Ekologický koloběh hraček a vyděšené dětské obličejíčky

Foto: Pixabay

Popisek: Dřevěné autíčko

DOBRÉ ZPRÁVY: Rodiče, kteří už nejenže třídí odpad do pěti různých košů, kompostují zbytky avokádových pecek a jezdí na dovolenou kvůli šetření životním prostředím do vedlejší vesnice na biotrhy, nyní přicházejí s další ekologickou revolucí.

Za vším stojí Vicky Noble z irského Greystones. Tato žena, očarována úspěchem podobného podniku v Austrálii, se rozhodla, že irské děti nebudou ochuzeny o tu největší životní lekci: nic není opravdu tvé, všechno je jen dočasně zapůjčený produkt s možností předčasného ukončení smlouvy. Její firma Dlulukaloo Wooden Toys (pojmenovaná po žvatlání její dcery, což je mimochodem mnohem lepší branding než třeba „Kokrháč s.r.o.“ a zároveň to evokuje pocit, že když to neumíš vyslovit, tak si to stejně nemůžeš dovolit koupit) míří na národní úroveň.

Její argumentace je dokonalá a přesně zapadá do ducha naší doby. „Vyzkoušej před nákupem,“ říká Vicky. Představte si tu idylku. Malý Šimon má narozeniny. Místo toho, aby našel hromadu plastového šuntu, který po třech hodinách skončí v koutě s pokřiveným úsměvem a chybějícím kolečkem, obdrží pět decentních, dřevěných, montessori certifikovaných předmětů. Po měsíci rodiče s chladnou hlavou, jež nepřemáhají vánoční emoce a cukroví, vyberou jeden nebo dva kousky, které dítě opravdu baví. Zbytek se vrátí. Ušetří se peníze, prostor a planeta. Všichni vyhrávají. No, skoro všichni. Jen výrobci hraček nebudou mít co žrát.

Zamysleme se nad tímto výrokem, který by klidně mohl být titulkem nějaké post-apokalyptické satiry. Představte si to: v temných, zaprášených továrnách sedí uštvaní vývojáři hraček, obklopeni neprodejnými horami montessori kladinek a dřevěných labyrintů. Jejich žaludky kručí prázdnotou, zatímco na monitorech jim běží graf ukazující exponenciální růst pronájmu. „Proč bychom měli vyrábět nové kousky,“ šeptá si jeden druhému, „když ten jeden dokonalý klouzací stolek může obsloužit celé Irsko, stačí ho jen posílat poštou z jednoho dřevěného, ekologicky vytápěného obýváku do druhého?“ Je to vize poněkud černější než uhelná elektrárna v nejhorším snu Grety Thunbergové. Kapitalismus se srazil s ekologií a výsledkem je, že výrobce místo nového bochníku chleba dostane zpět jen omlácenou hračku a pár euro na pronájem.

Systém je geniálně jednoduchý. Zaplatíš zálohu (hodnotu hračky) a poplatek za pronájem. Když se rozhodneš hračku vrátit, dostaneš zálohu zpět. Když si ji ponecháš, dostaneš zpět ten poplatek. Je to jako finanční alchymie, která má rodiče přimět myslet si, že vlastně šetří. A to nemluvě o tom, že celý koncept „záloha – vrácení“ je pro děti vlastně takový trénink na život v manželství.

Nejpopulárnějšími kousky jsou prý montessori houpací koně, balanční prkna a bubny. Děti si tak mohou osvojit koordinaci a smysl pro rytmus dříve, než se vůbec naučí pořádně mluvit a stihnou si tak třeba zazpívat smutný blues o tom, že nic, na čem si hrají, jim nepatří. Je to generace, která bude vyrůstat s vědomím, že i radost je jen dočasný stav, který se musí vrátit v originálním balení.

Vicky celý byznys rozjela poté, co oslovila online rodičovské skupiny. Reakce? Fronta zájemců o pronájem balančního prkna byla delší než fronta na nový iPhone. Okamžitě objednala šest dalších kusů a zrodilo se Dlulukaloo. Firma byla dokonce vybrána do sekce „reuzi loves“ na veletrhu Gifted, což je taková oáza udržitelnosti uprostřed orgie konzumu. 300 vystavovatelů a 100 výrobců artisanských potravin. To znamená, že si tam kromě pronajatého dřevěného vláčku můžete koupit i chleba upečený za svitu měsíce z mouky namleté v bezlepkovém mlýnku poháněném slzami single rodičů.

Organizátor veletrhu Patrick O’Sullivan prohlásil: „Samotná podstata Gifted spočívá v oslavování a povznášení místního talentu.“ A co může být povznášejícího více než vědomí, že místní talent už nemusí vyrábět hromady věcí, ale může provozovat dokonalý, uzavřený koloběh jedné dřevěné hračky, která obšťastní stovky dětí a zároveň odsoudí výrobce k hladovění? Je to jako nějaká moderní, ekologická verze příběhu o Sisyfovi. Jen místo kamene tlačíš dřevěné prkno do kopce, aby se zase o měsíc později svezlo zpátky.

Takže hurá do budoucnosti! Budoucnosti, kde nic nevlastníš, všechno si půjčuješ a jsi na to hrdý. Budoucnosti, která voní po novém dřevě a staré beznaději. A výrobci hraček? Ti si možná nakonec najdou nové uplatnění. Třeba začnou vyrábět ty artisanské bezlepkové chleby. Protože chleba, snad, pronajímat nikdo nezačne.

Vložil: Kamil Fára