Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ještě než pozvete tygra na večeři...

06.03.2026
Ještě než pozvete tygra na večeři...

Foto: Pixabay

Popisek: Tygr sibiřský

DOBRÉ ZPRÁVY: Představte si, že se po letech rozhodnete vrátit domů starého známého, kterého jste kdysi vyhodili. Akorát ten známý váží dvě stě kilo, má rád syrové a utíkající maso a jeho oblíbená zábava je terorizovat místní faunu.

Přesně tohle se teď děje v Kazachstánu. Země se pustila do jednoho z nejambicióznějších projektů návratu divočiny na světě – pokouší se vrátit tygry do oblasti, kde před desítkami let nadobro vymizeli.

Nejde o žádný rozmar, o snahu udělat si ze stepi safaripark. Jde o návrat vrcholového predátora do přirozeného ekosystému, který bez něj prostě není kompletní. Jenže než pozvete tygra na večeři, musíte mu prostřít stůl.

A tady přichází na řadu ta skutečně heroická část příběhu. Kolem řeky Ili a delty u jezera Balchaš se totiž rozjela masivní výsadba. Loni to bylo 37 000 mladých stromků, mezi lety 2021 a 2024 dalších 50 000. Není to žádné „píchneme do země pár proutků a uvidíme". Jak trefně poznamenal Aibek Baibulov, manažer projektů WWF pro obnovu lesů ve Střední Asii: „Nejdeme jen sázet stromy, pokládáme základy pro odolné ekosystémy, které se o sebe dokážou postarat samy."

A víte co? Ono to fakt funguje. Stejný pán dodává: „Dnes už vidíme, že stromy z předchozích let dorostly do výšky až 2,5 metru, jejich kořeny se dostaly k podzemní vodě a začínají vytvářet přirozená společenství." Jinými slovy, les se učí chodit a brzy si sám řekne o prvního predátora, který bude hlídat stav vysoké místo mysliveckého svazu Kazachstánu.

Obnova takzvaných tugajských lesů je totiž základ. Bez něj by se tygři akorát otráveně loudali po stepi a reklamovali u kazašské vlády špatné cateringové služby.

A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, přichází na scénu zvířecí hvězdy. Už loni se v rezervaci Ile-Balkhash zabydlel chovný pár tygrů. A odkud? Z Nizozemska. Představte si tu cestu: tygr a tygřice jménem Bodhana a Kuma (což zní jako jména postaršího manželského páru, co si jede pro důchod do Turecka) opustili nizozemskou pohodu a zamířili do polopřirozeného zařízení v kazašské rezervaci. Tam si teď zvykají na místní klima a my všichni napjatě čekáme, jestli se jim bude chtít rozmnožovat. Nikdo to neví jistě, ale palce držet můžeme.

Pokud se zadaří, jejich odrostlá mláďata se stanou druhou vlnou tygrů vypuštěných do volné přírody. Ale tohle je teprve poslední míle maratonu, který začal před lety. Než pozvete tygra na hostinu, musíte mít pořádně prostřeno.

A tu už Kazachstán pomalu prostírá. Třicet let práce přineslo ovoce v podobě populace sajgy, která se z otřesných 48 000 kusů v roce 2005 vyšvihla na více než 1,9 milionu. To už není návrat, to je demografická apokalypsa (v tom dobrém slova smyslu). K tomu v roce 2019 vypustili do rezervace několik jelenů bucharských a v dalších letech přidali zhruba dvě stovky dalších. Prostě pro tygry chystají nákupní seznam všeho, co mají rádi.

Mluvčí WWF Střední Asie k tomu serveru Live Science řekl: „Divocí kopytníci už byli spatřeni, jak se pasou na obnovených místech, což naznačuje, že ekosystém začíná fungovat." A dodává: „Každá zasazená sazenice je tak přímým příspěvkem budoucnosti tygrů v Kazachstánu." Jinak řečeno – každá vrbička je tygří investice. Těch vrb je mimochodem 5000. Pak 30 000 úzkolistých hlošin a 2000 posvátných topolů turanga. To už je solidní portfolio.

Scéna je připravená, stůl prostřený a na scénu vstupuje hlavní herec. Podle Daniyara Turgambayeva, předsedy Výboru pro lesnictví a divokou zvěř kazašského ministerstva ekologie, dorazí v nejbližších měsících do Kazachstánu první divocí tygři amurští. Odkud? Z Ruska.

A tady se dostáváme k vtipné vsuvce, která by byla k popukání, kdyby nebyla tak trochu pravdivá. Zatímco na mezinárodní scéně je Rusko často vnímáno jako ten, co kazí hru, tady najednou vystupuje v roli hodného strýčka, který posílá balíčky s chlupatým obsahem. Je to jako by vám soused, se kterým jste léta v konfliktu kvůli křoví na hranici pozemku, najednou přinesl darem čistokrevného rotvajlera a nabídl se, že vás naučí, jak ho krmit, aby nekousal.

Plán je jasný: do června by mělo dorazit 3 až 5 tygrů a vznikne pracovní skupina, která se bude věnovat minimalizaci konfliktů mezi lidmi a šelmami. Turgambayev k tomu dodává: „Ruská strana vycvičí kazašské specialisty, jak zvládat konflikty mezi lidmi a predátory."

Takže až se příště někdo zeptá, co pozitivního přináší spolupráce s Ruskem, můžeme směle odpovědět: know-how, jak neskončit jako tygří večeře. Mezinárodní situace je prostě plná překvapení. Můžeme být jistí, že až se ten první tygr projde kolem nějaké vesnice, místní pastevci se budou modlit, aby ten ruský výcvik fakt zabral.

No co, svět se kutálí sluneční soustavou, tygři mizí a zase se objevují. Jako na Slovensku medvědi, jako u nás vlci. Každý systém potřebuje svého predátora. Tedy, každý přirozený systém. V tom nepřirozeném se predátoři přemnožují a škodí přes míru.

Vložil: Kamil Fára