Legendární Charles Darwin je skoro sežral, teď se vracejí domů

Foto: Wikimedia Commons / Autor: Muhammad Mahdi Karim – Vlastní dílo, GFDL 1.2, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7354229

Popisek: Želva obrovská

DOBRÉ ZPRÁVY: Zapomeňte na motivační citáty s obrázky západu slunce; skutečnou inspiraci dnes najdete v krunýři o váze dvou kilo, který se po dvou stoletích rozhodl, že se vrátí „domů“.

Mluvím o návratu gigantických želv na galapážský ostrov Floreana. Je to zpráva, která je sice stará pár dní, ale její dosah je asi takový, jako kdyby se Elvis najednou objevil v místní samoobsluze a začal doplňovat regály s arašídovým máslem. O tom by se mluvilo měsíce. Proč ne o želvách. Po téměř 200 letech, kdy byly tyto želvy považovány za lokálně vyhubené – především díky tomu, že piráti a námořníci zjistili, že obří želva je v podstatě živá konzerva, která nepotřebuje ledničku a chutná lépe než zkažené suchary – se na ostrov vrátilo 158 kusů těchto obrněných tanků něhy.

Představte si to logistické peklo. Zatímco my máme problém doručit balíček z e-shopu včas a nepoškozený, vědci a ochránci přírody museli vymyslet, jak přepravit stovku a půl zvířat, která mají rychlost pohybu srovnatelnou s načítáním webu na vytáčeném připojení v roce 1998. Tato operace je v podstatě ekologickou verzí Návratu krále, jen s tím rozdílem, že místo Aragorna máme tvory, kteří vypadají jako velmi staré a velmi moudré kameny s nohama.

Celý projekt je fascinující ukázkou lidské tvrdohlavosti. Museli nejdřív z ostrova odstranit invazivní kozy a krysy – což je mimochodem skvělý název pro kapelu. Kozy totiž sežraly všechno, co nebylo přibité, a želvy tak neměly co do tlamy. Teď, když je ostrov „vyčištěn“, se želvy vrací, aby tam dělaly to, co umí nejlépe: pomalu se šouraly, roznášely semínka rostlin svým trusem a obecně ignorovaly existenci moderní civilizace. Je to takový organický restart systému, verze 2.0.

Kousavý cynik ve mně by sice mohl podotknout, že nám trvalo dvě století, než jsme napravili to, co jsme stihli zdecimovat během pár dekád hladových plaveb, ale buďme pro jednou pozitivní. V době, kdy je vrcholem technologií aplikace, která vám řekne, který dinosaurus udělal otisk do bláta (ano, to se letos taky stalo), je pohled na 150 želv cupitajících po pláži Floreany důkazem, že příroda má s námi lidmi neuvěřitelnou trpělivost. Jsou to v podstatě takoví biologičtí Jediové – klidní, pomalí a se schopností přežít skoro všechno, kromě hladového piráta s nabroušeným nožem.

A protože na Floreanu se asi letos na dovolenou nikdo z nás nechystá (a ani by nás tam nepustili), můžeme za těmito želvami jinam. K vidění jsou v Zoo Praha, kde se mají lépe než většina z nás na dovolené v Chorvatsku.

Zajímavosti o obřích želvách a jejich návratu, které vás udělají chytřejšími u piva:

• Živé konzervy: Námořníci je milovali, protože želvy vydrží bez jídla a vody až rok. Stačilo je hodit do podpalubí krunýřem dolů a čerstvé maso bylo k dispozici kdykoliv. Jakkoliv je to brutální, je to neuvěřitelný biologický výkon.

• Darwinův oběd: Traduje se, že Charles Darwin během své plavby na lodi Beagle snědl tolik želvího masa, že je s podivem, že mu zbylo dost vzorků na sepsání O původu druhů. Evoluční teorie byla doslova vykoupena želví polévkou.

• Věková hranice: Želva sloní se může dožít přes 150 let. To znamená, že některé z těch, které se dnes vracejí na Floreanu, by technicky vzato mohly být vnoučaty těch, které Darwin viděl (nebo snědl).

• Česká stopa v krunýři: V pražské zoo žije samec želvy sloní jménem Eberhard, který váží přes 200 kg. Je to taková naše lokální celebrita, která reprezentuje Galapágy v srdci Evropy. Kdyby ho pustili na Floreanu, pravděpodobně by se stal okamžitě králem ostrova.

Vložil: Kamil Fára