Štěpán Cháb: Poslušně se hádáte? Hádejte se dál. Komentář

Foto: Pixabay

Popisek: Spravedlnost

Naše civilizace stojí na hodnotách. Na právech každého jednotlivého člověka. Všichni jsme si před zákonem rovni. Spravedlnost je dosažitelná pro každého ve stejné míře. Všichni se musíme chovat dle zákona, nebo přijde zasloužený trest.

Před půl rokem vyšel na světlo světa hrůzný seznam zločinů, kuplířství, obchodu s lidskými bytostmi, jejich skupinovému sexuálnímu zneužívání, sexuálnímu zotročování. Navíc zotročování a zneužívání dívek pod zákonem. Dívek nezletilých. Dívek, kterým takový systém vzal sebevědomí, důvěru ve společnost, důvěru ve vlastní budoucnost i v lidstvo jako takové. Jen proto, aby se někdo sexuálně vydováděl.

Před půl rokem vyšly seznamy Epsteinových eskapád, kde figurovali vrcholoví politici, členové královských rodin, soudci, celebrity, miliardáři i prostí milionáři, lékaři, mediální magnáti, vlivní investoři i majitelé korporací… Systém ale zareagoval přesně podle osvědčeného scénáře: po pár dnech senzace nastalo hrobové ticho, protože do kauzy bylo namočeno příliš mnoho pater samotného mocenského aparátu.

Zabouřilo to zprávami, vytvořilo se spoustu diskusních vláken, kde jsme mohli vyjádřit své pobouření. A pak jsme se dočetli, že Filip Turek boural, že Babiš je přetrždílo, že Petr Pavel je fakt bourák, nad kterého není. My u nás v České republice jsme se pak půl roku přeli o to, kdo pojede a nepojede na summit v Ankaře.

Zkusil jsem se teď vcítit do těch žen, které byly v rozpuku mládí pod péčí Epsteinova eskortu lolitek.

Co teď cítí? Před půl rokem jakousi euforii zadostiučinění. Konečně, konečně se to začne provalovat, konečně přijde ta tak dlouho odkládaná spravedlnost. Přijde úleva. Aspoň malá, ale úleva. Možná trochu obnovené důvěry ve svět, v lidi, ve spravedlnost.

Jenže týden míjel týden, měsíc míjel měsíc. Debata nad Epsteinem dávno utichla. Zpravodajství odlákává k dalším skandálům i „skandálům“, pozornost se odvíjí dál a dál. A já, jako oběť, sedím a veškerý pocit nedůvěry přestává být jen pocitem, ale nesmírně tíživým břemenem. Neřeší se to. Nepadají tresty, soudní síně nejsou pod náporem obviněných mocných a z moci nemocných. Spravedlnost mlčí. Mlčí tisk. Mlčí celá společnost. Její pozornost je co pět minut odváděna na vodítku infotainmentu pryč, stále pryč. A na mě, jako na oběť, se záměrně zapomnělo. Nejsem nic, zotročili mě, odhodili mě, zničili mi život, potrestáni nebudou. Spravedlnost neexistuje. Rovnost před zákonem neexistuje. Západní civilizace neexistuje ve svých neustále vyzdvihovaných hodnotách a ctnostech. Jen špatně ukrývaná dekadence.

Těmto ženám nebylo ublíženo jen v dětství na Epsteinově ranči, ale ubližuje se jim znovu každý den, kdy vidí své tehdejší trýznitele nerušeně přednášet o lidských právech, vystupovat na mezinárodních fórech a užívat si bezbřehého luxusu bez jakéhokoliv trestu. V jejich očích se jedná o každodenní další znásilnění. Jejich život je tím bezvýznamný.

Jako v kině. Sedíme a sledujeme, jak se kolem nás míhají výbuchy „zábavné“ politiky, u které můžeme fandit jednomu z uměle vytvořených táborů, pohoršujeme se den co den nad opačnou stranou, sem tam si skočíme anonymně někomu vynadat do prasat na sociálních sítích, pohrdáme a nenávidíme ty druhé a bijeme se za ty své. A elementární hniloba celé naší civilizace, která se dotýká vlastně nás všech, protože se jedná o hnilobu samotných základů, je zapomenuta, potlačena.

Kolik titulků v médiích už jsme si přečetli o žabomyších kauzách, kolikrát jsme se nechali unést ve víru mediálně vyvolaných „skandálů“ a pseudokauz, které měly obrátit svět naruby, přitom to byly jen nesmysly na odlákání pozornosti. Mediální prostor je vlastně strukturovaný tak, aby veřejnost udržoval v neustálém stavu připitomělého rozhořčení nad bezvýznamnými banalitami – kdo co řekl na sociální síti, kdo boural autem, jaký politik se kde přeřekl. Zatímco se společnost rve při umělých kulturních válkách, skutečné monstrózní zneužívání moci a beztrestnost oligarchie zůstává netknutá v zákulisí.

Vzpomeňme na rok 2008, kdy byl Epstein poprvé trestaný. Jak to proběhlo? Floridský federální prokurátor Alexander Acosta uzavřel s Epsteinem tajnou dohodu o vině a trestu. Za sexuální predátorství, za pedofilii, za kupčení s lidmi… Epstein tehdy dostal směšných 13 měsíců s denním režimem propouštění do vlastní kanceláře a dohodou o naprosté imunitě pro všechny potenciální spolupachatele. Chodil se do VIP kriminálu vlastně jen vyspat. To nebyla justice, to byla státem posvěcená garance beztrestnosti pro sexuální predátory z nejvyšších pater. Když se systém takto chová opakovaně, nejde o náhodné selhání jednotlivce, ale o třídní výsadu moci. Po „odpykání trestu“ Epstein pokračoval ve své činnosti s Lolita Expressem dál. Spravedlnost? Nikde. Nikde. Nikde.

Ono je fajn, dočíst se, že Filip Turek kdesi počural záchodové prkýnko a neuklidil si to po sobě. Ale vedle toho bych očekával, že se tisk bude intenzivně věnovat i tomu, který ze zbohatlíků jak prznil které dívky ze sociálně slabých vrstev. Protože prznění dětí je prostě naprosté zlo. A my nemůžeme, přece nemůžeme takové zlo nechat bez trestu. Ano, zlynčujme Turka za počurané prkýnko, ale vedle toho by se měly vydávat investigace z kratochvilného prznění dětí jistým Billem, dalším Billem, nebo třeba Donaldem. A měly by padat tresty a sledovat zkormoucené tlamy prznitelů před soudní stolicí, kterak, podobně jako Anthony Fauci, citují pátý dodatek. Nic neřeknou, protože cokoliv řeknou, bude sloužit proti nim. 

Nevím, připadá mi, že jsme někde pozapomněli soudnost, lidskost, že jsme v reji každodenní zábavy nad úpadkem naší civilizace zapomněli, co to je hodnotový žebříček společnosti. Na prvním místě by měla být ochrana dětí, ochrana života, důstojnosti, ochrana spravedlnosti měřené všem stejně. Ne, není důležité číst 258. článek o Turkově bouračce. 258. článek se má psát o jednotlivostech Epsteinových seznamů a volat po celosvětové spravedlnosti. Padni komu padni. Před zákonem jsme si přece všichni rovní. A zotročovat nezletilé dívky k sexuálním hrátkám je v naší civilizaci jedním z nejhorších zločinů. Nebo není? Hele, támhle zase píšou o Turkovi. Šup pryč, nepřemýšlet o tom, že západní civilizace je prohnilá, jdeme lynčovat mediálně vybrané oběti.

Vložil: Štěpán Cháb