Slovenský krasavec, kterého Češky milovaly
06.02.2026
Foto: Se svolením STVR
Popisek: Michal Dočolomanský jako Charles Lindbergh v kriminálním dramatu Článok na prvú stranu, televizní inscenaci divadelní hry Alexandera Königsmarka o únosu dvacetiměsíčního syna světoznámého letce v roce 1932
TAJNOSTI SLAVNÝCH: Proč musel synek krásné Rumunky se šikovnýma rukama předčasně dospět a skončil tam, kde se kdysi cítil jako nahý v trní.
Perfektní figura se svaly tak akorát, pohledná tvář, a když ho navlékli do dobře ušitého obleku, nejedné dámě se orosilo čelo. Prostě chlap každým coulem. Napohled klidný a vyrovnaný, se sametovým hlasem, který dokázal i přes kameru vyvolat v divácích pocit, že už ho důvěrně znají dlouhá léta, přestože se s ním nikdy nesetkali. Do českých domácností vklouzl Michal Dočolomanský velmi brzy díky slovenským televizním pondělkům, které byly přiděleny Bratislavě už v roce1958, kdy v tyto dny mívalo pražské studio „volno“. Celodenní program z Bratislavy vždy korunovaly večery s výbornými inscenacemi s hvězdným obsazením, takže se na ně brzy začala těšit celá republika. Významně přispěly i k tomu, že slovenštinu dodnes vnímají starší Češi a Moravané naprosto přirozeně a vůbec jim nepřijde, že by snad mělo jít o cizí řeč. Milovanou hvězdou se ale spolehlivý slovenský představitel milovníků stal až díky nesmrtelné komedii Adéla ještě nevečeřela a souhře náhod.
Z bláta do louže
Nezapomenutelný slovenský herec, zpěvák, populární moderátor a imitátor se narodil 25. března 1942, ve velmi těžké době, a ještě obtížnější situaci. s jeho matkou Florianou, o šestnáct let mladší krásnou Rumunkou, se otec Rudolf seznámil, když působil jako učitel rumunských Slováků v Sedmihradsku. V roce 1942 se ale situace na rumunském území už tak vyhrotila, že se rodina raději přestěhovala do obce Niedzice, která byla tehdy součástí Slovenského štátu a až po válce připadla Polsku. Tím ale putování zdaleka neskončilo, protože otce neustále překládali z místa na místo. Naposledy učil v Nebojsi nedaleko Galanty, kde také vedl místní ochotnické divadlo. V 55 letech ale náhle zemřel na selhání srdce, když bylo Michalovi dvanáct, matka zůstala s deseti dětmi sama, takže se Michalovo dětství zrychleně změnilo v dospívání.
Stydlín na jevišti
„Nejkrásnější období ze života člověka je mládí a dětství. I když ho člověk prožije v jakékoli situaci, ať je to válka, hlad nebo bída, vždy je a zůstane ve vzpomínkách tím nejkrásnějším obdobím... Je pravda, že máma se musela velmi ohánět, aby nás uživila. Museli jsme pomáhat i my,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů v novinách a časopisech, z nichž později k nedožitým sedmdesátinám napsala jeho monografii Nenapodobitelný Michal Dočolomanský spisovatelka a publicistka Marie Formáčková. Matka se s dětmi přestěhovala do Svätého Jura, vinařské obce na úpatí Malých Karpat, jen pár kilometrů od centra Bratislavy. A právě v době, kdy tam bylo v plném rozkvětu ochotnické divadlo. Jeviště malému Míšovi doslova učarovalo a už ve třinácti letech konečně dosáhl svého a poprvé se na jeho prkna také postavil jako Kai v pohádce Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. A celé představení prý odehrál se sklopenou hlavou, protože se styděl. „Tehdy mne přemluvili, hraní bylo pro mne velké utrpení. Postupem času se mi ale zalíbilo. Ten potlesk publika na konci je totiž balzám na duši.“ A právě tehdy si také zapálil první cigaretu.
Na skle maľované:
Šikovné ručičky
Krásná Floriana byla sice plachá, při výchově dětí ale důrazná, přesto ji Michal velmi miloval. Pomáhal, kde bylo potřeba, a brzy zjistil, že šikovné ruce jsou stejně důležité jako talent. Manuální zručnost mu zůstala celý život, na chalupě si dokázal kdeco opravit a kamarádi toho prý rádi využívali. Ve škole byl spíš podprůměrný, na vysvědčení nosil obvykle trojky, občas i čtyřku, takže se po základní škole vyučil automechanikem v Kadani, kde také nějaký čas pracoval, a pak přešel do Kamenického Šenova. Potřeboval vydělávat peníze, aby pomohl matce, která stále ještě musela uživit jeho čtyři mladší sourozence. Miloval ale sport, takže se věnoval gymnastice. Později se stalo jeho koníčkem bezmotorové létání, kaskadérské kousky, a dokonce i automobilové závody. A právě kamarádi z gymnastiky ho nakonec dotlačili až ke zkouškám do kurzu herectví na bratislavské VŠMU (Vysoká škola múzických umění), který byl přístupný i pro uchazeče bez maturity. „Byla to náhoda. Nebýt kamarádů, kteří mě vyhecovali, abych šel dělat zkoušky na divadelní fakultu, herectví by mě minulo,“ přiznával.
Rovnou do Národního
Už v roce 1962 se poprvé mihnul před kamerou Filmová kamera si jej všimla už v roce 1962, když se objevil v komedii režiséra Jána Lacka Výlet po Dunaji, která kritizovala chování turistů při zahraničních dovolených. O rok později si zahrál v úspěšném povídkovém filmu Tvár v okne, v němž stanul po boku takových hvězd, jako byl Ladislav Pešek či Karel Höger, a poté co v roce 1964 absolvoval, zamířil rovnou do souboru činohry bratislavského Slovenského národního divadla. Postupně se vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších a nejobsazovanějších slovenských herců, stejně skvělý byl jako komik i v dramatických či tragických rolích, stal se miláčkem publika a pravidelně vyhrával ankety popularity.
Čtvrt století v jedné roli
Po studiích se oženil se spolužačkou z VŠMU Martou, která studovala dramaturgii, v roce 1967 se jim narodil syn Michal a o tři roky poději dcera Marta a jejich manželství navenek působilo přímo idylicky. V roce 1973 ztvárnil ve dvoudílném filmovém dramatu Otakara Vávry Dny zrady komunistického novináře a politika Jana Švermu, který zahynul v Nízkých Tatrách na ve sněhové bouři po vysazení na letišti Tri Duby v roce 1944. A o rok později ho režisér Karok Zachar obsadil jako Jánošíka ve slavném muzikálu Ernesta Brylla a Katerzyny Gärtnerové Na skle maľované. V roce 1999 se představení dočkalo neuvěřitelné 555. reprízy a Dočolomanský byl na jevišti jedním z pouhých tří herců, kteří kdysi před čtvrtstoletím vystupovali i v původní sestavě. Definitivně se ale do povědomí českého diváka zapsal až v roce 1977, když zazářil jako detektiv Nick Carter v komedii Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela.
Pokračování v pondělí 9. února
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Česká televize, Slovenská televize a rozhlas, Slovenské národní divadlo Bratislava, Marie Formáčková: Nenapodobitelný Michal Dočolomanský)
Vložil: Adina Janovská