Poučení ze země dona Quijota. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Španělská vlajka

Politický tlamokvas v Španělsku je letos obzvláště úrodný. Natolik úrodný, že, jak doufá tamní levicová vláda, by mohl vyklíčit i v dalších evropských zemích.

V několika posledních letech přišly české vlády s projektem milostivé léto. Bohulibý projekt, který dovolil chronickým neplatičům či dlužníkům zaplatit u státních institucí pouze jistinu dluhu, veškeré exekuční poplatky jim pak byly odpuštěny.

S podobným nápadem přišla i levicová vláda ve Španělsku. Jen se nejedná o dluhy a exekuce, ale o nelegální migranty. Ti mají získat bianko šek pro pobyt v zemi. Jinak řečeno, ve Španělsku odkoukali něco ze školy čar a kouzel v Bradavicích a mávnutím kouzelného paragrafu pobyt lidí bez dokladů, lidí, kteří se do země dostali nelegálně a nelegálně v ní pobývají, zlegalizují. Takže budou mít vlastně stejná práva jako domorodci. Budou moci legálně pracovat, využívat zdravotnický i sociální systém země.

A protože Španělsko je zemí býčích koulí a toreadorských exhibicí pro efekt s vůní krve, nejdou na takové čarování s paragrafem v malém. Zlegalizovat by se tak mohl pobyt migrantům v úctyhodném počtu půlky až jednoho milionu. Generální pardon už je teď v legislativním procesu, žádosti o zlegalizování na úřady začnou pršet od dubna do srpna. Věc už není ve fázi diskusí, ale ve fázi přímého provedení. Jinak řečeno – zastavit už to nejde.

Argument pro tento legislativní krok je logický. Španělsko stárne a potřebuje pracovní sílu. Doklady o tom, že taková politika nefunguje, které lze s jistými rozpaky sledovat v Německu, Francii nebo Velké Británii, ve Španělsku nepadají na úrodnou půdu. Naopak. Španělská vláda s důrazem vzkazuje, že vykreslovat migraci na podkladu strachu a negativních obrazů je toxické. Nově by se měl prosazovat pozitivní přístup a ukazovat přínos migrantů do chodu i ekonomiky státu. Jako kdyby nebylo základní poučkou lidské povahy i lidské společnosti, že takové opatření povede k vědomému potlačování negativních zpráv a tedy křivení reality na vyzdvihovanou vysněnou a tu potlačovanou skutečnou. Podle vlády je nepřípustné, aby diskusi o migraci určovala „pravicově extrémistická“ rétorika. Zkrátka „ne“ není u této otázky odpověď. Což vede k jistému podezření, že „ano" bude nezpochybnitelné. Není to trochu nebezpečné? 

A kde začínají Angličané, Němci nebo Francouzi střízlivět? Celá společnost se jim radikalizuje, vznikají segregované ostrůvky no-go zón, sociální výdaje začínají tahat ke dnu jejich ekonomiky, bezpečnost jde do kopru, bydlení se stává nedostupné, tedy předražené, v reakci na to vládní politika utahuje svobody celé společnosti, případně přimhuřuje oči při trestné činnosti části společnosti. Viz naprosto fascinující selhání britské společnosti u znásilňovacích gangů.

A že nově příchozí pomohou pracovnímu trhu? V Německu přece na počátku migrační krize s velkým zaujetím pro hodnotový tlamokvas volali, že migrace je přínos právě u této otázky. V roce 2024 jsme se pak se zdviženým obočím mohli dočíst, že Němci v některých spolkových zemích začínají přikazovat migrantům pracovat, ne pouze sedět v parcích a loupat po kolemjdoucích očima. A některým hloubavějším lidem jistě v hlavě vyrašila drzá otázka – kde udělali soudruzi z NDR chybu?

A dělají teď soudruzi ve Španělsku podobnou, ne-li ale úplně stejnou chybu?

Velmi špatná otázka, řekl bych. Otázka, která vyvolává pochyby, strach. Je to, dovolím si podotknout, otázka vyloženě pravicově extrémistická. Naší novou, tedy spíš staronovou, politikou a rétorikou je zavřít oči a doufat, že se k tomu vrcholu evoluce národů slepě prošátráme.

Protože podle španělské vlády je už samotné zpochybňování tohoto kroku výrazem toxické pravicové rétoriky.

A ano, pak je tu opozice. Ani ve Španělsku ji ještě nezrušili. Ta tvrdí s kadencí Tomia Okamury, že vládní kroky jsou snahou o nahrazení obyvatel Španělska, že by měla španělská vláda postupovat koordinovaně s ostatními zeměmi EU, které pomalu od nadšeneckého Refugees welcome přechází na thunbergovské Refugees how dare you, že opatření na legalizaci doposud nelegálního přitáhne do země další stovky tisíc migrantů, že takové opatření ohrozí veřejné služby, bezpečnost i pracovní trh. Zkrátka takové ty obvyklé eané řeči extrémní pravice, za kterými je jen strach a vyvolávání strachu. Fujky a hujky, řekli by v Člověku v tísni a hodili by si pro uklidnění dobře naostřenou šipku do podobizny ministra Macinky.

Takže pozitivně, soudruzi, pozitivně hledět na svět. A to i když to bude mít negativní důsledky. Racionalita nebo jistý realismus v politice je někdy a v některých zemích hrubě špatně. Nedovolme, aby se takové úrodné španělské semínko uchytilo i v naší zemi.

Vložil: Štěpán Cháb