Mnichovská vybíjená. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením Petra Macinky

Popisek: Petr Macinka

Mám radost z Petra Macinky. Mám. Sedl si před kamery světa a neuhnul. Ukázal, že se směrování České republiky obrátilo. Ne do Ruska, jak zní z už tolik omleté desky, ale směrem k racionalitě.

Nezastírám, že jsem to i přes výhrady při volbách hodil Motoristům. Dokonce jsem jejich volbu dal befelem i rodině, protože když se nemá systém měnit revolucí, musí se měnit evolucí. A k evoluci se musí leckdo prostě postrčit. Evoluční potenciál slibovali z celé nabídky jen Motoristé a Stačilo!. U Stačilo! jsem ovšem viděl vedle politicky děsivé Petry Prokšanové i jistou politickou… no, nevyzrálost. A tak Motoristé skončili jako jediná volba.

Ale dovolím si zabloudit do Mnichova na válečnou poradu světových náčelníků, které se o víkendu zúčastnil i ministr Macinka. Tam se Macinka střetl s bývalou americkou ministryní zahraničí Hillary Clintonovou. Pronesl, že Evropská unie trpí demokratickým deficitem, že cancel kultura změnila USA, že pohlaví jsou dvě a tak dále a tak podobně.

V českém bahýnku bývalé koaliční vlády a spřátelených médiích se po Macinkově střetu s Hillary Clintonovou ozval nebývalý kvikot. Macinka způsobil v Mnichově ostudu, pohořel, začal ničit naši reputaci, zahodil tu (submisivní a politicky nezajímavou) zahraniční politiku minulého ansámblu Strakovky. Prostě tradiční milionchvilkový étos liberální demokracie, kde je místo jen pro jistého druhu bláznivé postoje sebezničení (rétoricky a kýčovitě výsostně hodnotové, o tom žádná, ale přesto sebezničení) s uplatňováním principů politického cordon sanitaire. Tedy principu – nerušit, vládneme, a to nehledě na oběti.

Macinka a jeho Motoristé před volbami i po nich představují hlas skeptického upozorňování na hloupost liberální demokracie a jejích postojů vedoucích k sebezničení. A doufám že svůj tah na branku v chomoutu s Babišem neztratí, protože Babišova partaj sice zažila jistou evoluci, ale malou, krátkou a založenou hlavně na oportunismu vůči partajím bývalé vlády, takže nemusí být skutečná, důvěryhodná.

Macinkovo vystoupení, ač krátké, mělo symbolický i reálný význam pro Českou republiku na mezinárodním poli. O jeho slovech pochvalně referovali ve Fox News, pochvalně o Macinkovi opakovaně psaly nejčtenější anglicky psané noviny Times of India, o Macinkově vystoupení mluví američtí influenceři, republikánští politici, a to vesměs pochvalně. Pro Českou republiku to znamená co? Že má ministra zahraničí, kterému se jeho vystoupením otevřely klíčové dveře do světa, který se mění. Éra politiky, kterou zastupovala Hillary Clintonová, je na ústupu. Nejen v USA, ale doufám i v Evropě.

Macinka ukázal změnu, vzkázal do světa, že jsme připravení jednat o alternativách, o možnostech, že Česká republika přestala být v závěsu za politikou Leyenové, ale připojuje se ke změně politiky, která nutně musí sežehnout i Evropskou unii. Musí, protože jinak se k tomu sebezničení prostě propracujeme.

Takže ano, tleskám tomuto Macinkovu vystoupení. Bylo nesmírně potřebné. Přesto si neodpustím malou výtku. Petr Macinka mohl popustit uzdu svému jazyku a Hillary Clintonovou poslat do háje zeleného, kdy ta hájila v diskusi s ním práva žen, přitom se za ní táhnou úzké vztahy s Jeffreym Epsteinem. Její manžel si u něj užíval, její manžel jej zval do Bílého domu, Epsteinovu manželku si Clintonovi pozvali na svatbu vlastní dcery a sama Clintonová si nechala platit svou prezidentskou kampaň i z peněz Epsteina.

A je neuvěřitelná drzost, že takový člověk, úzce spojený s deviantem toho nejhrubšího zrna, si nejen dovoluje obhajovat práva žen, která její „přítel po boku“ Epstein svou existencí děsivým způsobem porušoval, ale vůbec vylézat na světlo boží. To měl Macinka Clintonové vmést do výrazu, protože liberální demokracie, jak jsme mohli poznat za poslední roky, se dá nejvíc poznat právě u snad až nesnesitelného pokrytectví. Hájit práva žen na sebeurčení, přitom prznit nezletilé dívky na miliardářských mejdanech.

Výborně, pane Macinko. A příště houšť a větší kapky. A doufám, že se nevydáte cestou Věcí veřejných nebo cestou Pirátů, kteří pěkně mluvili před volbami, po volbách se změnili na korytáře a bludaře. 

Vložil: Štěpán Cháb