Musíme si pomáhat, my všichni po celém světě
09.10.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Bavlna
DOBRÉ ZPRÁVY: Musíme si pomáhat. I když to zní jako otřepaná fráze, někdy stačí opravdu málo, aby se svět jednoho člověka změnil k nepoznání. A paradoxně – pomoci druhým často znamená pomoct i sám sobě. Říká se to.
Vesnička Khairi v indickém státě Madhjapradéš je místem, kde se z bídy rodí krása. Není to krása lesklých časopisů, ale krása autentická, provoněná barvami a prošitá nitěmi naděje. Zde, v rámci projektu Gram Art, sedává kruh žen. Jejich ruce, zvyklé na tvrdou práci, barví přírodní vlákna, splétají je do zářivých vzorů a vytvářejí rakhis – tradiční náramky na svátek Rakšabandhan, který symbolizuje lásku a ochranu mezi sourozenci.
Ale tyto rakhi jsou výjimečné. Jejich tvůrkyně, jako je například Geeta Keskar (47), do nich vkládají víc než jen svůj um. Do třásní a ozdobných středů jemně všívají semínka bazalky, špenátu, dýně nebo okurek. Hotový výrobek je tak nejen symbolem pouta, ale i malou zahrádkou čekající na svou příležitost. Každý náramek doprovází lístek s instrukcemi, která semínka obsahuje a jak s nimi na zahrádce naložit. I ten je z rozložitelného papíru a sám o sobě obsahuje semínka. Jediné, co musí obdarovaný udělat, je odstřihnout třásně a semínka zasadit. Třeba i v bytě do malého květináče.
Česká duše, šetrná a zvyklá starat se nejdřív o své, se možná zarazí. Proč pomáhat zrovna v Indii? Odpověď je prostá: protože pomoc nezná hranic a často má podobu kruhu, který se vrací. Zakoupením jednoho takového náramku totiž podpoříte hned tři věci naráz: finanční nezávislost 300 žen z chudých venkovských oblastí a záchranu tradičních zemědělských plodin v oblasti.
Pojďme se podívat na tu první a nejzásadnější položku. Pro nás může být částka, za kterou se rakhi prodává, symbolická – cena kávy v lepší kavárně. Pro ženu jako je Geeta je to však často záruka obživy pro její rodinu, možnost poslat děti do školy nebo koupit léky. Je to důkaz, že její práce a um mají hodnotu. Ženy, které dříve neměly ve svých domácnostech prakticky žádný hlas, nyní samy rozhodují o svém minipodnikání. Z bezmocných se stávají hybatelkami změny ve své komunitě.
Chudoba v těchto vesnicích není abstraktní pojem. Je všudypřítomná a dusivá. Zakladatelka projektu Shweta popisuje, jak ji při návštěvách šokovalo, že v rodinách farmářů, kteří živí celý národ, často nebylo dost jídla pro vlastní děti. Byla nabádána: „U kamarádů se najez, ale nic nevyhazuj." Důvody? Obrovské dluhy, závislost na jedné plodině a exodus lidí do měst za nejistou obživou.
Srdcem problému je totiž bavlna. Konkrétně její geneticky modifikovaná verze, Bt bavlna, která před lety slibovala farmářům zázraky. Místo toho je však uvrhla do ještě větší závislosti na velkých korporacích (v tomto přípaně na korporaci Monstanto) a navíc se ukázalo, že škůdci si na ni postupně vytvářejí imunitu. Pole jsou ničena a s nimi i naděje lidí.
Shweta a její tým se proto rozhodli jít proti proudu. Přesvědčili několik farmářů, aby se vrátili k pěstování tradiční „desi" bavlny. Ta je šetrnější k přírodě, ale také méně výnosná a komerčně neatraktivní. A tak vyvstala otázka: „Co s tou všemi tou ,nechtěnou' bavlnou?"
Odpověď přišla s blížícím se svátkem Rakšabandhan. „Vyrobíme z ní rakhi!" A tak se zrodil projekt, který letos slaví již devátý rok. Bavlna se ručně přede na kolovratech, barví se přírodními barvivy z kurkumy, měsíčků nebo indiga a putuje do 14 vesnic, kde ženy jako Geeta vdechují náramkům konečnou podobu – a semínka života.
Tento článek nechce apelovat na váš soucit lacinými frázemi. Chce vám nabídnout konkrétní možnost. Pomoc, která není almužnou, ale férovou výměnou. Když si jeden z těchto unikátních, přírodních a semínky nabitých náramků koupíte, neposíláte peníze do černé díry. Kupuje si krásný, smysluplný výrobek, který nese příběh. Příběh žen, které se postavily osudu. Příběh farmářů, kteří se vrátili k moudrosti předků. A příběh naší planety, která volá po šetrnějším přístupu. A navíc si můžete doma zasadit do květináče semínka, která když vykvetou, vždycky vám připomenou, že pomáhat má smysl.
Vložil: Kamil Fára