Štěpán Cháb: Pomáháme s Volkswagenem Africe. Komentář

Foto: Se svolením Volkswagenu

Popisek: Elektrotraktor od Volkswagenu brázdí Rwandu.

Z Hitlerova odkazu prosperity Německa, kterou lze dosud nalézt ve výročních zprávách pod názvem Volkswagen, se ozývají samé strašlivé zprávy. Největší automobilka Evropy je ve vážných, skutečně vážných problémech. Proč?

Pro pobavení jsem se začal pídit po úžasném projektu Volkswagenu, který v roce 2021 sliboval rozvojový projekt elektrotraktorů pro Afriku. V roce 2024 byl projekt spuštěn. Je tu rok 2026. Zachránil Hitlerův lidový vůz Afriku? Ne příliš.

V jedné rwandské vesničce vyrostla až morbidně zadotovaná dobíjecí stanice. Přibyl elektrotraktor, který si místní zemědělci mohou pronajímat jako službu i s řidičem. Přijede jim zorat políčko. Za zadotovanou cenu. Projekt ve Rwandě (konkrétně v lokalitě Gashora) běží ve spolupráci s německou státní rozvojovou agenturou GIZ (Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit). Jde o klasický dotační trojúhelník: německé ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj + korporátní marketing VW + potěmkiáda se solární lobby.

Výsledek pro rozvoj afrického zemědělství? Nulový. V jedné vesničce je dobíjecí stanice a solární systém na dobíjení. To vše až absurdně dotované z peněz automobilky, ale i evropských daňových poplatníků. Výsledek pro marketing VW? Obrovský. Psalo se o tom všude a mnoho. Má to smysl. Pohneme světem. Zachráníme ho před sebou samým. Chudoba a lopota je hudbou minulosti. My tančíme tango budoucnosti, kde se budeme koupat v bohatství. Fotky z toho byly působivé.

Ovšem ani chudobu a ani lopotu v Africe to nevymýtilo.

Z jednoduchého důvodu. My v Evropě jsme nepotřebovali pomoct Africe a jejímu zemědělství (dosud se tam velmi často ryje sekáním mačetou do půdy, i to je způsob kypření), potřebovali jsme jen ty fotky. Pokud by měl jít elektrotraktor do Afriky bez dotací, stane se stejně dostupným jako turistický lístek na let do vesmíru. Ceny astronomické, dostupnost prakticky nulová. Elektrotraktor byl a je prostě kardinální blbost. Naprosto kardinální a výstavní. Taková Potěmkinova vesnice v podání společnosti Hitlerova lidového vozu.

Jiná společnost, z jiného kontinentu, stejná Afrika.

Čína a Indie zaváží Afriku jednoosými dieselovými traktory v počtech desítek tisíc ročně. Jsou to strašlivé traktory. Řvou, čudí, vibrují, ale posouvají desítky tisíc afrických sedláků do světa mechanizace a výrazného ulehčení práce. A tedy i k větším výnosům, k přebytkům, které mohou prodat a tedy rozvíjet svůj podnik. Pořizovací cena takového jednoosého démona je od 1500 do 3000 dolarů za kus (některé i do jednoho tisíce dolarů). Nemají žádnou elektroniku, žádné filtry pevných částic, žádné AdBlue ani senzory. Motor má řemenový převod, ze kterého africký sedlák během pěti minut odpojí pluh a připojí vodní čerpadlo na zavlažování, generátor elektřiny, mlátičku obilí nebo kukuřičný šrotovník. Za dva tisíce dolarů tak farmář nekupuje jen traktor, ale kompletní energetickou centrálu pro celou vesnici.

Dává to větší smysl, ne?

No. A proč do Afriky jednoosé démony nevyvážíme z Evropské unie, když tak chceme nakopnout jejich vývoj? Z jednoduchého důvodu. Naši démoni stoji o chloupek víc a v Africe tedy konkurenčně dokonale shoří. Z Číny a Indie se prodávají ze zmíněných 1500 až 3000 dolarů, ceny našich démonů se pohybují mezi 6000 a 10 000 euro. Pravda, nečudí, nevibrují, jsou krásně moderní, protože jsou určeny pro evropskou klientelu, ty čínské a indické vychází z konceptu 60. let minulého století a i místní africký sedlák je může na koleni rozebrat, sehnat si do něj náhradní součástky a zase jej smontovat, to je u našich technologií už prakticky sci-fi. U traktoru od VW musí při poruše dorazit certifikovaný technik z koncernu, ten se na koleni neopraví.

Jenže mluví se o pomoci africkému sedlákovi. A u té k tomu Čína přistupuje naprosto pragmaticky, my přes síto marketingu, kdy si musíme vyfotit pár Afričanů, kterak v nábožné úctě hledí na ten výkřik modernity z Evropy. To vše pak ve stínu toho, že VW čelí rušení desítek tisíc pracovních míst, hrozbě zavírání německých továren a drtivému propadu prodejů elektromobilů v Číně i v Evropě.

I my jsme v tomto byli na špici pragmatismu. Stačí připomenout legendární československé jednoosé traktory Agrostroj Prostějov. V 60. a 70. letech jsme vyváželi robustní a opravitelnou malou zemědělskou techniku do celého rozvojového světa. Dnes evropské emisní normy a bezpečnostní směrnice takto jednoduché a levné stroje v EU prakticky zakazují vyrábět. Jsem si jistý, že to pro nás sociální inženýři unie původně mysleli jako evoluční vymoženost, jenže to dopadlo jako vždycky, jak by naši snahu jistě okomentoval Viktor Černomyrdin.

Nakoukněte i na mé Opinio. Dnes o penězích v našich peněženkách a státu.

Vložil: Štěpán Cháb