Pořádnou flákotou proti Alzheimerovi

Foto: Pixabay

Popisek: Masíčko pro pupíček

DOBRÉ ZPRÁVY: Zatímco se po celém světě šíří vlna paniky z červeného masa a veganské hamburgery se tváří jako spása lidstva, přichází švédská věda s tvrdou fackou, která mlaskne až za ušima. Nejprve ta dobrá zpráva pro všechny, kdo už tajně přemýšleli, že si dají řízek, ale báli se, aby je sousedka z vegebistra neukamenovala výčitkami.

Senioři, kteří jedí více masa, mají menší pravděpodobnost vzniku demence. A to není výplod nějaké řeznické lobby, ale závistihodně robustní studie zveřejněné v prestižním JAMA Network Open.

Vědecký tým pod vedením chytrých hlav ze Švédska sledoval přes patnáct let více než dva tisíce seniorů. A co zjistil? Že pokud patříte mezi tu „vyvolenou“ čtvrtinu populace, která má v genech zapsán apolipoprotein E ve variantě 4, je pro vás maso doslova lékem na mozek.

Studie přichází s krásně cynickou pointou, která musela řadě výzkumníků na rostlinné stravě zkazit oběd. Lidé s „genotypem lovců“ (APOE34/44), kteří jedli nejvíce masa, měli o více než polovinu nižší riziko vzniku demence. Jejich kognitivní funkce se propadaly výrazně pomaleji než u jejich rostlinně stravujících vrstevníků se stejným genetickým zatížením. Ve srovnání s jedlíky masa z nejnižší pětiny měli ti z nejvyšší o 55 % nižší riziko, že skončí s diagnózou demence. To už není žádná slabá korelace, to je vědecký nůž na krk zeleninovým dogmatům.

Sběrači a lovci

Jak autoři studie s jemnou ironií připomínají, gen APOE 4 je původní lidskou formou. Objevil se před 1 až 6 miliony let, tedy v době, kdy naši předci neřešili, zda je quinoa bio, ale kde uloví mamuta. Tělo s touto genetickou výbavou je evolučně nastavené na maso. Zatímco tolerantnější APOE3 se objevil až „nedávno“ (asi před 200 000 lety) a APOE2 ještě později, nositelé „masožravého“ genotypu doplácejí na to, že se snaží žít jako hladovějící jogíni.

A tady přichází ta největší rána pro zastánce univerzálních dietních tabulek. Studie totiž jasně ukazuje, že strava není „one size fits all“. Zatímco nositelé APOE34/44 s vysokou konzumací masa excelovali, u ostatních genotypů (APOE22/23/24/33) žádný podobný efekt nenastal. Maso jim neublížilo, ale ani nepomohlo. Jinými slovy: pokud patříte do té „mladší“ genetické skupiny, můžete si svůj sojový steak klidně dopřát bez výčitek. Pokud ale patříte k těm, v jejichž žilách koluje dávná lovecká minulost, každý den, kdy se rozhodnete pro tofu místo tlačenky, může být dnem, kdy svému mozku přihráváte do karet Alzheimerovu chorobu.

Jde ale jen o nezpracované libové maso a ryby

Samozřejmě, žádná vědecká práce by nebyla úplná, kdyby nenabídla i malý zádrhel pro milovníky uzenin. Zpracované maso (salámy, párky, šunka) se v přemíře chovalo jako tak trochu zrádce – zvyšovalo riziko demence bez ohledu na genotyp. Tedy pozor: steak ano, párky ne, pokud nechcete vyměnit jasnou mysl za uzenou stopu.

Výsledek je jasný. Zatímco ideologové rostlinné stravy tlačí na stále přísnější restrikce a snaží se přesvědčit svět, že maso je jed, švédští vědci přicházejí s argumentem, který nelze přejít mlčením. Přesně čtvrtina světové populace (26,4 % účastníků studie mělo rizikový genotyp) by měla maso jíst více, než říkají tabulky. Měli by ho jíst proto, aby si zachovali zdravý rozum. A to doslova.

Ale pozor, to se jedná jen o poctivý flák masa, steak, řízek, guláš. Rozhodně se nejdená o různé uzeniny, salámy, párky. Ty nikomu zdraví a ani mozkové funkce nezlepší. Ba právě naopak.

Vložil: Kamil Fára