Asi bych zasloužila přes frňák. Seniorka jede na jih
12.04.2026
Foto: Lea Hniličková (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Takovýhle to byly původně krásný bambulky
To si to tady tak všechno v klidu roste a skoro se tři roky s třemi roky sešly a ejhle, najednou je to přerostlý. V úprku času a let to tak nějak přišlo.
Zkrátka ze dvou roztomilých bambulek, který mne před třema lety okouzlily, se staly věkem nechutný parkosy, který sice vrhají stín, sice jsou to prej cypřiše, ale moje představy o jejich požadovaném vzrůstu značně překročily. Nech rostlinnýmu nevychovancovi volnou ruku a udělá ti tohle. Prostě přeroste. Neuvěřitelně.
Vejrám na to celé roky a ono se to prostě děje. Se včasným zásahem proti přerostlé vegetaci mám nějak obecný problém. Když ono se mi v podstatě líbí, jak to roste. Jak je to svěže mocný, stále zelený. A nedělám s tím nic. Vim jak by to mělo vypadat, od prvního dne tady se mi líbilo, jak to vypadá. A ten zběsilý růst má sakra, ať nekleju, taky něco do sebe.
A hlavně ono to roste a člověk s tím nemusí nic. Ale měl by. A to mi docházelo nějak se zpožděním, nebo co. Rozbitá hlava a mrtvice se přeze mně převalily a já furt v klidu. Ono se to odepíše, když to doteď bylo v klidu...
Teda fakt je, že mi tady někdo ještě před nastěhováním čmajznul nůžky na zastřihávání vegetace, těžko říct kdo, ale oni i Španělé někdy kradou. Elektrická koloběžka mi taky zmizela a ani nepozdravila. A shodou okolností taky tehdy to bylo při prvnim pokusu o úpravu vegetace. Moje blbost, takovou věc by si asi měl člověk zavírat aspoň trochu.
Člověk holt nepočítal s tím, že při úpravě vegetace narazí hned na potenciálního zloděje. Dokonce vím, přesně jsem to už o den dřív uhodla, že kolobka zmizí. A koho bych měla křápnout přes tlamu. Ale najdi ho mezi stotisíci místních obyvatel...
Mělo mi to tehdy být jasné, už když jsem si všimla, jak na ni zíral. Jak v podstatě nevěřil, že ji nechávám takhle volně, nezajištěnou. No, za pár dnů jsem holt koupila novou, taky bílou, a za dalších pár dnů přišla mrtvice a mám po žížalkách. Už si na ni netroufnu.
Na ty větve jsem si koupila taky elektrický porichtung, naštěstí ten jsem tehdy zamkla v domě. Teď si říkám, jak jsem mohla být tak neuvěřitelně blbá. Důvěřivá... No nic, s tím už nic neudělám.
Zpátky k řezu vegetace. Tady nebližší podnik na tyhle účely je zahradnictvi Valentin. Veliký oficiální podnik, žádná černota, kousek od domu ho mám, tak požádám tam, úpravu vegetace mají totiž v nabídce.
No, zkrátím to, abych se pohnula z místa. O úpravu dvou přerostlých stromů jsem nejdříve žádala, pak už prosila, třikrát. A to jsem si myslela, že někdo zajásá, že to může udělat, a fakt mi bylo jedno, co to bude stát. Nakonec mi po zhruba třech týdnech přišla odpověď od nějaké spřátelené firmy, že jo, že to tedy udělají, za 480 eur.
Trochu se mi protočily panenky, i teď se mi jeví, jako že to je poměrně dost, důchod mám teda o pár eur nižší... Ale co už. Chceš to mít, máš to mit, řekla jsem si se stoickým klidem zfackovanýho důchodce. Jo, je to tak, chceš to mít, máš to mít... Jo, zaskřípala jsem zubama a smířila jsem se v duchu se dvěma takto hlučně odepsanými měsíčními nákupy.
A to mi můj brněnský čtenář nabídl, že mi s tím pomůže. Nechtěla jsem, byla jsem zpychlá. Ale hlavně jsem se bála, že kdyby spadl, nebo zvrtnul si nohu, tak co já s tím potom. Profík ať dělá, co umí, a když se třeba přerazí, je to jeho věc, má mít pojištění a já to neřeším.
Jo, měli stroje, byli tři, stavěli si lešení, vypadalo to hodně profi, než si tam v mojí zahrádce začali počínat jako dobytci. Že mi na pár proužků pořezali Arbutus unedo, jahodový strom, ani jsem se ještě tehdy nebránila, když musí kvůli lešení až tam je kraji. Ty plody chutnají nic moc, asi by se to mělo hodně zalévat, nebo je to nějaká divná odrůda, a tak jsem mlčela.
A takhle mi to zbestielo...
Ale zápětí se vrhli na můj báječnej pomeranč. Strom s nejlepší chutí, obrovsky plodnej. S větvemi v té ideální výšce, že člověk skoro nemusí šplhat nikam do výšky. Tak to jsem vystartovala, ač skoro nemůžu hodit. A než jsem vstala z křesla, tak mi uřízli jednu nádherně plodnou větev. Opravdu jsem po nich musela skočit. I jsem chvíli nějak křičela, minimálně vládnu ,,nonono".
Podařilo se mi jim v tom běsnění zabránit, ale škody už byly napáchány. Za tu jednu větev bych je nejradši zahubila. Větev v normální výšce pro sklizeň. Předváděli mi, že jako to museli uříznout, jako že aby se dostali k těm cypriŠům. Což je blbost. Chtěli si to naúčtovat jako vicepráce.
Taky jsem ještě v poslední chvíli zabránila vyhrabání před necelým týdnem pohřbené kočky Bastet. Chovali se tam jako ve svém obejváku. Tak jsem je už od práce odehnala, už bylo vlastně hotovo, ale pak to vypuklo. Najednou si řekli o peníze. Co to bylo za hochštaplery, že se u nich platí cash takovýhle prachy, to jsem fakt nepochopila.
Předpokládala jsem, že jim peníze pošlu třeba hned na účet, když mi ho napíše. Na to prohlásil: „To tak, já ti nedám svoje číslo účtu ani náhodou!“ Tak, a byla jsem v loji. Nebylo jak mu zaplatit. Na hotovosti nemám ani ň. Začal bejt sprostej a blábolil, že mu nechci za jeho práci zaplatit, ale číslo účtu mi striktně odmítl dát.
Tehdy ten opravář tekoucí vody mi prostě napsal číslo účtu a měl to hned. Tady ten avar byl k nedomluvení. Ještě si na mě pozval sousedku a doufal asi, že změknu, že mu ty peníze tajím. Pak se ta paní pokusila ze mne vylákat alespoň pár eur, že by mi jako za to zametala na dvorku. Pomooooc!!! No, v tu chvíli jsem vyhodnotila svoji situaci jako katastrofickou.
Obrana byla snadná. Inu, tak jsem jí holt prozradila, kolik beru, kolik mě stojí měsíčně jenom léky, a už snad dá ta dobrotivá žena pokoj. Mimochodem, to je ta, co ji mám od začátku označenou jako okupas... A jsou divný. Před měsícem tam bydlela sympatická rodina s krásným velkým hodným psem a s puberťačkou. Když jsem se vrátila ze špitálu, žijou tam se třema autama na dvorku a se dvěma malinkejma dětma a i jinak v úplně jiným obsazení.
Zpátky k tý platbě. Poradila mi zdejší kamarádka, co tu žije už pár let, abych to zaplatila přes Bizum. To je zdejší metoda, jak zaplatit účet přímo z účtu, když to mají obě strany, ten Bizum, aktivovanej. A co byste řekli, ten mamlas to aktivovaný neměl. Nakonec usoudil, že není jiná cesta, že tomu teda bude věřit. Neuvádí se tam číslo účtu, jen asi název firmy. A já jsem mu konečně mohla ty krvavý peníze zaplatit.
Intelekt některých zdejších jedinců asi nebude nic moc. A já, teď, po těch mrtvicích, si taky moc neporadím. Proč to neřekl Hujer hned? Proč jsem musela já volat kamarádce. Dva dny žít v nervozitě. No, aspoň jsem se zas něco dozvěděla. Jak platit přes Bizum. Jo a taky, že je to asi poněkud pablbek, ale co nadělám. Nakonec...
Srdečně poděkoval, to jo, místo aby pomohl, tak mě hned slovně napadl. tak jsem mu odepsala, že doufám, že ho už nikdy neuvidím, a to bylo fakt od srdce.
Vložil: Lea Hniličková