Zubní nanoboti. To je vynález

Foto: Pixabay

Popisek: Zubař

DOBRÉ ZPRÁVY: Zatímco si český národ láme hlavu s tím, proč v některých regionech hledáte zubaře s podobnou nadějí jako Sisyfos svůj vrcholek hory, v Indii řeší věci opravdu podstatné věci.

Vědci z Indického vědeckého institutu v Bengalúru představili revoluční řešení pro miliony lidí, kteří při loknutí ledové vody nebo kousnutí do zmrzliny zažívají bolest srovnatelnou s výkonem heavymetalové kapely na plný výkon.

Řeč je o takzvaných CalBotech – miniaturních magnetických robotech, kteří jsou tak nepatrní, že by jich několik tisíc mohlo tvořit řadu o šířce jednoho vlasu. Jejich mise? Vtrhnout do mikroskopických kanálků v zubech (dentálních tubulů) a hermeticky je zalepit. Jednoduše řečeno, tihle kluci udělají v zubu takové „konečné řešení citlivosti“, že vás ani ledová tříšť nerozhodí.

O co vlastně jde? Pod sklovinou se ukrývá dentin plný mikroskopických kanálků vedoucích přímo k nervům. Když se sklovina obrousí nebo dáseň ustoupí, otevře se tím pomyslná dálnice pro studené, teplé a sladké podněty, které pak na nervech pořádají nevyžádanou párty. Dosavadní řešení, jako jsou zubní pasty pro citlivé zuby, jsou podle vědců asi tak účinné, jako když se pokoušíte zastavit povodeň špuntem od vína. Nanoboti naštěstí nejsou špunt, nýbrž celá elitní jednotka špuntů, která se díky vnějšímu magnetickému poli dostane hluboko do kanálků, kde vypustí speciální cement a vytvoří dokonalou a neprostupnou hráz.

Je až dojemné, že k takovému objevu došlo zrovna v zemi, která v současné chvíli nemá ministra pro vědu. Česká republika takového ministra má, ale jeho pozornost je zcela pochopitelně vytížena mnohem naléhavějšími záležitostmi, jako je vedení virtuální války s Ruskem na sociálních sítích nebo monitorování každého kroku pana Babiše, který, jak známo, představuje pro českou vědu existenční hrozbu.

Zatímco se tedy jinde politici přou, Indie posouvá hranice lidského vědění. Trochu jako ve filmu Star Trek: „Zamířit k neprobádaným končinám dentální hygieny!“ A český ministr pro vědu, pan Marek Ženíšek, může jen tiše závidět a doufat, že by se podobná technologie dala využít k utěsnění politických slibů, které mají tendenci také rychle vyprchat.

Zatímco v Bengalúru již nanoboti úspěšně testovali na myších – kde citlivý hlodavec po zákroku s radostí znovu chlemtal studenou vodu – v České republice by podobný výzkum narazil na jednu prostou překážku. Aby vám nějaký robot mohl zatáhnout tubuly, museli byste se nejdříve dostat k zubaři. A to je dnes výkon, který se blíží získání audience u středověkého panovníka. Kde chybí základní stomatologická péče, tam jsou nanoboti stejně reální jako to, že bychom v příštím volebním období měli vládu jedné smysluplné myšlenky.

Představte si tu scénu: „Dobrý den, pane doktore, četl jsem o těch indických nanobotech.“ Zubař, který právě běhá mezi třemi křesly a s vrtačkou v ruce připomíná řezníka z hororu, se na vás podívá výrazem unaveným jako herec v nekonečné telenovele a odvětí: „Nanoboty? My tady nemáme ani ty staré dobré amalgámové plomby. Můžu vám to vytrhnout, to je naše domácí, osvědčená nanotechnologie.“

Na závěr se sluší zamyslet nad tím, z jakého materiálu by vlastně měly být zuby stvořeny, aby nám nedělaly takové scény. Klasická biologická stavba z vápníku a fosfátu je očividně přežitek. Zuby by měly být z:

1. Nerezu: S výhodou snadné údržby a nulové citlivosti. Při kousnutí do zmrzliny by jen lehce cinkly, což by bylo považováno za nový gastronomický zážitek.

2. Paměťové pěny: Která by se po každém skusu vrátila do původního tvaru. Žádné kazy, jen věčná poddajnost a trochu rozpaků při snaze rozkousat sousto s konzistencí tvrdší než je krupicová kaše.

3. Vlákna karbonu: Protože co je lehké a drahé, musí být dobré. Váš úsměv by zářil technologickou převahou a byl by schopen odolat i nárazu kladiva.

4. Literárního díla Franze Kafky: Zub by byl sice nesmírně citlivý na absurditu byrokracie a vlastní existenciální úzkost, ale fyzickou bolest by nezpůsoboval. Při kontaktu s ledovým nápojem by se pouze zamyslel nad smyslem vesmíru a pak by se stáhl do sebe.

Až si tedy příště budete nad sklenicí ledové vody zoufale svírat tvář, vzpomeňte si. Někde na druhé straně planety bojují magnetičtí trpaslíci za naši bezbolestnou budoucnost. A my jim z pohodlí našich čekáren, kde se termín k zubaři odhaduje na dobu, kdy už stejně nebude mít co plombovat, můžeme jen tiše a s vděčností zatleskat. A pak si dát něco teplého.

Vložil: Kamil Fára