Domy duchů co by kamenem dohodil. Záhady života

V zemi majestátních velehor, krásných žen, výborných sýrů a starobylých památek nechybí ani tajemné lokality. Místa, kde by chtěli strávit noc pouze ti nejodvážnější.

A důvodem jsou zdejší hrůzyplné paranormální fenomény. Slyšeli jste o slovenských domech, podle nichž by rozhodně mohli napsat knihu i slavní američtí lovci duchů Warrenovi? Tedy, pokud by ještě žili…

Poslední sluneční paprsky pronikají dovnitř rodinného domku. V jednom z jeho pokojů sedí v dětské postýlce smějící se holčička. Ani ne dvouleté dítě si hraje s plyšákem, když je náhle cosi vyruší. Malá Tiffany se ohlédne ke dveřím, začne usedavě plakat a volat maminku. Když k ní záhy přibíhá mladá žena, vyděšené děvčátko vykřikuje, že vidí ošklivou tetu. Jak to lze chápat, pokud se v pokoji kromě ní a její matky Kingy nikdo další nenacházel? Ani několik lékařských vyšetření totiž neprozradilo, že by dítě trpělo nějakou psychickou poruchou nebo jinými zdravotními problémy. Že by tedy za vším stála pestrá dětská fantazie? Jenže ta je u natolik malého dítěte ještě poměrně omezená, což potvrzují i odborníci. Mohlo malou Tiffany děsit zjevení přízraku bývalé majitelky domu, k čemuž se kromě Kingy přiklonila i větší část její rodiny, žijící ve vesničce Kajal (okres Galanta, jihozápadní Slovensko)?

Může jít o dětskou fantazii?

„Dítě ve věku 1,5 roku ještě ani příliš nepovídá, takže se mi to zdá brzy na to, aby popisovalo nějaké situace nebo fantazie. O něco větší děti ve věku tři až čtyři roky mají často bujnou fantazii a vytvářejí si představy. Toto je však ještě v nízké věkové hladině,“ konstatovala k výše popsaným událostem slovenská psychiatrička Danica Caisová. Může se expertka v tomto případě plést? Jenže na takzvané racionální vysvětlení obsahuje příběh z malé slovenské obce, popsaný na webu cas.sk, až příliš mnoho podivných detailů…

„Je to jako zlý sen. Přestěhovali jsme se sem před rokem. Nic se tu nedělo. Všechno bylo v pořádku. Postupně jsme začali předělávat místnost po místnosti. Asi přede dvěma měsíci jsme však zažili neuvěřitelné jevy, které nás doteď matou,“ prozradila krátce po záhadných událostech v létě roku 2018 maminka malé Tiffany. K vyprávění o zvláštním strašení v domě na jižním Slovensku se přidala i babička dívenky. Ta nepochybovala, že za vším stojí zjevení ducha ženy, která v jejich domě předtím žila.

Nechme tuto starší ženu, aby vše doplnila ze svého pohledu. Podle ní byli všichni v rodině nešťastní z toho, co se jejich malé holčičce děje, ale nedovedli tomu přes veškerou snahu bohužel nijak zabránit.

Co spatřila malá Tiffany

Podle vyprávění babičky se podivné fenomény údajně začínaly odehrávat vždy večer. Tedy i tato časová okolnost zřejmě vylučuje možnost pouhé dětské a až příliš barvité představivosti. Jak vše obvykle probíhalo?

„Malá začne v pokoji strašně plakat. Stále se dívá na jedno místo. Kdybyste slyšeli ten třesoucí se hrozný pláč! Všichni se snažíme ji uklidnit, ale ona pláče a pláče. A kdybyste věděli, jakou má v tu dobu ohromnou sílu. Pes neskutečně štěká a my všichni zhruba pět hodin bojujeme s něčím, o čem ani nevíme, co to je,“ napsala na své sociální síti před několika lety Tiffanina stará mama.

Čemu nasvědčuje srdceryvný status, informující o událostech z jejího domova? Způsobil neuvěřitelnou sílu malé holčičky její strach z neznámé a nepřátelské bytosti? Bytosti, kterou sice údajně viděla pouze samotná Tiffany a domácí pejsek, ale její následné projevy vnímali i dospělí z malé slovenské vísky. Vždyť pro lovce duchů je dlouho provařenou skutečností, že na různorodé paranormální fenomény jsou nejvíc citlivá zvířata a malé děti! Všimli jste si jejich podivného chování vůči neviditelným návštěvníkům někdy i vy? Rozhodně se totiž nejedná o nic výjimečného.

Tajemství dětského mozku

Domácí mazlíčci a nedospělí lidé disponují jakýmsi šestým smyslem, o který děti v pozdějším věku většinou přijdou. Ať už vlivem vnuceného racionálního pohledu na svět, odlišného formování mozku a šišinky, nebo kvůli zcela jiným okolnostem. Ohledně oné šišinky alias epifýzy bylo totiž zjištěno, že je nebývale aktivní právě u jedinců, disponujících neobvyklými schopnostmi. Tedy včetně vnímání paranormálních jevů, nebo také šestého smyslu či intuice.

Ale vraťme se do okresu Galanta, kde se jinak obyčejná slovenská rodina setkala s čímsi neznámým. Podle maminky i babičky jim děvčátko vyprávělo o jakési škaredé tetě, která na ni vždy večer a v noci cení zuby. Pokud by šlo o výmysl (ať už samotné Tiffany, nebo dospělých členů rodiny), jak je možné objasnit tento šokující detail? Dívenka jim totiž měla dokonce ukázat, jak se na ni tato bytost z jiného světa tváří a šklebí.

V domě také docházelo k pravidelným a nelogickým poruchám elektřiny a blikání světel. Členové rodiny se na základě zvláštních událostí rozhodli zjistit minulost svého domu. A to, co odhalili, je přinejmenším utvrdilo v jejich domněnkách o projevech zvláštních sil. Přesněji tedy o projevech zbloudilé duše, která je zřejmě nějak svázána s jejich domovem.

Když nemrtví nemají klid

„Bydleli tu muž a žena. Žena zemřela tady v domě. Myslíme si, že by to mohla být ona,“ uvažovala o možné příčině strašidelných incidentů babička malé dívenky. A zdá se, že mohla mít pravdu, což vyplývá i ze specifikace různých nehmotných projevů a entit od českého experta na paranormální jevy Jaroslava Drábka: „Existují různé kategorie entit. První jsou tzv. přisedlé duše. Jedná se o zbytkovou energii po někom, kdo sice zemřel, ale zůstaly po něm stopy energie v nábytku, ve starých artefaktech, v zrcadlech a tak dále.

Druhá skupina je trošku širší. Jsou to události zachycené v časové smyčce (například neustále se opakující dávné bitvy, popravy atd. – pozn. red.). Pak je skupina, která se nazývá revenanti, neboli navrátilci či nemrtví. Každému je po smrti umožněno odejít do světla, ale zdržují ho závazky a vazba na hmotu. Může to být majetek, děti, zkrátka cokoliv, co člověk nechce opustit. Nebo se dotyčného nechce vzdát rodina. To bývá časté u sebevrahů.“

V případu naší slovenské kauzy je pravděpodobné, že se jednalo o třetí typ strašení z výše uvedených. Tedy o nespokojeného revenanta, nemrtvého, nebo také navrátilce. Jaké pádné indicie nás přivádějí k výše napsané hypotéze?

Urputný navrátilec, nebo dokonce démon?

Revenanti představují podle Drábka cosi mezi mrtvým a živým člověkem. Přičemž na svou přítomnost umí nemrtví živé osoby velmi důrazně upozornit, nebo je dokonce záměrně děsit a škodit jim. Často se prý objevují ve formě tmavé lidské siluety či velmi výrazného stínu. Mohou být tedy někteří navrátilci pomstychtiví i vůči určitým skupinám živých osob, například k novým obyvatelům starého domu?

I to český expert ze skupiny EPRV777 připouští. „Například žena, která byla znásilněna a zavražděna bestiálním způsobem, se po smrti mstí mužům třeba tím, že je škrtí,“ prozradil Drábek pro internetový deník idnes.cz. Plyne z toho, že ,zjevující se ve slovenském domě, nemá a ani během předchozího života neměla ráda děti?

Nemrtví umí také vstupovat do našich snů, přičemž je však každý z nás může vidět poněkud odlišně. A projevy zlovolné entity z malé slovenské vísky na předchozí popis pasují jako zadek na hrnec, odpustí-li vážení čtenáři poněkud nelichotivé přirovnání. Pokud tedy nešlo o něco mnohem horšího, patřícího do kategorie démonických a jiných nelidských bytostí. Vždyť onen navrátilec, či dokonce démon se jentak nehodlal vzdát, jak se mělo již vzápětí ukázat!

Bezradný kněz a marné vysvěcení

Projevy temných sil totiž nezastavil ani přivolaný kněz, který dům v Kajalu pomocí svěcené vody vysvětil. „Požádali jsme o pomoc i faráře a měli jsme dva dny pokoj. Teď se to děje znovu,“ dodala v srpnu roku 2018 pro média babička nebohé Tiffany. „V takových případech je potřeba vysvětit místnosti, kde se něco podobného děje. V mé praxi jsem se s tím už setkal, ale vysvěcení ne vždy pomohlo,“ dodal k pokusu vyhnat poněkud agresivní entitu kněz Sándor Lengyel. Většina farářů však nemá s eliminací paranormálních jevů přílišné zkušenosti.

Šlo o jeden z důvodů, proč pouhé vysvěcení domu nestačilo k zastavení tajemných jevů? Vždyť skupiny expertů na odvádění revenantů a dalších typů entit používají speciální rituály. A to včetně opakovaného sedminásobného čtení žalmů 23 a 26 z Bible kralické, jak opět upozorňuje Jaroslav Drábek. Ale přesuňme se do další, neméně děsuplné budovy, stojící v krásné zemi pod Tatrami. Strašidelný dům tentokrát najdete na jihu banskobystrického kraje, v okresním městě střední velikosti, odkud pochází například současná sopranistka Adriana Kučerová.

Co zažili lovci duchů v Lučenci?

Nebudu vás dále napínat, jedná se o Lučenec. V tomto městě stojí bývalý a opuštěný internát, jehož budova údajně patří k nejstrašidelnějším místům u našich sousedů. Jaké záhadné události se tam odehrály?

Neutěšená a špinavá chodba, lemovaná poházenými odpadky a spadanou omítkou, počmáranými a špinavými zdmi, jako by vypadla z laciného amerického hororu. Uprostřed ní stojí jeden z mladých slovenských lovců duchů ze skupiny Ghost Evidence s přezdívkou Ronnie. Zatímco kužel jeho svítilny odhaluje kontury vnitřku někdejší ubytovny pro středoškoláky, zdejší hutná a ponurá atmosféra by se dala doslova krájet. Mladík ještě mávne na své nedaleko stojící kolegy a kamarády, aby šli pryč, a řekne jim, aby byli potichu.

Stea a Peter jeho napomínání uposlechnou a zahnou za roh, aby se ztratili v téměř neprostupné tmě. Ronnie si dřepne ve spojovací chodbě na zem, ale po chvíli se rozhodne pro rychlý přesun do jedné z opuštěných místností. Protože ji přes rozbité okno osvětluje měsíční světlo, vypne svítilnu a osamocen očekává, co se bude dít. Naprosté a hrobové ticho přerušuje pouze šum EVP rekordéru, jenž má za cíl zachytit hlasy ze záhrobí. Náhle se však z chodby ozvou hlasité a zřetelné zvuky lidských kroků. Vracejí se k němu Stea a Peter, přestože jim důrazně řekl, aby odešli do jiné části polorozpadlé budovy?

Kroky neviditelného chodce

Když se klapot podrážek přiblížil až téměř k němu, Ronnie vyšel z bývalého pokoje zpět na chodbu a chtěl pokárat své kamarády. Jenže kužel světla bezradně klouzal po stěnách a podlaze, která byla zcela prázdná. Záhadný příchozí jako by se vypařil. Žádný zbloudilý dobrodruh, bezdomovec nebo narkoman se však nenacházel ani v okolních místnostech. Co tedy vlastně Ronnie v polorozpadlé budově před zhruba jedenácti lety slyšel?

Jak později zjistil, o kanadský žert jeho kamarádů rozhodně nešlo. Jenže podle místních obyvatel zde nejsou mysteriózní zvuky, ozývající se z prázdných prostor někdejšího internátu, ničím výjimečným. „Nemusí být vždycky jen zlí, ale vždycky vás vystraší, ať jsou hodní, nebo ne. Projev je stejný. Často se to projevuje i při rekonstrukci domu, kdy se oklepávají zdi a očišťují trámy. Předkové mohou být přítomni v domě a nesouhlasí s tou rekonstrukcí,“ dodává k paranormálním fenoménům opět Jaroslav Drábek. Setkal se s nimi v někdejším internátě také slovenský badatel Ronnie, když zaslechl záhadné lidské kroky? A další projevy tajemných sil na sebe prý nenechaly dlouho čekat.

Rébus spadlé okenice

O něco později k němu již doběhli jeho dva kamarádi, kteří také slyšeli zvláštní kroky. Ale než jim Ronnie stihnul popsat celou situaci, všichni tři členové týmu zaslechli silné a pravidelné bouchání. To se ozývalo z poschodí pod nimi. Když tam všichni tři záhy doběhli, rány nejen ustaly, ale také nebyla objevena žádná jejich viditelná příčina.

„Z ničeho nic se na Ronnieho svalí stará okenice. Jen tak tak stihne skočit na stranu a vyhnout se jí. Sklo se s rachotem roztříští o podlahu a střepy se rozletí do všech koutů chodby. Ve stejném okamžiku se opět ozvou hrozivé zvuky kroků. Tentokrát však už v takové kadenci, že nepřipomínají nervózní chůzi, ale běh,“ popisuje doslova neuvěřitelnou situaci, odehrávající se v roce 2014, slovenský web refresher.sk. Mohlo na Ronnieho spadnout okno zcela náhodou, například vlivem silného venkovního větru a únavy zpuchřelého materiálu? Snad. Jenže něco takového se nezdá pravděpodobné.

Koho zachytila fotka?

Potvrdil to i následný snímek, který záhy po pádu okenice pořídila Stea svým mobilem. Když ho totiž namířila směrem k Ronniemu, zachytil fotoaparát mlhavou, ale nepříliš zřetelnou postavu mladé dívky s dlouhými černými vlasy. Není na tom nic divného, vždyť většina foťáků tehdejších mobilních telefonů nedisponovala kvalitní optikou stejně jako citlivými fotografickými čipy. Tak co fotoaparát vlastně zachytil?

Zvláštní okolností totiž zůstává, že podle této historky má mezi duchy polorozpadlé ruiny v Lučenci patřit i dívka Anna… Co se jí stalo? K jejímu tragickému úmrtí mělo dojít v době, kdy bydlela v Lučenci na internátě. Od těch dob údajně její nespokojená duše stále bloudí místy jejího mládí. Jde v tomto případě o nepodloženou městskou legendu bez reálného základu, nebo o mrazivou skutečnost?

Zbloudilé duše, které nenalezly klid

Skeptici mohou namítnout, že podobné příběhy se tradují u mnoha dalších budov po celém světě. A to jak u obydlených, tak i těch zcela opuštěných. V tomto případě mají zajisté pravdu, nicméně děsivost lučeneckého internátu hrůzy mají potvrzovat i místní lidé. Ti se do zchátralého školního objektu obávají vkročit nejen z hygienických a bezpečnostních důvodů (v areálu se občas vyskytují podezřelé existence), ale mnozí také kvůli jeho hrůzné paranormální pověsti, která je v širokém okolí známá.

V areálu lze prý kromě zvuků tajemných kroků, hlasů, nelidského smíchu a neurčitého lomozu občas zaznamenat i stínové postavy. Nebo i jiné projevy paranormálna. Mohla mít tedy budova jakousi pohnutou minulost, s čímž by vše uvedené mohlo souviset? Bloudí v ní nepokojné duše zemřelých, které uvízly v našem občas nepříliš radostném světě?

Děsivé jevy manhattanské

A přesuňme se do slovenské metropole, konkrétně jedné z bratislavských výškových budov, která patří mezi výrazné dominanty svého okolí. Jde o obytný věžák Manhattan, stojící v ulici Račianská. „Má 26 nadzemních, 3 podzemní podlaží a celkovou výšku 87 metrů. Obsahuje 165 bytů, 16 parkovacích míst na povrchu a 223 v podzemních garážích. Celková užitná plocha je 25 000 m²,“ dočteme se o impozantní budově, dokončené v roce 2008, na webu Wikipedia.org. Ale co se o tomto mrakodrapu běžně nedozvíte?

Mezi bývalými obyvateli domu se traduje, že tam pravidelně dochází k děsivým událostem! „Blikající světla, siluety lidských postav a hlasy, ozývající se z temnoty. O bytovém domě Manhattan se už roky mezi Bratislavany šeptá, že je epicentrem mnohých nevysvětlitelných jevů. Legendy o údajném strašení za zdmi věžáku se začaly šířit už v roce 2011, kdy se na internetu objevily mrazivé výpovědi vícero nájemníků,“ uvádí opět web refresher.sk. Většina rezidentů nového domu si stěžovala na totéž, samovolné zapínání a vypínání světel, podivné přesuny předmětů nebo šeptání a hovory, ozývající se z prázdných místností. Ale proč téměř nový mrakodrap přitahoval natolik vysoký počet paranormálních jevů?

Mrakodrap na prokletém místě

Podobně intenzivní strašení většinou probíhá u velmi starých domů, tvrzí, zámků, nemocnic či hradů. Z jakých důvodů? Ty totiž pamatují mnohá tragická úmrtí nebo s nimi spojené a emočně vypjaté situace. Ale v nové budově jde o něco stejně nezvyklého, jako by byl eskymák budující si přístřešek na poušti.

Podle první hypotézy stojí za zdejšími paranormálními fenomény početné oběti z nedaleké křižovatky. Nebo se takto projevují početné oběti dělníků, podílejících se na výstavbě bratislavského věžáku s neobyčejným názvem? Ať už je to jakkoliv, o záhadných fenoménech promluvili přímo někteří z obyvatel slovenské verze Manhattanu.

„Popravdě, v bytovce se nám děje velmi mnoho podivných věcí. Například máme často pokažený výtah. Dvě minuty jede, potom najednou zastaví a nikdo neví proč. Správcovská společnost nám později jen oznámí, že vyhořel nějaký motor. Podobných příhod máme hodně,“ konstatoval poněkud fatalisticky Rostislav. Ale skutečně jde o pouhé selhání techniky, jak tvrdí oficiální vysvětlení? Co když se v tomto případě setkáváme s tím, že budova stojí na místě mnohočetných úmrtí? Nemohou záhadné fenomény souviset s jakousi morbidní aktivitou, probíhající již dávno před postavením věžáku?

Zaseknuti v časové smyčce

Byl snad mrakodrap postaven nad někdejším hřbitovem, popravištěm, nebo nad jiným neblahým místem? Přestože se to může zdát jako proprieta románových hororů z autorské dílny Stephena Kinga, podobné lokality přitahují zbloudilé duše stejně jako med mlsného medvěda. Své by o tom mohli vyprávět lidé, žijící v okolí někdejších bojišť nebo lokalit hromadných vražd a masakrů. Mezi ně patří například koncentrační tábory či popraviště.

V dávné lidové tradici bylo silně zakořeněno, že je záhodno se takovým místům zcela vyhnout, neboť mají přinášet přinejmenším smůlu. V horších případech pak strašení a opětovná neštěstí. Proto se nad nimi nemají stavět ani žádné obytné budovy, což však současní stavitelé a developeři s materialistickým nadhledem zcela ignorují. Jde o nesmysl, nebo jedno ze zapomenutých pravdivých mouder našich předků? Mnozí badatelé totiž varují, že se na místech masakrů tyto tragické události odehrávají stále znovu v opakující se smyčce. A také se zde projevují již zmínění a často škodolibí revenanti.

Jde nejen o případ bratislavského Manhattanu, ale i dalších domů, zámků nebo hradů v různých částech světa? Rozhodnutí nechávám na vážených čtenářích tohoto textu…  

Petr Koutský

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života,