Štěpán Cháb: Sociální pravičáci aneb Chvála Trumpa. Komentář

Foto: Pixabay

Popisek: Donald Trump

Z USA po mnoha kopancích v mezinárodní politice vyšlo něco nadmíru pozitivního. A mně se dnes chce chválit, budu tedy chválit.

Trumpova administrativa, informují Konzervativní noviny, plánuje zásadní posun v podpoře rodin a porodnosti. Podpoří rodiny, kde jeden z rodičů zůstává doma a stará se o děti. Za každé dítě by taková rodina ročně získala 9 tisíc dolarů. To je 180 tisíc korun. Podmínky jsou jednoduché. Jeden z rodičů musí pracovat a rodina musí být pod mediánem příjmů toho kterého státu. Na peníze by neměly právo samoživitelky a nesezdané páry.

Skvělé. Mně se to líbí. To je přesně to uvažování, které chybí v České republice. Skutečná podpora rodin. Zároveň stmelující tlak na to, aby rodiny byly úplné a životaschopné.

U nás stále přežívá zatuchlá myšlenka, že se všichni musíme stát kolečkem ve stroji. Na ženy se tlačí, aby si dělaly kariéru, nebo aby nosily domů alespoň nějakou výplatu. Jinak to ani nejde, pokud je jeden z rodičů doma, rodina se okamžitě ocitá na hranici chudoby. Zároveň se po nich požaduje, aby byly stoprocentní matkou, která bude mít dětičky jako ze škatulky. To, že ženu takový systém sedře z kůže, je nabíledni.

To samé platí pro muže. Však Trumpova administrativa mluví o rodině, o její podpoře, o stavu, kdy jeden rodič zůstává doma a druhý pracuje. A to bez určení pohlaví. Prostě rodič.

Je to naprosto logický krok. Je to napravení chyby, kterou jsme udělali.

Zároveň pro kritiky. Nebyl by to zákon, který by jednoho z rodičů držel pod hrozbou doma s dětmi. Byla by to možnost, která by z beder rodin odňala tu strašlivou tíhu nekončícího běhání v kole a z toho plynoucího kašlání na děti, protože sílu má každý člověk limitovanou, omezenou a post 100% rodiče se nedá sloučit s postem zaměstnance roku. Nejde to. Je to vyloučené. Skutečná svoboda volby nevypadá tak, že matku donutíte nastoupit na dvanáctky do montovny, aby poplatila účty za energie, a dítěti zaplatíte celodenní hlídání. Skutečná svoboda volby je možnost říct: chci se osobně věnovat výchově svých dětí a stát mě za to nebude trestat propadem na hranici bídy.

A je až kuriózní sledovat, odkud takový plán vychází. Z USA, které jsou v očích Evropy sociálně tupé, kde je zdravotní pojištění pro vyvolené, kde je vedle oslnivého bohatství stejně oslnivá bída a chudoba. S něčím takovým, čekal bych, měla přijít Evropa. S hledáním možností, jak co nejpečlivěji vycentrovat sociální politiku a kapitalismus. U nás ale nic takového nefunguje, není v plánu, nepřemýšlí se o tom.

Ovšem psychické potíže mladé generace nás dojímají, dojímá nás jejich opuštěnost, vykořeněnost, a hledáme odůvodnění v moderních technologiích. Přitom nám nedochází, že jsme těm dětem už někdy ve třech letech sebrali matku a narvali je do jeslí, do školek, do škol, že se ty děti s rodiči setkávaly jen na večer u předpřipravené nebo dovážkové večeře. Že bylo jen pár chvil na pár milých pohlavků nad domácími úkoly a že u toho všichni jevili jisté známky opotřebení. Jakmile dítě oslaví třetí narozeniny, český systém matku nemilosrdně vrhne do soukolí plného úvazku, protože z jednoho platu průměrná rodina hypotéku a drahé jídlo neutáhne.

V 60. a 70. letech minulého století stačil v západním světě (i u nás v mnoha ohledech skrze družstevní a podnikové bydlení) jeden průměrný plat na to, aby rodina postavila dům, uživila tři děti a jela na dovolenou. Dnes musejí dřít oba rodiče na doraz, berou si hypotéku na čtyřicet let a výsledkem je jedno dítě a vyhoření. Zavedení příspěvku pro rodiče v domácnosti není krok zpátky do středověku, ale snaha vrátit rodinám alespoň část kupní síly, kterou jim sežral finanční systém. Sám to vidím na vlastním příkladu, kdy dřu jako mezek na hranici možného, snažím se uživit celou rodinu, ale stát se po mně vozí jako po ropném magnátovi a saje a saje, přitom nedává nic na oplátku. Je to velmi, ale velmi stresující a vyčerpávající.

Feminismus ve spolupráci s kapitalismem dosáhl toho, že se z žen staly součástky v soukolí. Vyhořené, unavené a nešťastné… a patřičně infikované, protože svou těžce vybojovanou pozici otroka v montovně si ještě pochvalují… tedy ty, které v té montovně nejsou a nechávají se unášet vzdušnými zámky o rovnoprávnosti v nějakém bezdětném nezisku. Z domovů jsme udělali jen noclehárnu pro pracující a zařazené v systému. A je to celé ale úplně blbě.

Cíl by měl být pro celé lidstvo jediný – zbavit se toho krysího závodu v kole. To, co plánuje Trumpova administrativa, je velmi správný krok. Až překvapivě správný.

Koukněte i na mé Opinio. Dnes o Českém rozhlasu a jeho nejapnému pokusu o lynčování. 

Vložil: Štěpán Cháb