Zelenější než Rákosníček. Dobré zprávy

Foto: Pixabay

Popisek: Lodičky

Čínský kolos CATL, který ovládá 37 procent světového trhu s bateriemi pro elektroauta, právě ohlásil, že se pouští do elektrifikace námořní dopravy. Takže žádný mazut, ale baterky.

Ti samí lidé, kteří vám pomohli, že váš elektromobil už nepotřebuje každou chvíli zastavit u pumpy, teď chtějí vyřešit to, co pluje po mořích. A to je skvělý vývoj, hlavně proto, že námořní doprava byla donedávna takový ten tichý, nenápadný znečišťovatel, co si spokojeně pálí ten nejhorší mazut a říká si: „Já jen převážím trička z Bangkoku, co je mně do nějakého Green Dealu.“ Přitom její podíl na globálních emisích dělá asi tři procenta, Mezinárodní námořní organizace ji chce do roku 2050 srazit na 1,5 procenta.

Abychom si rozuměli, nejde o žádnou jednoduchou jízdu. Baterie mají oproti těžkému palivu nižší energetickou hustotu. Tlačit vodu je prostě náročnější než tlačit vzduch.

CATL teď chystá zdvojnásobit svou námořní divizi. Jejich šéfka Su Yi pro Financial Times říká, že půjdou do všeho – výzkumu, lidí i materiálů. Momentálně se zaměřují na plavidla blízko pobřeží, jako jsou remorkéry. A jejich fígl? Model výměny baterií, který už funguje u kamionů na dálkové trase. Přijedeš, vyměníš vybitou baterii za plnou a jedeš dál. Nonstop, bez čekání na nabití. Jako když vyměníte ovladač u PlayStationu, akorát tady to má několik tun.

A aby toho nebylo málo, CATL už dřív vyvíjel hybridní řešení pro výletní lodě a klidné vody. Takže když teď někde u břehu uvidíte remorkér, jak si tiše šimrá vodu bez černého dýmu, vězte, že možná právě začala malá revoluce. A já u toho mám pocit, jako když ve finále Pána prstenů Aragorn konečně řekne: „Za Froda.“ Jenom tady místo meče vytáhneme lithiový článek a místo Mordoru je tu přístav v Šanghaji. A napadá mě u toho – co asi dělá lithium, které ČSSD v roce 2017 prohrálo volby? Pořád nic? Pořád jsme jako republika i po skoro deseti letech nehnuli prstem? Zvláštní. Neumíme se chopit příležitosti, i když nám leží u nohou. Ach jo.

A dává to smysl. Když někdo dokáže, jako CATL, snížit cenu baterií o devadesát procent, a ještě u toho vykázat meziroční růst příjmů o 42 procenta na více než 10 miliard dolarů, tak ho nebudu poučovat o fyzice. Jen si sednu zpátky do křesla, hodím nohy na stůl a řeknu: „Plavte, pánové, plavte. Vám to tak pěkně jde.“

A teď se podíváme na další zákruty světa baterií.

První pecka se jmenuje tuhé baterie a vypadá to, že se konečně hrabou z laboratoří do reálného světa. Představte si to jako přechod od nafukovací matrace na podlaze k pevnému roštu na bytelné posteli. Žádné unikající tekutiny, žádné vzplanutí, žádné „nabíjím třetí hodinu a mám strach, že mi to vybouchne pod zadkem“. Čínští a korejští hráči teď zrychlili tempem jako Usain Bolt na kokainu.

BYD hlásí, že jsou v klíčové fázi před komercializací, Chery už testuje články s dojezdem přes 1500 km na jedno nabití a Greater Bay Technology v dubnu 2026 vybalila první vzorky s hustotou energie až 500 Wh/kg, což je zhruba dvojnásobek toho, co dnes vozíte v elektromobilu. A aby toho nebylo málo, výzkumníci z Hong Kong University of Science and Technology přišli s krystalickým materiálem, který vede ionty tak efektivně, že byste z něj mohli postavit svatostánek elektromobility. Jasně, experti varují, že do roku 2030 to bude možná jen jedno procento trhu, ale když si vzpomenu, jak rychle spadla cena lithiových baterií o 90 procent, tak bych se nedivil, kdyby za pár let tuhle technologii měl i můj vysavač.

A druhá věc, která mě fakt baví, je druhá životnost baterií. Protože víte co? Když baterie z elektromobilu doslouží, pořád má tak 75 procent kapacity. To není konec, to je začátek romantické druhé kariéry. Evropský projekt REBORN teď řeší, jak tyhle vysloužilé články chytře rozebrat, oživit a nacpat je do stacionárních úložišť energie, aby dál sloužily jako spořicí účty pro elektřinu z větru nebo slunce.

A nejlepší? V čínském přístavu Yantian už mají tři stanice na výměnu baterií pro těžké náklaďáky, kde vyměníte vybitou baterii za plnou během pěti minut, což je rychlejší než moje ranní rozhodování, jestli si dát kafe s mlékem nebo bez. Od loňska tam takhle ušetřili přes 5000 tun CO₂. A kdyby to nestačilo, Evropané se taky hecnuli. Německá firma IBU-tec staví vlastní výrobu LFP baterií bez čínské technologie, aby už nebyli závislí na dovozu. My se k té zelené budoucnosti nakonec nějak prokoušeme.

Vložil: Kamil Fára