Med, lovečák a náhle zalomená hřídel. Seniorka jede na jih
16.11.2025
Foto: Lea Hniličková (stejně jako snímek v článku)
Popisek: A kam si jako mám lehnout já???
Uff. Návštěvy mi tady kolují jak apoštolové na orloji. Podzimní období je tu hodně oblíbené, tolik návštěv jsem neměla léta ani v Radimi.
Sice jsem si všechny ty milé lidi teď vypěstovala seniorkou, co jede na jih, ať tak nebo tak, nežehrám, je to super a milé. Fakt nejsem na návštěvy zvyklá celá léta, takže čtyři návštěvy v průběhu jednoho měsíce jsou neuvěřitelná dávka.
A vždycky k tomu já mlsná ještě něco získám. Třeba Jägermeistera, naložené české borůvky, nebo med od rakovnických včeliček, anebo taky přejetej. Ne jedinec, ale salám. Šunku a té dé jako takovou nemusim.
Od té dob,y co mi byl vyzrazen španělský jamon, už po nějakém jiném plátečku prasečí nohy ani neprahnu. A jeden plátek Jamonu na den a mám to jako mlsný denní svátek a bohatě mi stačí. Ale svátek je i občas někým donesenej přejetej. Fakt ne jedinec, ale takovej určitě krajně nezdravej, ale móóc dobrej, od dětství milovanej lovečák.
A teď naposledy absolutní, čerstvý svátek – rajská. Hustá rajská, před chvílí uvařená omáčka. Absolutně božský pokrm. Vzpomínám, jak jsem trpěla v Radimi, když ve školní jídelně už byla naplněna i mámina antikorová souprava táta, máma, syn.
V Radimi vařili báječně, ale občas jsem právě trpěla jak zvíře. Ve velikém, širokém nízkém hrnci vždycky zbývala na dně taková spousta té červené rajské dobroty a já hloupá jsem se styděla, no prostě mi bylo blbý říct si a nemohla jsem tu dobrotu dojet.... ze dna toho hrnce to prostě vylízat. Umíte si představit, kolik té lahůdky skončilo potupně ve dřezu? Auvejs!!! To byl, myslím, jediný pocit zklamání, který jsem tam v Radimi zažila. Když byla rajská...
Auvejs ještě k jinému tématu. Když to vezmu od začátku, tak je to z mojí základní zdejší zimní jistoty, z deky Ovečka od Sleep-well. To vám je tak senzační věc na zimu, že už jsem si ve Svitavách koupila dvě. Musela jsem, protože ty dvě, co jsem měla v Radimi, při stěhování někam záhadně zmizely a vůbec jsem si neuměla představit, jak tady přečkám zimu bez nich.
Dodržuju totiž moje základní zdejší pravidlo, okna i dveře stále dokořán. Ale v zimním čase, když se teplota venku i tady plíží v noci mezi 5-7 °C, tak je nějaké takové ohřívadlo nezbytně nutné. V podstatě se to s těma Ovečkama dá v pohodě a teple přežít.
Zkrátka je to tak, že na teploty, blížící se k nule, se mi nepodařilo tady něco koupit, tak jsem stejně jako v Radimi našla záchranu v Čechách. Tedy na Moravě u firmy Sleep-well. Ta deka Ovečka je prostě super. Balada. A jelikož jsem už choulostivá stařenka a po mrtvici, tak jsem se letos rozmazlila třetím kusem té báječnosti. Tak pro jistotu.
No co. Chleba to nežere a místečko se najde. Kdyby se ve Svitavách nevyrábělo už vůbec nic jiného, jenom tyhle deky, tak tam mají nehynoucí zásluhu o moje jižní přežití. Jo, to je trošku šok, mluvit o teplé dece jako o nutnosti tady na jihu. Ale ono tady potvora bývá pěkná kosa někdy už i v listopadu.
Takhle pěknej pelech jsem jí koupila, ale leží v něm minimálně. Moje nohy zkroucený, to prej je jako vono...
Takže jsem si letos rozmařile pořídila v životě pátý a ve zdejším životě třetí výrobek stejně značky a opravdu si už neumím představit zimu bez Ovečky. Kamarádka od Rokycan mi ji dovezla, a jelikož jezdí autem, snadno se vešla a dělala tichou zabalenou společnost třem malým psím společníkům, kteří jezdí na tenhleten jižní trip dvakrát do roka s sebou.
Podobá se to u mně jistému druhu závislosti. Jen se mi na odchodu od známé, která mi ji dovezla, zaklapla branka, nasáčkovala jsem se k pytli a hned jsem ho musela rozebrat, jestli je všechno v pořádku, jestli je to Ovečka, jak ji znám. A jo – je. Tentokrát tlumeně zelená.
Hned odpoledne jsem jí, dece, jako vzácnému hostu předvedla, kde bude bydlet, a hned jsem si na chvilku užila její hebkost, měkkost vlákna. No prostě požitek. Už se zase večer těším do postele, a to mám ještě dvě. Zima mě tentokrát fakt nedostane, i kdyby se hodně snažila.
Hned brzy večer jsem ji rozhodlia po posteli a od té doby spím většinu noci zkroucená jak paragraf... Dříve pouliční kočka, zvaná prostě Kočka, si Ovečku také nesmírně cení. Od té doby, co její kvality objevila, považuje ji za fakt dobrý nápad, který jsem mohla klidně mít i dřív, ale ani teď není nic zmeškáno.
Kočka vyskočí, práskne sebou nahoře přesně mezi chodidla, někdy mezi kolena a naprosto spokojeně, hlasitě vrníc si užívá ten materiál. Já se ale normálně při spaní dost melu. Potřebuju furt měnit polohu. No, tak s tím je teď konec. Ležím jak zalomená hřídel, a když potřebuju změnit polohu, tak Kočka leží jak naprosto nehybný těžký žok, vypadá, že je prostě přirostlá k podkladu, a dává najevo svoji nespokojenost. Zřetelně slyším – nemel se, sakra furt! Někdy i zavrčí.
Zajímavé je, že Bastet nikdy kouzlu téhle Ovečky nepropadla. Myslím, že na ní nikdy nespala, Jediné, k čemu ji využívala, že když jsem poránu opustila postel, tak lehala pod ní. Vytáhla si nějaký cíp, schoulila se pod něj a vydržela tam nehnutě celé hodiny. Jak byla poslední rok hodně hubená, pod dekou téměř neviditelná, tak hrozilo semtam nebezpečí, že ji přisednu. Ale nahoru na ni si lehat nechodila. To až pouliční kočičí madam ocenila její kvality. To zřejmě nikde neměla. Bodejť taky, tak báječnou kvalitu ze Svitav...
No, takže mý kolena děkujou pěkně za novou torturu. Naštěstí má kočka v noci nějaké zástoje, prostě musí náhle neodbytně opustit okupované místo na dece a musí se odebrat na nějaký čas někam do noci, takže já mohu zalomenou hřídel srovnat do nějaké příznivější pozice.
Pokouším se ji nalákat do kočičího domečku, co jsem jí koupila, ale v tom lehá jen málokdy a ne v noci. Asi blbá snobárna nebo co... Ostatně jsem zvědavá, jak dlouho ji tahle kočičárna bude bavit. Protože po zhruba čtyřech dnech shledávám, že ji to furt baví.
A já? No, zalomenější jsem snad ještě nebyla a fakt si asi nezvyknu...
Vložil: Lea Hniličková