Zapomenutá hvězda šedesátek, křehká blondýnka s tvrdou rukou řeznice
07.11.2025
Foto: Se svolením Slovenské televize
Popisek: Slovenská zpěvačka, tanečnice a herečka Eva Kostolányiová
TAJNOSTI SLAVNÝCH: I Československo mělo svoji Twiggy, uměla toho ale mnohem víc než legendární britský originál.
Na první pohled zaujala nejen záplavou dlouhých plavých vlasů, ale ještě delšíma nohama, které spolehlivě likvidovaly během pár vteřin zbytky zdravého rozumu mužů všech generací. Nahrávala jí i doba extrémně krátkých minisukní a výrazného líčení očí, které podtrhávalo jakoby tajemný pohled. Pokud to neznáte, zeptejte se své babičky, nebo možná prababičky. Nejspíš i ona kdysi ráda nahradila černý krém na boty prvním tuhým líčidlem, do kterého se muselo plivnout, aby na řasách spolehlivě drželo. Nezapomenutelná hvězda nástupu nové populární hudby šedesátých let Eva Kostolányiová působila napohled téměř étericky, když to ale bylo nutné, probudila se v ní ráznost a bojovnost řeznického učedníka. Prostě křehká žena, která ve skutečnosti ženy vůbec nechápala.
Jako z jiného světa
Narodila se 2. listopadu 1942 jako Eva Vermešová do chudé vesnické chaloupky u slovenské Trnavy, nad níž se tyčil komín tamního cukrovaru, do poměrů jakoby vystřižených z devatenáctého století. Oba rodiče byli prostí venkované bez vzdělání a celkem spolu měli třináct dětí, šest jich ale zemřelo už v kojeneckém věku. Otec Peter byl vyhlášený vesnický hejsek a šprýmař, který to uměl pořádně rozjet, obzvlášť když měl upito. Maminka Josefína byla velmi starostlivá, tichá a ušlápnutá. Jejím královstvím byla kuchyně, v níž od rána do večera připravovala pochoutky pro svoji rodinu, a dokázala prý chutně uvařit prakticky z ničeho. A přestože měla neustále potřebu své děti hladit a mazlit se s nimi, měla Eva v sobě pořádnou dávku tvrdosti k těm, kdo by jí chtěli zkřížit cestu.
Poslali ji na jatka
Kamarádila s kluky, a pokud to jenom trochu bylo možné, dívčímu kolektivu se raději vyhnula. Ženský způsob myšlení totiž nikdy nedokázala pochopit. Že by mohly jejich děti žít jinak, doma nikoho ani nenapadlo, a tak i chytrá a šikovná dcerka šla po ukončení osmiletky rovnou do práce, kde prošla další tvrdou školou života. Nastoupila totiž jako dělnice do místního masokombinátu, kde porcovala a vykosťovala maso. V pouhých třinácti letech se vracívala po odpolední směně domů až v jedenáct večer, několikrát se jí dokonce stalo, že ji mistr obtěžoval. To ale neměl dělat. Eva ho prý zmydlila jako koně a druhý den mu její bratři ještě přidali.
Ping pong:
Nevhodná nevěsta
Odmalička ráda zpívala, takže jakmile to bylo možné, začala vystupovat v trnavském kulturním domě na pravidelných „odpoledních čajích“. A když jí bylo čtrnáct, přihlásil ji starší bratr Ivan na konkurz do SĽUK (slovenský umělecký soubor, který navazoval na lidové tradice – pozn. autorky). Víc než hlas ale komise ocenila její pohybové nadání, takže byla přijata jako tanečnice a protančila čtyři roky, nepřestávala ale snít o budoucnosti zpěvačky. Tehdy se také poprvé setkala se synem barového kapelníka Ľuda Galbavého, o tom, že by mohl chodit s dcerou „obyčejného chalupníka“, ale jeho rodiče nechtěli ani slyšet. Vzorný synek, zpracovaný tvrdou vojenskou výchovou vnuka kapelníka posádkové hudby, vzorně poslechl a Eva raději odešla do bratislavského Vojenského uměleckého souboru kapitána Jána Nálepky, aby se vypořádala se žalem a prvním velkým zklamáním.
Domácí peklo
První smlouvu podepsala ještě jako tanečnice, že by snad mohla jednou opravdu i zpívat, o tom prý tenkrát ani neuvažovala. V roce 1965 se provdala za tanečníka Jána Kostolányie, počáteční vášnivá romance se ale brzy proměnila v divoké peklo. Ján byl totiž extrémně žárlivý a rychle rostoucí úspěch a obdiv fanoušků jeho krásné ženy ho přiváděly k nepříčetnosti. Přesto s ním prožila sedm let. Na pěveckou dráhu ji nakonec odklonil nezapomenutelný slovenský herec, komik a bavič Ivan Krajíček. Díky jeho přímluvě se teprve v roce 1967 stala zpěvačkou bratislavského Městského domu kultury a osvěty. V roce 1968 začala vystupovat s kapelou Ľuba Beláka, kde si jí všiml slovenský hudební skladatel, klávesista a dirigent Braňo Hronec. V té době se už jeho původní skupina proměnila v úspěšný velký jazzový orchestr, který vystupoval téměř po celé Evropě. Eva přešla na volnou nohu a díky uvolnění společenských poměrů zazářila na podiích v západním Německu, Švédsku či Švýcarsku.
Pokračování v pondělí 10. listopadu
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, Slovenská televize, azet.sk, Miroslav Bruna, Gita Kopeliovičová-Šebová: Tak málo stačí...)
Vložil: Adina Janovská