Nerudné projevy. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Danuše Nerudová

Europoslankyně Danuše Nerudová učinila v Evropském parlamentu krátký projev.

Plné znění projevu: „Paní předsedající, vážený pane premiére, tento víkend v České republice vyhrál volby populistický miliardář Andrej Babiš navzdory korupčním skandálům a pravděpodobně bude vládnout se svými spojenci obviněnými z násilí páchaného na ženách a nenávistných projevů.

Tento trend se šíří, protože populisté a extremisté vedou v průzkumech veřejného mínění v Rakousku, Německu a Francii. Naše liberální demokracie je opravdu nemocná. Lucembursko však zůstává pevností – pevností odolnou vůči vlně populismu a extremismu.

Dovolte mi, pane premiére, zeptat se vás: v čem spočívá to tajemství?

Věřím v mladou generaci. Měli bychom jim dát více prostoru a více moci. A věřím, že mladá generace může uzdravit naši demokracii.“

Její slova mají několik přímo kouzelných okamžiků.

První odstavec. Je zvláštní, jakou mají někteří politici potřebu kydat na svou zemi. Ze slov Danuše Nerudové by člověk neznalý situace (a takových, kteří neznají české politické reálie, je v europarlamentu drtivá většina) pochopil, že vlády se v České republice chápe skupina šílenců, zlodějů a násilníků. Přitom se o vládu uchází velmi umírněné středové hnutí ANO, zcela běžná pravicová strana a národně zaměřená další středová strana. U ani jedné nejsou patrné znaky extremismu. Jsou to běžné strany, s běžným programem. Taková provolání mi připadají nízká. V europarlamentu mají tamní čeští zástupci bojovat za Českou republiku, ne proti ní. A kydáním na českou politiku kydají na Českou republiku. 

Druhý odstavec. Je liberální demokracie nemocná? Tady má Danuše Nerudová jistě pravdu. Jen ji vidí z jiné strany. Nevidí, že liberální demokracie místo politiky začala uctívat modly, zlatá telata a že její liberalismus, kdysi přínosný a žádaný, se stal nikoliv přínosem, ale ohrožením. Proč napříč Evropou posilují podobné strany, které u nás před dvěma týdny vyhrály volby? Protože chybí dialog. Převažuje politika cordon sanitaire, která se snaží dialog vytlouct vymlčením. Přestal fungovat princip kompromisů a tvrdých jednání, začal platit systém kdo z koho naplněný až absurdními nálepkami jako populistický, extremistický nebo rovnou nacistický.

Teď je na koni liberální demokracie, kterou zastává Nerudová, otěže si pomalu, ale velmi sebejistě přebírá druhá strana. A hrozí v podstatě to samé, naplňování principu cordon sanitaire. Jen za zdí z mlčení se ocitnou liberálové. Systém kdo z koho nevede k dialogu, ale k politickým pomstám. Všimněme si současné povolební situace u nás. Fialova vláda záměrně nespolupracuje stran rozpočtu a dopravních investic. Tím se může narušit výstavba dálnic. Jen proto, aby to nastupující vládě ztížila. Nedochází jí, že tím se ztíží situace obyvatelům země. Jde jen o vlastně dětinskou pomstu za to, že Fialova vláda prohrála volby. Ale je tu i akce z druhé strany. Utvářející se Babišova vláda nepustila do vedení ani jednoho sněmovního výboru Piráty, ač ve volbách získali silný mandát. Je v tom cítit jistá škodolibá radost z pomsty? Je (venkoncem i já ji mám, jelikož Piráty nepovažuju za nic přínosného), ale v rámci dialogu to stojí za kulové.

Třetí odstavec. Prostá rétorická zdvořilost? Nebo tradiční glumovská – páníšek je moudrý, tak moudrý, tak veliký, nejsem ho hoden – čímž naši politici stále ještě, a stále nepochopitelně, vzkazují politikům na západě, že oni jsou ti zkušení a dobří, my jsme stále ti necivilizovaně postkomunističtí?

Čtvrtý a poslední odstavec. Pro mě jistým způsobem nejděsivější. Jak sama Nerudová zkonstatovala, liberální demokracie je v krizi. Ale místo toho, aby svou politiku rehabilitovala dialogem a kompromisy, začíná razit politiku principu – mládí vpřed. Tedy výchova věrných mladých komsomolců. A pouštění těchto komsomolců k moci, tedy další forma už hysterické snahy potlačit dialog a vyrobit společnost jednoho názoru, ne totalitního, stále papírově demokraticky pluralitního, ale s vytvářením dojmu nedotknutelnosti a neomylnosti liberální demokracie. S vytvářením elitářského klubu. K tomu je samozřejmě uzpůsobované školství, kde se do osnov i hlav dětí cpou liberálně demokratické modly a zlatá telata a z kterého nám pak leze jedna angažovaná Greta za druhou. Nejlépe s chronickou krizí identity a neschopností zjistit, který záchod je pro koho, protože doba liberální demokracie si takové lidi žádá. K naší škodě.

V rámci zdraví demokracie je nesmírně důležité, aby taková klaka i moc byla vystřídaná, aby si užila práci v opozici. Národní státy to pomalu začínají chápat, Evropské unii to trvá trochu déle. Ale dojde jí to. Jen je na pováženou, aby se ta zatrachtilá politika cordon sanitaire nestala zvyklostí. To by se nám dobře nevedlo nejspíš už nikdy, protože kulturní i politické války by pokračovaly do nekonečna.

Vložil: Štěpán Cháb