Hmm, ten na lavici obžalovaných ale voní. Pachová stopa má cenu

Foto: Pixabay

Popisek: Psí čenich, hlavní svědek

DOBRÉ ZPRÁVY: Česká justice, dlouhá léta se opírající o „neomylný“ čenich svých nejlepších vyšetřovatelů, dostala přes packu. A to doslova. Dokumentární film „Pachová stopa“ od Zuzany Piussi a Víta Janečka totiž odhalil, že metoda pachové identifikace má asi takové vědecké základy, jako má váš jezevčík v hlavě příčetnosti, když vidí veverku. A teď ten film dostal cenu v Itálii!

Pojďme se na tu věc podívat bez servítek. Představte si soudní síň. Atmosféra je napjatá, obžalovaný se potí, státní zástupce pronáší plamennou řeč. A pak je povolán klíčový svědek. Vrčí, olizuje si kulky a jeho nejnovější prací bylo důkladné očichání patníku na nároží. Ano, hádáte správně. Je to pes.

Může pes dělat soudce? Tato zásadní otázka visí ve vzduchu. Pokud je odpověď ano, pak se musíme ptát dál. Kdy tomuto chlupatému géniovi svěříme skalpel? „Hele, Fífo, drž tu pinzetu, jdeme na transplantaci jater. Hlavně se nerozptyluj tou slezinou, která právě spadla na zem. Ne, nesmíš ji aportovat!“ Nebo mu dáme knipl letadla? „Hlášení z černé skříňky: Kapitáne Rexíku, turbulence! – Už zase zírá na hejno ptáků, které lákavě poletuje za okýnkem a fanaticky štěká.“ Jeho instinkty jsou přece bleskurychlé! Když mu hodíte míček, bez přemýšlení za ním letí. To je přesně ten druh rozhodnosti, který potřebujeme v kokpitu.

Ale vážněji (i když jen o chlup): Je na psa spoleh? Dá se mu věřit? Uvědomuje si vůbec, co dělá? Nebo si jenom řekne: „Hmm, ten pán na lavici obžalovaných voní po naprosto úchvatném škvarkovém chlebíčku, který snědl před hodinou. A protože mě za identifikaci pachatele čeká pamlsek, prostě si to propojím. Škvarkový chlebíček = pamlsek. Logika neomylná.“

Není to tak, že by usvědčoval domnělé zločince za keksíček? Představte si tu scénu:

Psovod: „Tak co, Rolfie, je to on?“

Rolf: (v mysli) „Tenhle podezřelý neslibuje nic zajímavého. Ale ten pán v uniformě, co mě vodí, má kapsu plnou voňavých piškotů. Takže… ŠTĚK! Ano, je to vrah. Teď piškot, prosím. A rychle, než si vzpomenu, že jsem vlastně cítil jenom jeho parfém, který mi připomíná psa od vedle, kterého nesnáším.“

Film „Pachová stopa“ ukazuje, že tento psí cirkus není jen nevinná legrace. Jde o osudy lidí, jejichž životy se zhroutily na základě „důkazu“, který má k vědě daleko jako kočka k aportování. Metoda trpí nedostatky v zaslepení (psovod často nevědomky navede psa), v řetězci úschovy („Hele, Pepo, podej mi to tričko, co leželo v kufru vedle svačiny“) a hlavně v jakékoliv smysluplné vědecké validitě. Je to jako stavět věž z kostek a čekat, že vydrží hurikán.

A teď ta slavná tečka za tím vším. Itálie, země gurmánů, umění a nyní i osvícené justice, dala filmu Pachová stopa cenu na festivalu Premio Apoxiomeno. Tento festival propojuje umění a justici a jeho vítězové jsou osobnosti jako Colin Firth nebo Matt Dillon. A teď k nim přibyl český film, který říká: „Hele, s tou psí justicí to fakt nepřehánějte.“

Je to obrovská satisfakce nejen pro tvůrce, ale hlavně pro Spolek Šalamoun, který na tyhle metodické nedostatky upozorňuje déle, než je průměrný věk policejního psa v aktivní službě. Jak trefně poznamenal Václav Peričevič ze spolku, ocenění je symbolem pro všechny, kteří se roky snaží o nápravu justičních omylů.

„Toto ocenění nevnímáme jen jako poctu filmovým tvůrcům, ale jako symbolický moment pro všechny, kteří se roky snaží o nápravu justičních omylů. Film Pachová stopa dokazuje, že veřejnost v Evropě začíná chápat, že spravedlnost není samozřejmost a že vědecká pravda nesmí být obětována formálním dogmatům,“ uvedl Peričevič.

Takže zatímco české soudy možná zvažují, zda povolat k výpovědi i andulku, Itálie tleská filmu, který ukazuje, že spravedlnost není o tom, kdo má lepší čich, ale o tom, kdo má lepší argumenty. A to je vítězství, které nevoní po keksíku pro Rexíka. Voní to prostě jen a jen po spravedlnosti. A to je vůbec nejlepší pachová stopa, kterou jde najít.

Vložil: Kamil Fára