Jak zabít tichého zabijáka, oxid uhelnatý

Foto: Pixabay

Popisek: Obrázek, jak si krevní řečiště představuje umělá inteligence

DOBRÉ ZPRÁVY: Pokud jste se domnívali, že jediným dopředu neviditelným nebezpečím, které vás doma může potkat, je vaše tchyně při neohlášené návštěvě, jste na omylu. Věda právě zasadila ránu druhému nejproslulejšímu neviditelnému hostu – oxidu uhelnatému.

Tento plynný vrah, který si ročně jen v USA přičte na vrub 50 000 návštěv pohotovosti, má konečně hodného protivníka. A není to žádný obyčejný lék, nýbrž doslova biomolekulární houbička na mytí nádobí, která vás od tohoto nezvaného spolubydlícího dokáže vyčistit.

Oxid uhelnatý, neboli CO, je cynik par excellence. Nemá barvu, nemá zápach, a zatímco vy si v domnění, že jste v bezpečí svého obýváku, vychutnáváte čaj, on se vám tiše a nepozorovaně váže na hemoglobin. A ne jen tak. S afinitou 200 až 400krát větší než kyslík se chová jako ten nejhorší nájemník, který se nastěhuje do vašeho krevního oběhu, zabere všechny gauče a kyslík, ten slušný chlapec, který jen chce dodávat energii, nechá postávat na chodbě. Výsledek? Tkáně začnou hlady po kyslíku chřadnout, srdce a mozek vypovídají službu a vy máte najednou mnohem vážnější problém než to, že vám tchyně zase kritizuje tapetový vzor.

Dosavadní léčba? Házení pacienta do hyperbarické komory, kde dýchá stoprocentní kyslík pod tlakem, je sice efektivní, ale také notně neohrabané. Je to jako poslat hasiče s cisternou na uhašení hořícího svícnu. A i když to zabere, téměř polovina přeživších si nese do života trvalé následky na srdci a mozku. Když vám hasič na uhašení jednoho svícnu prolije bytem cisternu vody, nebude nadskakovat nadšením. Tragédie, která začala jako banální snaha si v garáži zatopit přenosným vařičem, tak končí doživotním marasmem.

Ale teď přichází na scénu nový hrdina, který by klidně mohl mít vedlejší roli v nějakém sci-fi filmu Karla Zemana. Jmenuje se RcoM-HBD-CCC. Tato podivuhodná sekvence písmen není výsledkem toho, že by se kočka prošla po klávesnici, nýbrž zkratkou pro vysoce upravený protein, který vědci z University of Maryland School of Medicine vypěstovali z bakterie Paraburkholderia xenovorans. Tato bakterie, jejíž jméno zní jako zaklínadlo z Harryho Pottera, oxid uhelnatý používá k vlastnímu metabolismu. Vědci jí tento nástroj prostě ukradli a vylepšili do podoby molekulárního vysavače.

Představte si ho jako neuvěřitelně vybíravého podnájemníka, kterého najmete, aby toho prvního, asociála, vyhodil. RcoM-HBD-CCC má totiž jednu báječnou vlastnost: miluje oxid uhelnatý, ale kyslík a další důležité molekuly, jako je oxid dusnatý (bez kterého by vám kolaboval krevní tlak jako český rozpočet), ignoruje. V testech na myších tato zázračná houbička vysála oxid uhelnatý z krve tak rychle, že se polovina toxického plynu odstranila za méně než minutu. Pro srovnání: kyslíková terapie si na stejný výkon hraje přes hodinu a bez jakékoliv léčby byste čekali celých pět hodin, což je dostatečná doba na to, abyste stihli odvyprávět celý svůj životní příběh andělu smrti.

„Našli jsme sloučeninu, která způsobila pouze minimální změny krevního tlaku, což bylo vzrušující zjištění,“ prohlásil s patřičnou vědeckou strohostí doktor Mark T. Gladwin. Přeloženo do češtiny: „Myši nedostaly infarkt z toho, že je zachraňujeme před jiným infarktem, což považujeme za docela dobrý výsledek.“

Samozřejmě, každá revoluce má svá ale. Vědci se obávali, že jejich „vysavač“ bude mít chuť i na jiné molekuly a způsobí tak v krevním řečišti chaos, před kterým by bledla i povodeň na Moravě. Ale nestalo se. RcoM-HBD-CCC se choval vzorně, oxid uhelnatý posbíral a bez okolků se nechal vyloučit močí. Elegantní, rychlý, téměř bezúhonný úklid.

Budoucnost této terapie je tedy více než slibná. Může se stát antidotem, které vám záchranáři píchnou do žíly přímo u vašeho doutnajícího krbu, čímž se zásadně změní scénář z „tragédie z nedbalosti“ na „pohodlnou epizodu s rychlým rozuzlením“. A jako bonus vědci uvažují, že by se jejich vynález mohl použít i jinde – třeba při šoku, těžkých anémiích nebo při uchovávání orgánů k transplantaci. Zkrátka, molekula, která byla původně doménou pouhé bakterie, má najednou potenciál stát se novým neviditelným hrdinou moderní medicíny.

Vložil: Kamil Fára