Deset tisíc za tři hodiny! Tolik si před krizí vydělala pornoherečka na svém prvním kšeftu. Co ještě prozradila?
03.12.2013
Foto: repro
Popisek: Kniha Tarry White Porno a já
UKÁZKA Právě vyšla kniha Porno a já od Tarry White s podtitulem Kniha, které nic lidského není cizí… Nejúspěšnější současná česká pornoherečka Tarra White přichází s otevřenou zpovědí o své cestě za slávou a bohatstvím. Vzpomíná na své začátky, jak jen pár dní po svých osmnáctých narozeninách natáčela s Robertem Rosenbergem. Jak si během půl roku stačila vydělat tolik peněz, že už je neměla za co utrácet. O tom, jak ji chtěli prodat šejkovi nebo jak znenadání přišla ke svým umělým ňadrům. Prozradí vám, jaké trapasy se mohou stát při natáčení porna a jaké to je, když ji někdo pozná na ulici a začne vykřikovat: „Já vás znám…“ Nabízíme na ukázku celou první kapitolu.
Tarra White se na vrcholu pornoprůmyslu pohybuje již sedm let a dokáže poutavě popsat, jak to v něm chodí, jak se porno natáčí, jací jsou lidé, kteří se v něm pohybují, jak se po celosvětové finanční krizi změnily podmínky a porno přestalo být oním pomyslným „zlatým dolem“. Porno a já je kniha, která je jako dobrý sex: Vášnivá a bez zábran.
Jak to všechno začalo
Bylo mi právě osmnáct a svou plnoletost jsem se rozhodla oslavit úplně stejně, jako to dělají všechny holky v mém věku – na diskotéce s kamarády, tanec, panáky, zábava, chlapi. Ono je fajn, když víte, že o vás někdo stojí, v tomhle věku to holka potřebuje vědět úplně stejně, jako o dvacet třicet let později, kdy potřebuje vědět, že o ni ještě někdo stojí, a že kdyby chtěla…
Ta pařba nebyla v ničem jiná než ty, které jí předcházely, až do okamžiku, kdy mé kamarádce vtlačil do ruky svou vizitku jakýsi muž a odešel. Dokážete si představit, co to udělá s holčičí zvědavostí. Okamžitě jsem k ní přitancovala a zeptala se jí, kdo to byl a co chtěl. Ale jí se moc nechtělo do toho mi to říct. Až o něco později z ní vypadlo, že se jí představil jako producent erotických filmů a že jí nabídl, že kdyby chtěla, mohla by u něj zkusit své štěstí. Netvářila se na to nijak nadšeně, ona byla v těchhle věcech vždycky zdrženlivá a představa, že se někde svléká za peníze, pro ni byla nepřijatelná. Ale já to takhle hozené neměla. Co jsem začala pobírat pubertální rozum a poznávat své tělo a jeho potřeby, tak jsem měla hroznou chuť fotit akty. Bavila mě představa, že by se lidé dívali na mé tělo, které by bylo hezky nafocené, nebylo by z něj moc vidět, ale o to víc by to rozvášnilo jejich představivost. Myslím si totiž, že ženské tělo je jedna z nejkrásnějších věcí na světě. To tedy nemluvím o tom svém, ale ani to snad není k zahození, tedy soudě podle toho, co jsem s ním potom udělala za kariéru J.
„Když nechce ona, zkusím to já,“ řekla jsem si a poprosila jsem kamarádku o tu vizitku. Ale ona mi ji nechtěla dát. Bála se za nás obě. Bůhví, co to bylo za chlapa, ještě tě někde zabije a rozebere na orgány, v nejlepším případě tě prodá někam do ciziny a udělá z tebe šlapku, schovávala vizitku za zády, ale nakonec se mi podařilo ji z ní vymámit. Domů jsem šla s odhodláním, že hned druhý den tomu chlapíkovi zavolám a konečně si splním sen fotit pěkné, cudné a černobílé akty.
Což jsem taky druhý den udělala. Je to zvláštní, ale vůbec jsem v tu chvíli nepřemýšlela nad tím, co na ty fotky řekne máma, spolužáci nebo kamarádi, pokud to vyjde. Můj mozek tuhle možnou překážku absolutně vyautoval. Dopoledne jsem zvedla telefon, vytočila číslo z vizitky a… vzala to nějaká holka. Byla nesmírně příjemná, a když jsem jí řekla, proč volám, pozvala mě na odpoledne k nim domů, kde měli kancelář, a tam že si o všem popovídáme, jestli mám nějaké možnosti, co by se se mnou dalo dělat a tak podobně. Nemohla jsem se odpoledne dočkat, jak jsem na to všechno byla zvědavá.
Když jsem u nich v pět odpoledne zazvonila, uvedla mě dál do pěkně zařízeného domu, posadila mě na gauč, nabídla mi pití, a pak mi začala vyprávět o tom, že jak se tak na mě dívá, hodila bych se možná spíš na natáčení než na focení aktů, to že mi navíc dá širší možnosti uplatnění. To mě trochu zarazilo. Moje představa bylo fotit akty a ona tu na mě najednou vybalila natáčení erotiky. Řekla jsem jí to a ji to nijak nezarazilo. „Pojď, já ti něco ukážu,“ vzala mě za ruku a odvedla do vedlejší místnosti. To, co jsem tam viděla, mi vyrazilo dech. Byla to vlastně jedna velká šatna. Samá tričíčka, sukýnky, prádýlko, botičky… Tu holku jsem do té doby neznala, ale to, jak se mnou jednala, jak mi všechno tak nějak lidsky vysvětlila, jak z ní bylo znát, že ví, o čem mluví, a teď navíc ty tuny hadříků, kdy já jsem měla pár triček a v těch jsem honila parádu, to na mě udělalo obrovský dojem, a já jsem k ní začala cítit respekt. Pokud ona dosáhla erotikou takového postavení a takového majetku, tak to chci dělat taky, řekla jsem si. A když se mě pak zeptala, jestli to tedy chci zkusit, bez váhání jsem kývla. Domluvily jsme se, že přijdu druhý den ráno a že vyzkoušíme, jestli to půjde nebo ne.
Tu noc jsem nemohla spát. Myslela jsem na to, co jsem viděla, jak se mnou ta holka jednala a uvědomila jsem si, že se mnou do té doby nikdo takhle jako rovný s rovným nemluvil. Že jsem do té doby pro všechny byla malá holka, kterou je potřeba vodit za ručičku a ukazovat jí, co má a co nemá dělat, a že to už dál nechci. Sakra, jsem přece už dospělá a mohu si o svém životě rozhodovat sama, mohu si dělat, co sama budu chtít.
Ráno jsem vstala a v devět hodin jsem jela do kanceláře produkce, odkud jsme se přesunuli k vysokoškolským kolejím kousek od Karlova náměstí, kde se mělo natáčet. Byli jsme domluveni na tom, že to bude scénka, jak mě Robert Rosenberg, který už byl v té době ikona, a který se mnou v tom mém prvním pornu hrál, osloví na ulici, a pak mě odvede domů a tam si to spolu rozdáme. Když se mě dnes lidé ptají, jaké jsem měla pocity, když jsem na to natáčení jela, na co jsem myslela, tak vlastně nevím. Já nepatřím mezi lidi, kteří dopředu nad věcmi přemýšlí, spíš se nechám překvapovat. Jasně, napadlo mě, jestli kamarádka přece jen neměla pravdu a já neskončím někde na orgány, ale pak jsem se začala soustředit na to, jestli zvládnu natáčení v angličtině, protože to video bylo pro zahraniční trh, jestli nebudu v posteli s Rosenbergem jako poleno, jestli mu budu stačit, protože jsem sice nějaké postelové zkušenosti měla, ale která holka si v osmnácti v tohle věří?!
Pak už jsem ale dorazila na místo, nalíčili mě, představili mi Roberta a ze mě všechno spadlo. Tím, jak jsem ho znala z médií, pro mě nebyl cizí člověk. Sice jsem ho do té doby nikdy osobně neviděla, ale on má neuvěřitelný dar si všechny získat na svou stranu. Mluví s vámi naprosto otevřeně, tak nějak obyčejně lidsky, dokáže vystihnout, na co asi právě myslíte, rozptýlit vaše obavy. Řekl mi, že se nemám čeho bát, že to je stejné jako v tanci, a když se jeden ztratí, ten druhý ho povede, že to mám nechat na něm, a já jsem si v tu chvíli řekla: „Tak fajn, jdeme na to, uděláme, proč jsme tady, všichni budeme šťastný a budeme mít radost z dobře odvedený práce!“ Všechno to bylo nesmírně přirozené, bez jakéhokoliv nátlaku, neměla jsem sebemenší negativní pocit, a tak jsme udělali, co jsme si řekli, natočili jsme to půlhodinové video během několika hodin, podali jsme si ruce a šlo se domů. Tedy já jsem šla domů, Robert okamžitě jel natáčet něco dalšího, protože on v té době točil jako o život.
Když jsem přišla domů, hned jsem volala své kamarádce, ze které jsem vydolovala tu vizitku, abych jí řekla, co se stalo a jaké to bylo. Měly jsme k sobě tehdy hodně blízko, se vším jsme se vzájemně svěřovaly, trávily jsme spolu každou volnou chvíli. Ale tehdy nás to všechno trochu rozdělilo. Ona nechápala, jak jsem něco takového mohla udělat, a já jsem nechápala, jak to může nechápat, jak se mnou může nesdílet něco tak podstatného. Dneska vím, že ona viděla dál než já. Že tušila, jaké to všechno bude mít důsledky pro má studia, jakou cestou se začne odvíjet můj další život a prostě se o mě bála. To já jsem nikdy neměla. Když se do něčeho pustím, tak je mi všechno jedno. Nechápala jsem, jak se mnou může nesdílet mou radost z dobře odvedené práce a potřebovala jsem najít někoho, kdo se mnou tenhle okamžik bude sdílet. Našla jsem ho u kamaráda, se kterým jsem v té době tancovala, byli jsme jako brácha a sestra a časem jsme spolu dokonce začali bydlet. Řekl mi tehdy, že jsem šikovná holka, a přestože asi nepředpokládal, že by se z téhle epizodky mohlo vyvinout něco víc, že bych se snad mohla erotice do budoucna věnovat profesionálně, podpořil mě, a jasně mi řekl, že ať budu dělat cokoliv, bude při mně stát.
Pokud se ptáte, co mě na tom natáčení tak nadchlo, tedy kromě toho, že mi s těmi lidmi bylo příjemně, a že jsem si sex před kamerou s Robertem docela užila, tak možná sami tušíte, co bylo tím dalším motivátorem – peníze. Dostala jsem tehdy deset tisíc korun. To pro mě byly neuvěřitelné peníze. Chodila jsem v té době na brigádu a za měsíc jsem si vydělala čtyři tisíce korun, a teď jsem najednou dostala deset tisíc za tři hodiny! I kdybych dostala polovinu, přišla bych si jako ve snu, měla bych pocit, že se mi z nebe sneslo zlaté prase, že jsem bohatá. Když jsem doma seděla na posteli a v rukách jsem třímala bankovky, které mi vyplatili cash, byla jsem na vrcholu štěstí. Právě jsem si vydělala balík ve výši průměrné měsíční mzdy. Za tři hodiny práce. Za tři hodiny příjemné práce. Hergot, jestli se v téhle profesi vážně dají vydělat takové veliké a snadné peníze, jdu do toho a budu se mu věnovat až do roztrhání těla.
Ty peníze se rozkutálely dřív, než byste řekli švec. Čtyři tisíce spolkla oslava s kamarády. Další dvojku oslava se spolužáky, kteří to pochopili tak, že je zvu, takže jsem za ně musela platit všechnu útratu. A protože jsem neměla tolik peněz sebou, musela jsem v tom baru nechat obsluze do zálohy mobil a druhý den jsem ho přišla vyplatit. Pak jsem si za dvojku koupila krásné prošívané adidasky, do nichž jsem tehdy byla zamilovaná a dlouho jsem je chtěla, další peníze padly na oblečení, šminky, za nějaké jídlo, a za pár dní jsem zase neměla ani korunu. Nelámala jsem s tím hlavu. Byla jsem přesvědčená, že se mi brzy někdo ozve, nabídne mi další natáčení, já si vydělám další desítku, a tak to půjde pořád dál. Všichni se teď o mě porvou, já si budu moct kupovat všechno, co se mi líbí ve výlohách obchodů a bez čeho nedokážu být už ani den, a navíc konečně budu moct být finančně nezávislá, což je pocit k nezaplacení, protože patřím mezi lidi, kteří těžko snášejí, když jsou odkázáni na pomoc druhých lidí. Takhle krásně jsem si to všechno malovala, ale nic z toho se nenaplnilo. Nechápala jsem to. Říkali mi, že jsem dobrá? Říkali! Jsem připravená natáčet? Jsem! Mám čas? Mám! Tak proč mi do háje nikdo nevolá? Dnes bych možná někam zavolala a nabídla se, ale tehdy jsem měla dojem, že mi celý pornosvět leží u nohou a že pokud mě chce, musí se ozvat sám.
Ozval se asi za měsíc. Prostřednictvím nějaké produkce z Brna. Bylo pár týdnů před Vánocemi a já jsem se začala těšit, co všechno a komu všemu nakoupím pod vánoční stromeček, ještě jsem ty peníze neměla a už jsem je měla utracené. Jenže den před natáčením mi volali, že se to ruší a já jsem v tu chvíli propadla zoufalství, že to, o čem jsem snila, je nadobro pryč a že si o nějaké kariéře v pornobyznysu můžu nechat jen zdát. Když to jednou nevyjde, řeknete si, že to byla smůla a náhoda, že příště to určitě vyjde, ale i to jednou bolí. A jak jsem ješitná, bolelo to o to víc. Měla jsem pár lítostivých dní, kamarádi mě utěšovali tím, že tím pro mě přece nekončí život, že prostě půjdu jako oni na vysokou a pak budu hákovat až do konce života jako většina lidí. Jestli mě to mělo uklidnit a utěšit, tak to tedy opravdu nezafungovalo. Měla jsem pocit, že je všechno po nahoru. Vánoce jsem nějak přežila, Silvestra jsem si kvůli té své nenáladě a zklamání příliš neužila a pak, po Novém roce… se mi ozvala jedna produkce, druhá, třetí, čtvrtá, dokončila jsem jedno natáčení a hned jsem jela na druhé. Byl to pro mě obrovský šok. Jestli jsem do té doby snila, jaký o mě bude zájem, tak byl najednou takový, že jsem ho nechápala. Proč? Měla jsem v té době vzhled čtrnáctileté holky, dětský obličej, žádná prsa. Ale v té době právě tohle frčelo. Holčičky, lolitky. Byla jsem ve správnou chvíli na správném místě a nebyl den, kdy bych něco nenatáčela. S klukem, s holkou, sama, točila jsem i několik scén denně, neděle, svátky, a po třech měsících jsem měla problém si vůbec sednout na židli. Ale bylo to fajn. Byla jsem šťastná, a peněz jsem měla na rozdávání. Tehdy začala moje profesionální pornokariéra. Tehdy se přede mnou otevřel svět a můj život se nadobro změnil. Stejně jako vztahy řady lidí ke mně.
Na další dvě kapitoly se můžete těšit v příštích dnech.
Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.
Vložil: Anička Vančová