Kapitalismus s hustou srstí. Dobré zprávy

Foto: Pixabay

Popisek: Gorila

Je fascinující, co dokážou peníze. A nemyslím teď bankovky v trezorech daňových rájů, ale ten primitivní, přímočarý tah na bránu, který najednou změní bývalého pytláka v zapřisáhlého ochránce přírody.

Uganda, pohřebiště goril horských. Dřív tu chlapi vyráželi do mlžného pralesa Bwindi s mačetou – gorila byla trofej, maso, občas i černý obchod. Dneska ten samý chlap vezme turistu za úctyhodný obnos dolarů na procházku lesem, ukáže mu gorilí hřbet a řekne: „Ššš, dívej se, bratře, to je náš poklad.“ Kdo by to byl řekl? Z bývalého pytláka je náhle ekostrážce. Není to pokrytectví, je to kapitalismus. Ale ten s lidskou tváří – a hlavně s hustou srstí a silnýma rukama.

Myra Anubi z BBC nedávno navštívila Bwindi Impenetrable Forest v Ugandě, jeden z posledních koutů světa, kde gorily horské ještě žijí. A co je klíčové: žije jich tam víc. Jejich populace roste natolik, že už nejsou kriticky ohrožené. To je zpráva, která by za normálních okolností vyvolala jásot, jenže my jsme cynický národ a na věc se umíme a rádi díváme z té praktické stránky. Takže si to pojďme přiznat – nejúčinnější ochranářský nástroj 21. století není morální apel, ale cenovka.

Dr. Gladys Kalema-Zikusoka a její organizace Conservation Through Public Health přišly s receptem, který by se dal shrnout jako: „Nechte je vydělávat na tom, že gorily nechají naživu.“ Zapojili komunity, které dřív pytlačily, naučili je, že živá gorila v lese vydělá víc peněz než mrtvá gorila na černém trhu. Podpořili farmáře s kávou, vytvořili hlídky, investovali do vzdělání. Výsledek? Z mužů, kteří kdysi nastražovali oka, se stali turističtí průvodci. A ženy, které dřív mlčely, teď hlídají rodinný rozpočet. Je to brutální, ale jednoduché: pytlák se stane ochráncem ve chvíli, kdy se mu víc vyplatí být ochráncem.

Kdyby před padesáti lety někdo řekl environmentalistům, že klíčem k záchraně goril bude turismus za pět tisíc dolarů na hlavu a že bývalí lovci budou prodávat trička s nápisem „I survived the gorilla trek“, asi by mu vysmáli. Jenže ono to funguje. Goril horských dnes žije přes 1000 jedinců – z toho něco přes polovinu v pohoří Virunga (sopky na pomezí Konga, Rwandy a Ugandy) a zbytek právě v Bwindi. Když je objevil v roce 1902 německý důstojník, málokdo tipoval, že přežijí do 21. století. Občanské války, pytláctví, ničení lesů, nemoci – všechno na ně padalo. Ale ony to zvládly. S pomocí Mezinárodního programu na ochranu goril (IGCP), kde se sešly organizace jako WWF, Conservation International a Fauna & Flora International. A hlavně s pomocí místních, kterým došlo, že mrtvá gorila je jednorázový zisk, ale živá gorila je důchod.

Zajímavost na okraj: Horská gorila je poddruh gorily východní. Žije v nadmořských výškách 2400 až 4000 metrů. Má hustší a delší srst než jiní lidoopi, aby přežila teploty pod bodem mrazu. Když se cítí ohrožena, začne se bít do hrudi – ale pozor, to není agrese, to je spíš takové „neotáčej se ke mně zády, kámo, a pomalu vycouvej, nebo se ti to turistický pojištění automaticky přelije na poplatek za kremaci“.

Samci můžou vážit až 180 kilo, ale přesto jsou to mírumilovní vegetariáni. A jedna z největších kuriozit: gorily si staví nové hnízdo na spaní každý večer. Každý večer. I kdyby se posunuly jen o pár metrů. To je takový lidoopský ekvivalent toho, když si člověk přebírá hotelový pokoj, i když spí v tom vedlejším.

Ale zpět k penězům. Co všechno by ještě dokázaly vyřešit? Kdybychom uměli zpeněžit ochranu deštných pralesů stejně chytře jako gorily, možná bychom nemuseli brečet nad dalším odlesňováním Amazonie. Kdybychom zaplatili místním rybářům za to, že nechají želvy na pokoji, možná bychom neměli želví polévku, ale želví ráj. Kdybychom... Ale nechme toho. Pointa je jasná: Pokud chcete zachránit přírodu, udělejte z ní byznys. Je to smutné? Ano. Je to cynické? Naprosto. Funguje to? Kurňa, funguje.

Dokud se vyplatí gorilu chránit, bude mít šanci. A to je na tomhle celém to nejvíc fascinující – a nejsmutnější zároveň.

Vložil: Kamil Fára