Úředníci do továren aneb Když komunismus narazil na realitu

Foto: Wikimedia Commons / Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, curid=9498576

Popisek: Československá delegace na oslavách mezinárodního dne dětí v maďarské Budapešti, roku 1949. Vlevo nesený portrét je Gottwald, vpravo lze vidět Stalina.

ČASOSBĚR: Dnes se hodně řeší, jak technologický vývoj změní ekonomiku a co budou dělat lidé, jejichž profese zaniknou. Ať to dopadne jakkoliv, mělo by platit, že budete dělat práci, kterou si sami vyberete. V dobách ne tak nedávných se tohoto úkolu ujala strana a vláda.

Aniž bych chtěla jakkoliv zlehčovat utrpení, které našemu národu přinesla druhá světová válka, tak po jejím skončení měla naše země jednu podstatnou výhodu: Naše průmyslové kapacity, které s Protektorátem spadly pod okupační správu Berlína a vyráběly pro neúspěšnou válku neúspěšného rakouského malíře, zůstaly téměř nedotčené.

Jinde továrny čelily v mnohem větší míře spojeneckému bombardování. U nás máme v paměti nálety na plzeňskou Škodovku či rafinérii mezi Mostem a Litvínovem. Ještě z devadesátých let, když jsem na chemičku koukala z dětského pokoje, si vzpomínám, že několikrát musela být zastavena výroba i tramvajová a silniční doprava areálem. Důvodem byl nález letecké pumy, která při bombardování nesplnila svůj účel. Naposledy celá země sledovala odstřel velice kvalitní spojenecké bomby dva roky zpátky. I po téměř osmdesáti letech byla plně funkční.

Bombardována byla na samém konci války také Mladá Boleslav, celá desetiletí se tradovalo, že se zde mstili ustupující Němci. Opak byl pravdou, tady zkáza z nebes přišla od spojeneckých vojsk, konkrétně od Rudé armády, která chtěla ustupujícím Němcům zabránit v útěku do americké zóny.

Výrobních kapacity našeho průmyslu to snížilo, ale nejednalo se o totální zkázu, kterou si prošlo sousední Německo, holandský Rotterdam či některá průmyslová předměstí Vídně.

Po osvobození byl cíl jasný, postavit ekonomiku znovu na nohy. Aby to šlo rychleji, byly klíčové podniky znárodněny a jejich výroba podřízena dvouletému plánu. Mělo jít o přechodné opatření, aby se průmysl dostal zase do kondice. Jenže únorový převrat učinil znárodnění trvalým a ještě jej rozšířil. A také znamenal otočení kormidla směrem k plánování, tabulkám a matematickým cvičením v podobě počítání procent. Pod vlivem SSSR byl kladem důraz na těžký průmysl, ale „pětiletce“ byla podřízena celá ekonomika. Šlo o plán, jehož plnění bylo vyhodnocováno i na úrovni dílen, veřejně se podporovalo jeho překračování, soutěže mezi kolektivy a jednotlivci a překonávání rekordů. Zvláštním fenoménem byli „stachanovci“, kterým byly vytvořeny podmínky pro dosahování výkonů běžně nereálných, a jejich fantastická čísla pak byla dávána všem za vzor.

Velkolepé vize pětiletky měly proměnit celou ekonomiku. Ale představám plánovačů se nedostávalo zejména lidí. Komunisté ale našli řešení: Do dělnických profesí se mohou přesunout úředníci. V rámci marxistické ideologie se našlo zdůvodnění, lidé z kanceláří si musí najít kladný vztah k manuální práci.

Na jejich místa v kancelářích, bez kterých se fungování ekonomiky také neobejde, by pak nastoupily „dělnické kádry“, které už tento kladný vztah prokázaly.

První pokus komunistického aparátu o čistku mezi úřednictvem v roce 1948 úplně nedopadl. Vidle hodila do plánů strany a vlády sama ministerstva. Jejich vedení si plně uvědomovalo, že právě úředníci vědí, co a jak a státní správa se bez nich neobejde. 

Druhý pokus o velkou přestavbu v zaměstnanosti už komunistům vyšel. Situace roku 1951 byla odlišná od roku 1948. Heslo „Sovětský svaz- náš vzor“ bylo uplatňováno mnohem důsledněji, a Stalin v Moskvy požadoval v eskalující Studené válce s USA mnohem větší poslušnost.

Státy východního bloku v té době sloužily Moskvě zcela otevřeně jako rezervoáry přírodních zdrojů a zbraní. Zbrojní a těžký průmysl jel naplno, pětiletka mu pod vlivem sovětských požadavků nalajnovala růst o stovky procent. Plnění se vymáhalo zejména v hornictví. Mám ráda historku, ve které se ženy v Ostravsko-karvinském revíru mužů po návratu ze směny přísně vyptávají, jestli „svítí“. To znamenalo, zda jejich šachta plní plán, protože jen takové si mohly na těžní věži rozsvítit rudou hvězdu. A plnění plánu samozřejmě bylo pro rodiny zajímavé také finančně, proto se manželky o svícení tolik zajímaly.

V dolech jste si mohli vydělat slušné peníze, ale za cenu téměř nulové bezpečnosti a už tehdy se vědělo, že to není úplně zdravé prostředí. Takže neustále běžely náborové akce do hornictví, jak jsme vzpomínali v jednom z minulých Časosběrů, oslava oboru pronikala už do dětského časopisu Mateřídouška.

Akutní nedostatek pracovních sil ale žádal jiná řešení. Velký přesun pracovních sil z úřadů do výroby nesl název Akce 77. Číslo vyjadřovalo 77 tisíc úředníků, kterých se měla akce dotknout. Výběr probíhal podle politické spolehlivosti, dopadal hlavně na ty, co na své pozici pracovali už před Únorem. Jejich židle měly být obsazeny dělníky, kteří prošli alespoň základy odborného vzdělání, neboť i straníkům docházelo, že dělnický zápal pro řídící funkci nepostačí. 

Režim do fabrik posílal podnikatele, živnostníky nebo drobné rolníky. Existovala pracovní povinnost. Jenže jak to může dopadnout, když pošlete vystudovaného doktora práv do dolu a dělníka necháte řídit třeba dopravní inspektorát? Problémy se začaly kupit velmi rychle.

Navíc podniky, sledující politické požadavky, vytvářely různé nové úřednické pozice v kádrových nebo osvětových odděleních. Nárůst administrativy měl dvě fáze, první přišla se zestátněním podniků. Logicky se musely vytvořit pracovní pozice, které by plánovaly hospodářství, kontrolovaly plnění a zpracovávaly výsledky za jednotlivé podniky. Druhá fáze nastala s rokem 1948 a komunistickým převratem, kdy stoupal tlak na ideologii.

Tyto změny byly prezentované jako modernizace a pokrok. Komunismus měl celkem propracovanou ideologii, slibující po provedení zásadních strukturálních změn bohatství pro všechny. V propagandě vypadala tato budoucnost lákavě. Dělníkům se nabízely neuvěřitelné možnosti kariérního postupu, reálně se stávalo, že jste se z dílny během pár měsíců s jedním několikatýdenním kursem dostal do ředitelské pozice. S výjimkou medicíny, kde se přece jen ctilo odborné vzdělání, se dělníkům nabízel nelimitovaný kariérní růst prakticky ve všech oborech.

Dělnické profese byly veřejně oslavovány, zatímco úřednický stav byl prezentován jako zpátečnický a nechápající revoluční proměnu. A v tomto směru se rozjela směrem k obyvatelstvu skutečně mohutná propaganda. Úřednicí byli prezentováni jako od reality odtržené kancelářské krysy, někdy až jako příživníci, na které dělníci v dílně pracují. Zesměšňován byl buržoazní životní styl i prvorepubliková noblesa. 

Hesla typu „povaleči z kaváren, do polí a továren“ dávala tušit, co si vedení strany o lidech pracujících nemanuálně ve skutečnosti myslí. Byla zrušena definitiva a při obsazování pozic se přestalo přihlížet k dosaženému vzdělání.

Nastávaly kuriózní situace, které jsou dodnes oživením výkladu z ekonomie i historie. Například na stavbách se ocitli lidé s doktorskými a inženýrskými tituly, kteří v rámci drobného protestu zůstali u někdejších zvyklostí, takže na stavbách zaznívalo „pane doktore, podejte mi cihlu“. 

Celá Akce 77 nakonec skončila jednoznačným neúspěchem. Cíl převést do dělnických pozic 77 tisíc úředníků nebyl splněn, dnes se zdroje shodují na zhruba 50 tisících. Problémy s nedostatkem pracovních sil to nevyřešilo, očekávaný efekt v růst výroby se také nedostavil. Právníci i přes upřímnou snahu nebyli schopni lámat údernické rekordy v těžbě uhlí nebo odpichovat pece. Efektivita práce se dokonce snížila, vzrostla zmetkovost vyráběných produktů.

25. června 1951, kdy vláda premiéra Antonína Zápotockého sebevědomě schválila plán Akce 77, si v podstatě sama podřízla větev. Období pětiletých plánů si Československo podle mého názoru spíše protrpělo a slibovaný ráj se nedostavil.

Dnes si můžete vybrat obor studia i druh své obživy a reálně při tom zhodnotit nejen své zájmy, ale i talent a šikovnost. Kdybych musela do továrny já, asi by zase stoupla zmetkovost. 

Zdroje: Wikipedia, https://hn.cz/c1-37893440-kdyz-se-urednici-presouvali-do-vyroby-pred-58-lety-vrcholila-akce-77-tisic

https://www.kdu.cz/aktualne/z-medii/70-let-od-akce-77-tisic-do-vyroby-komuniste-poslal

https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-akce-77-aneb-desitky-tisic-lidi-z-kancelari-do-fabriky-absurdita-rezimu-v-krystalicke-podobe-77293

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/77-000-do-vyroby-224632

Vložil: Radka Vosáhlo