Inštalatéři - věčné, podle všeho rodinně zátěžové téma. Seniorka jede na jih
02.08.2026
Foto: Lea Hniličková (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Takhle se u Agamedu brání vytékání vody...
Vypadá to, že jsem předurčena k přímému pokračování. Ať jsem, kde jsem. Takové pomatené dědictví.
Kdysi, když jsme měly já, máma a babička byt v Nuslích, s výhleďem na Vyšedrad a Hradčana, tak mámu popadla taková bezva myšlenka, že bychom si mohly nechat vytvořit moderní koupelnu. Spojily jsme se tehdy, aby to bylo fakt na úrovni, s instalatéry z LBD, z bytového družstva, protože to mámě přišlo tak nějak logický, když už jsme v tom družstvu byly. Těšily jsme se, jaký to bude, když to dělají profíci.
A jaký to nakonec bylo? No, hochštaplerský. Jako ti pánové. Ještě dlouho jsme vzpomínaly na koupelnu za deset tisíc, což před šedesáti lety byly docela penize. Ale v té koupelně nefungovalo nic. Někdy ani voda netekla, o teplé ani nemluvě.
Fakt se do toho pustili pánové s přednesem. A vypadá to, že já jsem předurčena k přímému pokračování. Ať jsem, kde jsem. Takové pomatené dědictví. Nakonec přivedena až k čistému hochštaplerismu.
První překvápko po nastěhování na jih bylo v tom horku poněkud šok. Netekla tu voda. Bleskově jsem pochopila, jak to tu asi chodí. Od našeho hydrantu k sousedovi vedla modrá, dlouhá hadice. Důvod si snadno domyslíte.
No tak jsem to doplatila, tu vodu, co jsem nespotřebovala, aneb díky mý skvělý paní makléřce jsem neplatila zas tak moc, byla totiž nějakou dobu zavřená. Jinak by prostě tekla k tomu, ke komu neměla.
Voda tu je vedena ve světlém plastu 15 mm, venkem. Jo, ještě něco musím podotknout, jsem éxtémní šetřílek vodou. Nesnáším, když někde teče zbytečně. Pitná voda, mi vysvětlili, je dneska vzácná ekutina a taky i dost drahá. A kór tady. Tady dokáže krajina úžasně vyprahnout...
Vzpomínám si na první můj opravdovej šok. Neviditelná dírka a najednou z tý plastový trubky plný boty vody a cákala voda přes celej dvorek... A teď co? No, oprava byla přes 300 euro, že prej to je víkend a rychlovka. A ke všemu se bál, že mu nezaplatím.
Mně zase přijde idiotský nosit takový peníze po kapsách. Ale účet drahý mistr vydal, takže s krvácejících srdcem, ale zaplaceno, uf. A vrazil tam abrazaderu, záplatu za zhruba osm euro. Dobrej víkendovej kšeft teda. No, českej hejl čumí...
Přejela jsem okem trubku a našla jsem, že tahle abrazadera už byla číslo 4. Po nějaké době, pár týdnů, zase díra. Tak tentokrát napadlo paní makléřku, že je to vlastně pojistná událost. Tak jim to hezky nahlásila, přišli dva chasníci, asi od Agamedu, ten tu má na starost vodu. Říct pic, měli to hned a bylo opraveno.
Ovšem než přišli, měla jsem vodu zavřenou, dost na tom, co už nepozorovaně uteklo, než jsem si všimla, že to zase teče. A objevila jsem konečně, jak se tomu tady řiká, jak se tahleta praktická věc jmenuje. Abrazadera.
Nakonec mi z nouze pomohla stará dobrá záplata - abrazadera
Když jsem našla, jak se to ve Španělsku jmenuje, tak jsem měla pocit, že jsem vyhrála. Když se zas objeví díra, nemusím čekat, kdy a jestli se dohrabe Agamed, prostě tam dám záplatu, která je k tomu určená, a jedeme dál. A záplaty přibývaly.
Voda je vzácná a já si jí fakt vážím, a snažím se jí šetřit, ne že ne. Až tu přišla bída na kozáky. Po mrtvici jsem jaksi ztratila schopnost šroubovat, prostě najednou neschopný ruce. Pravá nepoužitelná. Naštěstí tady byl můj Brňák a pro něj je aplikace abrazadery prostě brnkačka.
Takže se štěstím pokračujeme dál! Tady, co se přes ty trubky neleze tak často jako dřív, tak to od díry k díře docela dlouho vydrží. Jo, teď to vydrželo celý půlrok. Půlrok dobrej, ale zase díra a díra je holt díra. A ve chvíli, kdy jsem tady téměř zcela osaměla, tak kamarádka na to přišla. Dyť je to teď ta pojistná událost.
Já nejsem teď moc na vyprávění, a ještě cizími jazyky, což je pro ni maličkost. Takže nádech, výdech a už tu chasník od Agamedu byl. Vyběhl na dvorek, seběhl k hodinám, zase na dvorek, prohlásil, že to bude snadný, jenom vyměníme čtyři metry trubky a už to nikdy nepoteče. No, takhle jsem si to i já představovala, takže paráda, tvářil se proaktivně a optimisticky, dojem, jako by už skoro bylo hotovo.
A ještě mi sdělil, že můžu používat vodu, že je to utažený, že nebude utíkat skoro nic. A s tímhle optimismem a se sdělením já ti zavolám zmizel. Kámen mi spadl ze srdce, konec flikování záplatama, čtyři metry trubky, a hlavně už to nepoteče. Sláva. S tím tady byl problém od začátku.
Nójo, ale kdy to bude, neřekl? Za dva dny mě optimismus trochu opustil, nezavolal a voda do záhonu furt tekla. Mírně? Šla jsem to konečně zkontrolovat, jak to skoro neteče, a skoro jsem zcvokla. Takže co ten proaktivní jinoch udělal? Tak na hodně prasklou trubku prostě hodil velkou těžkou dlažební kostku, čímž utlumil logicky zvuk tý vody. To tryskání. Jinak s vodou neudělal vůbec nic.
Jo a prej zavolej. To ještě řekl. A než jsem šla za dva dny zkontrolovat vodoměr, odtekly do hlíny skoro dva kubíky. To jsem asi napouštěla bazének, kterej nemám, ne? Nejhorší je, že nemám sílu v rukách na otočení toho jejich pitomýho pravěkýho ztuhlýho kohoutku, takže nemůžu tu vodu ani uzavřít, a to mi rve žíly. Ta bezmoc.
Kdybych vydržela ještě dýl nejít se kouknout, tak nechci vidět, kolik kubíků by tam naskákalo. Tady se voda platí podle spotřeby. Myslím, že do 15 kubíků nízká sazba, od 15 kubíku vyšší, a pak ještě vyšší. Jo, takhle se to, soudruzi z Agamedu, dělá. To nám pak ty kubíky rostou. A nejlepší jsou ty nekontrolovatelný, co utečou do země.
Asi jsem toho v životě málo viděla, ale musím říct, že takovejhle podvod, co předvedl ten proaktivní synek z Agamedu, jsem ješťe neviděla. Utlumit zvuk vody vhozením dlaždice na misto úniku, a tím je to na pár dnů vyřešeno, a zatím teče voda po kubíkách. Tak takhle se tu dělají tržby? Kdybych to nechala být, až zavolá, no to by se hodiny točily jak větrník.
Ale pozor, to ještě není finále. Až teď. Z pojišťovny, kterou si platím, mi teprve po výzvě kamarádky sdělili, že pojistnou událost už uzavřeli s tím, že jelikož jsem se v tom neodborně hrabala, tak to nemůžou uznat jako pojistnou událost. Takže já jsem za svý, když vznikla díra, dělala to stejný, co synci od Agamedu. Hned jsem vložila abrazaderu, aby neunikala voda, a teď, když skoro nemůžu na ruce, tak oni nemůžou uznat pojistnou událost, když ji před rokem, dvěma uznali? Řekněte mi někdo, že si dělají legraci... Hochštapleří!
No takže jedeme dál. Nakonec se mi s vypětím všech sil podařilo uzavřít ten jejich pitomej přestárlej kohout, po čtyřech dnech klopotnýho snažení jsem nasadila i abrazaderu a konečně si zase pustila vodu. A abrazadery? A co jednu. Musela jsem vložit hned dvě. Protože jak synek hodil tu dlaždici, tak jelikož ta roura, jak se přes ni kdysi lezlo, je fakt poněkud chabrus a dlaždice do ní prorazila hned další díru.
Takže dvě abrazadery a jedeme dál oblíbenou flikovanou. Tak schválně, jak by ve finále dopad při srovnání šedesát let starej českej hejl?
Vložil: Lea Hniličková