Sprostý podezřelý. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Prapor Evropské unie

Okamžik, kdy nevýhody začnou převažovat nad výhodami. V tu chvíli se člověk třeba v posteli převalí, přestane kupovat své oblíbené sušenky, rozvede se. Začne volat po změně.

Princip života. Když to začíná moc bolet, je třeba to zastavit.

Přemýšlím, jestli nejsme právě v takové fáze stran Evropské unie.

Nově přibylo nové ohrožení ze strany unijního molochu. Plošné sledování, europoslanec Alexandr Vondra to rovnou nazval cenzurou. „Dánsko nás táhne k plošné cenzuře internetu pod pláštíkem ochrany dětí,“ napsal Vondra a ukázal, kdo hlasoval proti, kdo se zdržel a kdo hlasoval pro. Proti byli jen poslanci ODS a poslední výsadek od Pirátů Markéta Gregorová. Pro byli europoslanci STAN Nerudová s Farským, topkaři Niedermayer s Kolářem a překvapivě také Bžoch z hnutí ANO. Ostatní se zdrželi hlasování. A zdržet se hlasování o zavádění plošného sledování komunikace na internetu, to je panečku odvaha. (Nastává už ozkoušená praxe, kdy Babiš dovnitř republiky bojuje rétoricky proti unii, ale v samotné unii fakticky slouží? Snad ne.)

Je to samozřejmě jen rezoluce. Jakési doporučení, které poputuje do útrob dalšího legislativního trávení unie, z kterého vzejdou konkrétní hrůzy. Ovšem jakmile je v unii vypuštěn džin z lahve, nikdo nemá příliš chuť a ani schopnosti ho do lahve zase zapudit. Stroj unijní byrokracie se tímto rozpohyboval. Spolu s rezolucí byl pak Radou EU odsouhlasen Chat Control, který má za cíl monitorovat veškerou soukromou komunikaci na internetu. V rámci ochrany dětí, samozřejmě, se ze všech udělají sprostí podezřelí. Bohulibý úmysl tak ovážeme totalitními manýry.

Je tohle jedna z posledních kapek? Život, ten běžný, bude sešněrovaný emisními povolenkami na dopravu a vytápění, ekonomika odtéká kvůli ideologické zaťatosti unie do septiku, naše mezinárodní reputace je na bodu mrazu, stejně jako technologický vývoj, všechny země se zadlužují, aby měly na nápady unie, až obludně nezvládnutá migrace, permanentně se snižující bezpečnost, zavádění uhlíkových cel a vytváření z Evropy ostrůvek nepříliš pozitivní deviace, vynucovaná hyperkorektnost a zavádění levicově progresivistických bláznivin, převýchovné tlaky a regulace a regulace a regulace všeho, na co lze dosáhnout. V souboji velmocí jsme vsadili na kartu chování provinčního fracka, a jako provinční fracek jsme také skončili. Evropská unie se mi jeví jako zlá chobotnice s tisíci chapadly, která se omotává kolem oběti. Kolem oběti, která se stále uklidňuje slovy – pořád dobrý, ještě můžu dýchat.

Teď k tomu přibyla chuť nahlédnout do útrob mezilidské komunikace na internetu.

Až mě popadá jistá chmura z toho, že Evropská unie se chová jako říše v úpadku. Slabá navenek, o to silnější dovnitř. Prohrává souboj se světem, tak začíná utahovat svá chapadla dovnitř, vůči členským zemím, vůči vlastním obyvatelům. A je čím dál hůř.

Může za to sama unie?

Představme si na moment, že současná hyperkorektní levicová úderka, která unii vláčí bahnem ne-vývoje a zaostávání, zmizí. Zítra si na jejich místo stoupne italská premiérka Meloniová, vedle ní Orbán, Nawrocki, Fico, Babiš, Turek a další podobně naladění. Co se stane? Začnou nám chodit notičky v azbuce, jak by jistě začali křičet kritici?

Směšné.

Jen by se do Evropské unie nalila racionalita, najednou by se začal hledat a nacházet potenciál unie, na mezinárodní scéně by se unie očistila a stala se silným hráčem, ekonomika by přestala pod nákladem ideologií klesat na kolena, průmysl by se zase postavil na nohy, začal by se vracet na kontinent, společnost by začala bohatnout, bylo by tu bezpečněji.

Jenže nic takového se neděje a dít nebude. Deep State Evropské unie je příliš obludný, příliš prorostlý, příliš mocný, má příliš mnoho velmi věrných loutek.

A lidé tiše přihlíží. Chudnou a malomyslní a nechávají si na nos věšet bulíky, kdo za to všechno může. Jen nezmiňovat Evropskou unii a nedávat mezi ní a chudnutí rovnítko. Jenže ono tam je.

Vložil: Štěpán Cháb