarádce, která se nenechala ukecat, div z čistého nebe. Vlastně si to teď můžu užívat jako pravej předvánoční zázrak Clean with Barbie (Uklízej s Barbie bych si to přeložila). Tak se jmenuje její stránka. Nechci psát s exaltovaným nadšením, ale měla bych...
Vložil: Lea Hniličková