Izrael obrací řeky naruby. Inženýři, ne klimatičtí katastrofisté

Foto: Wikimedia Commons By Zachi Evenor and User:MathKnight - Flickr: https://www.flickr.com/photos/zachievenor/12325753455/, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63922564

Popisek: Galilejské jezero

DOBRÉ ZPRÁVY: Voda. Tekutina, bez které to nejde. Médium básníků, živitelka krajiny a v posledních letech také nevyčerpatelné téma pro katastrofické scénáře.

Slyšíme je ze všech stran: vysycháme, budeme se prát o poslední kapku a naše krajina se změní v pustinu. Jenže zatímco někteří už možná vyhlížejí nejbližší strom, kam by před suchem vylezli a tam zakotvili ve své deevoluci, jiní berou rozum do hrsti a prostě si vodu vyrobí. A přesně to se děje na Blízkém východě, v zemi, která má s nedostatkem vody své zkušenosti – v Izraeli.

Jeho příběh by mohl být nudnou tragédií. Místo toho je to napínavý technothriller. Hlavní hrdina: Izrael. Záporák: chronické sucho. A záchranná mise nese jméno, které zní jako z sci-fi: Projekt Reverzní vodovod.

Po desetiletí hrál titulní roli v izraelském vodním dramatu „rybník“, známý od dob biblických jako Galilejské jezero. Byl to přírodní, leč nespolehlivý dodavatel. Když se mu zachtělo, vysychal, a když se naopak rozvodnil, hrozil povodněmi. Po sérii katastrofálních such na přelomu tisíciletí Izrael udělal něco, co vypadá jako kouzlo: přestal spoléhat na nebeskou srážkovou loterii a otočil kohoutky směrem k moři. Od roku 2005 začal masivně odsolovat mořskou vodu. Problém sucha byl vyřešen, že?

Ani náhodou. I v éře odsolovačů přišlo mezi lety 2013 a 2018 takové sucho, že hladina Galilejského jezera klesla na kritickou úroveň. Hrozilo, že se z národního symbolu stane bahnitá louže. A to je v zemi, kde se i rosa počítá, politické i bezpečnostní téma číslo jedna. Právě v tu chvíli se zrodila myšlenka, která je stejně bláznivá jako geniální: Co kdybychom vodovod, který kdysi vedl vodu z jezera na jih, prostě otočili?

Představte si to: místo abyste čerpali vodu z jezera, začnete do něj pumpovat vodu vyrobenou na pobřeží. Přesně to dělá Reverzní vodovod. Je to 150 kilometrů dlouhý systém potrubí, čerpadel a rezervoárů, který funguje jako obří tepna. Každou hodinu přečerpá kolem pěti milionů litrů vody a celý projekt přišel zhruba na sedm miliard korun. Není to levná zábava, ale cena za jistotu.

Systém je chytrý jako software. V létě, kdy jih země potřebuje vodu na zemědělství, teče většina z odsolovačů přímo k farmářům. V zimě, kdy je poptávka nižší, se přebytky elegantně posílají na sever, aby doplnily Galilejské jezero. Když pak náhodou zaprší, lze tok zase utlumit, aby jezero nepřeteklo. Je to řízená správa zdrojů v reálném čase, něco, co si naši předci v době, kdy se modlili za déšť, nedokázali ani představit.

Izrael už z Galilejského jezera denně nepije. Proč do něj tedy pumpovat draze vyrobenou vodu? Důvody jsou tři: bezpečnost, politika a kultura.

Lior Gutman z izraelského vodohospodářství to vysvětluje střízlivě: jezero je jejich „národní nouzová rezerva“. Kdyby došlo k zemětřesení, válce nebo kolapsu pobřežních odsolovacích zařízení, Galilejské jezero se opět stane hlavním zdrojem vody. Je to pojistka. Zároveň je jezero zdrojem vody pro Jordánsko, což z něj dělá důležitý nástroj regionální diplomacie. A konečně – je to prostě Galilejské jezero. Místo z Bible, turistický magnet a ekosystém, který stojí za záchranu.

Projekt Reverzní vodovod je víc než jen inženýrský majstrštyk. Je to dokonalá ukázka toho, jak bychom měli přistupovat k takzvané klimatické krizi. Ne hysterii, ne návratu na stromy a ne pesimismu, který nám říká, že jediným řešením je méně všeho.

Izrael nám ukazuje, že řešením je technologická invence, vůle investovat do velkých projektů a systémové myšlení. Namísto moralizování o tom, že si máme dopřát méně sprch, prostě vzali problém a vyřešili ho. Sucho pro ně nebylo koncem světa, ale inženýrskou výzvou.

Svět se mění a s ním se musí měnit i naše schopnosti jej řídit. Příběh izraelské vody je uklidňujícím, i když nákladným, důkazem, že lidská vynalézavost je obnovitelný zdroj s obrovským potenciálem. Zatímco někteří prorokují zkázu, jiní tiše otáčejí kohoutky a posílají vodu tam, kde je jí zapotřebí.

Vložil: Kamil Fára