Tvrdohlavý kluk a zázračné kouzlo domácí marmelády
11.03.2026
Foto: Se svolením STVR
Popisek: Čerstvý mistr Evropy v krasobruslení Ondrej Nepela při rozhovoru pro Československou televizi v roce 1969
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Na ledě mu to moc slušelo, obzvlášť když skákal svoji slavnou roznožku. Pohledný, milý a plachý mladík se stal miláčkem žen a jedním z největších sportovních idolů své doby.
Díky výkonům našich krasobruslařů znali od počátku šedesátých let Československo i v tom nejzapadlejším koutku zeměkoule. Od roku 1962 jsme měli mistry světa v tancích na ledě, sourozence Evu a Pavla Romanovy, v dramatickém roce 1968 ovládla evropskou ledovou plochu Hana Mašková a fanoušci jí rádi odpustili, že z mistrovství světa i olympiády v Grenoblu přivezla „jenom“ bronz. Československo bylo zkrátka nepřehlédnutelné nejen kvůli politickým událostem ale i na sportovní scéně. A zatímco Romanovi tehdy brázdili už od roku 1965 svět s populární lední revuí Holiday o Ice v roce 1965 a o čtyři roky později se k nim přidala i Mašková, na led vyjela další československá legenda, na kterou bych při svém vzpomínání rozhodně neměla zapomenout.
Československý zázrak pokračuje
Drobný, napohled trochu nejistý bratislavský rodák Ondrej Nepela se stal domácím mistrem už v roce 1965 a z mistrovství světa v Coloradu Springs, z nějž Mašková odstoupila ze zdravotních důvodů, přivezl své první zlato. A počátek roku 1972 se stal osudovým pro všechny naše krasobruslařské legendy. Dne 31. ledna zasáhl fanoušky první šok, když při autonehodě zahynul v Tennessee Pavel Roman, jen za pár dnů už ale bylo zase co slavit, když se Ondrej stal v japonském Sapporu olympijským vítězem. Přesně o dva měsíce později po Romanovi připravila další tragická havárie o život Hanu Maškovou ve Francii, československé krasobruslení ale naštěstí mělo už další hvězdu. I Ondrej byl na ledě nepřekonatelný, vyhrál všechno, co se vyhrát dalo. Osmkrát mistr republiky, pětkrát mistr Evropy, třikrát světový šampion a navíc olympiáda. Ani o jeho životě ale nelze říct, že byl šťastný a spokojený.
Kouzlo domácí marmelády
Další československý krasobruslařský zázrak se narodil se 22. ledna 1951 v Bratislavě, jeho otec Ondrej pracoval jako řidič, matka Anna byla v domácnosti a přivydělávala si jako švadlena. Brusle poprvé obul v sedmi letech, poté co ho při sledování televizního přenosu z mistrovství Evropy, které se konalo v jeho rodném městě, uchvátil vítěz Karol Emil Divín, který patřil k evropské špičce od roku 1954. A Ondrej o něm mlel doma stále dokola, až ho maminka konečně vzala na zimní stadion a nechala ho zapsat do krasobruslařského oddílu. Zpočátku se mu ale nikdo příliš nevěnoval, takže musela zasáhnout znovu. Na stadionu Slovanu Bratislava zašla za vídeňskou rodačkou Hildou Múdrou (původním jménem Hildegarda Klimpela) s prosbou, aby se jejího syna ujala, a nabídla jí stokorunu a skleničku domácí marmelády. Peníze si Múdra nevzala, marmeládu a Ondreje ale přijala.
Mistrovství Evropy 1971:
Hvězda z výtahu
Zrodil se jeden z nejpevnějších vztahů trenéra se svěřencem. Ondrej říkal Múdré teto, ona jemu Ondríku. „Větší talent byl Marián Filc a ještě mnohem větší Jozef Sabovčík. Ani jeden z nich však neprojevil tolik píle, přesnosti, dochvilnosti a poslušnosti jako Nepela,“ vzpomínala Hilda Múdra v jednom z rozhovorů. Byl ale houževnatý dříč a krasobruslení se stalo jeho vášní, které podřídil úplně všechno. V povinných cvicích, které se musí „vydřít“, neměl konkurenci, ve volných jízdách byl ale na štíru se smyslem pro hudbu, takže na nich musel tvrdě pracovat krok po kroku. Díky píli a tvrdohlavosti se ve třinácti letech probojoval poprvé na vrcholnou akci, a rovnou na olympiádu v rakouském Innsbrucku. Byl nejen nejmladší, ale také nejlehčí účastník. Vážil tenkrát jen 39 kilogramů, takže k zoufalství rozhodčích nezanechával na ledě téměř žádné stopy. Skončil sice až na 22. místě, upozornil ale na sebe tím, že so rok starší Hankou Maškovou zablokovali v olympijské vesnici výtah, protože jezdili nahoru a dolů několik desítek minut.
Velkolepá odměna
O dva roky už skončil na mistrovství Evropy v Bratislavě třetí a na mistrovství světa ve švýcarském Davosu se umístil v první desítce. V sedmnácti vyrazil už se třemi evropskými bronzovými medailemi na olympiádu v Grenoblu, po pokažené volné jízdě se ale musel spokojit s osmým místem. Odradit se ale nenechal a v roce 1969 konečně došel až na vrchol, v bavorském Garmisch-Partenkirchenu se stal evropským šampionem a titul pak ještě čtyřikrát obhájil. V únoru 1971 pak poprvé vyhojoval ve francouzském Lyonu titul mistra světa. Za odměnu dostal čtyřpokojový státní byt na bratislavském sídlišti Dúbravka stejně jako „teta“ Múdra. V době nedostatku bytů to byla odměna přímo úžasná, ale také opravdu zasloužená. Dlouhá léta byl už v šest ráno na ledě, pak pádil do školy, odkud se na stadion odpoledne zase vrátil. Přesto dokázal i úspěšně odmaturovat na gymnáziu, a pak byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě.
Pokračování v pátek 13. března
(zdroje: Wikipedia, Český rozhlas, Česká televize, STVR, Český olympijský tým, Vlasta, Reflex, novinky.cz, isport.cz, Eva Bacigalová: Najlepší, Eva Bacigalová: Nepela - Najlepší slovenský športovec 20. storočia)
Vložil: Adina Janovská