Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ladislav Chudík: Deník smrti legendárního primáře Sovy

11.07.2025
Ladislav Chudík: Deník smrti legendárního primáře Sovy

Foto: Se svolením Slovenského filmového ústavu

Popisek: Ladislav Chudík v roce 1958, jako velitel jednotky SS ve válečném dramatu ze Slovenského národního povstání V hodine dvanástej

TAJNOSTI SLAVNÝCH: Jemný gentleman s mimořádně křehkou duší a podlomeným zdravím v sobě dokázal najít neuvěřitelnou vnitřní sílu.

Nebýt nečekané smrti Karla Högera, nejspíš by si na něj v Čechách už sotva někdo vzpomněl. Symbol noblesy a laskavosti, který navždy odešel před deseti lety, byl totiž především hvězdou slovenské televize, a pokud stanul před filmovou kamerou, veleli mu čeští režiséři jen zcela výjimečně. „Bylo to šokující. Ještě v pátek jsme s ním natáčeli a stěžoval si, že mu není dobře. V pondělí jsme přišli a byl konec,“ vzpomínal na natáčení seriálu Josef Abrhám ve vzpomínkovém pořadu Českého rozhlasu na natáčení legendárního seriálu Nemocnice na kraji města.

Jak ale říká staré přísloví, všechno zlé bývá k něčemu dobré. Díky tragické komplikaci během natáčení, kvůli níž musela být řada již hotových scén znovu natočena, se dnes při vyslovení jména Ladislav Chudík každému vybaví mimořádně empatický a laskavý, nicméně důsledný a zodpovědný primář Karel Sova. A navíc mu životní role nejspíš i zachránila život.

Cukr a bič

Osmý div světa. Nebo spíš ten úplně první. Tím se pro něj stala jeho maminka Albína, která dala svému jedináčkovi život 27. května 1924 ve slovenském Hronci, v údolí Čierného Hronu na úpatí Nízkých Tater. A zatímco byla něžná, moudrá a romantická, otec Ferdinand, tvrdý železář z Podbrezové, který pracoval jako mistr ve válcovně, se bál, aby syna moc nerozmazlila. A tak ho pro jistotu občas přetáhl řemenem. Dokonce ho prý nechával za trest klečet na kukuřici nebo ostrém polenu, aby dal jasně najevo svůj názor na jeho budoucnost: Z tebe nic nebude! Jeho chorobnou vášní byly karty, což zpravidla vedlo doma ke dvěma situacím. Rodiče se buď hádali, až drnčely okenní tabulky, nebo spolu nemluvili.

Let lapeného motýla

Přesto odmalička neduživý Lacko po celý život nostalgicky vzpomínal, jak navenek tvrdý otec zoufale plakal, když jeho jediný, maličký a droboučký chlapeček stonal s těžkou bronchitidou. Od dětství ho osud častoval jednou chorobou za druhou. Zápal plic, bolesti páteře, kvůli nimž musel spávat v sádrovém lůžku, bolesti hlavy, nekonečné pobyty v nemocnici… Později, během vojenské služby, se u něj poprvé začaly objevovat první deprese a po operaci slepého střeva se dostavila nikdy nekončící bolest hlavy. Své stavy popisoval jako let motýla se zapíchnutým špendlíkem. „Bolesti hlavy byly ukrutné, nesnesl jsem ani cvaknutí vypínače,“ zavzpomínal před lety v rozhovoru pro server azet.sk.

 

Kapitán Dabač:

Mlčenlivý samotář

Odmalička ho okouzlovaly mašinky a snil o profesi strojvedoucího, který velí těžkému nákladnímu vlaku s vagóny, po okraj naloženými uhlím. Ve škole brzy vyšlo najevo, že dostal do vínku studijní talent, takže byl po obecné škole bez problémů přijat na gymnázium v Kremnici. Už tenkrát se ale začaly projevovat první příznaky psychické lability. Když odcházel z domova, měl pocit, že ztratil půdu pod nohama, a nikdy ho už nedokázal překonat. A ani ve vyšším věku se netajil tím, že ho ve skrytu duše neustále ovládá stále přítomná nejistota. Uzavřel se do sebe a nechával se unášet do křehkého světa fantazie poezií. Není divu, že domů na něj neustále chodily stížnosti a ani jeho studijní výsledky překvapivě nebyly nic moc. Přesto ho právě tato škola nakonec přivedla na cestu, po níž toužil od chvíle, kdy zhlédl první divadelní představení. Začal hrát s ochotníky a jako by se konečně zhluboka nadechl. A díky tomu nakonec odmaturoval s velmi dobrým prospěchem.

Kremnická hvězda

V roce 1943 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, už po prvním ročníku ale studium vzdal, protože ho vůbec nebavilo, a rozhodl se pro herectví. A doma vypukla malá rodinná válka. Otec odmítal připustit, že by jeho jediný syn měl být komediant bez životních jistot a zajištěné práce. Přesto si Lacko díky shodě náhod nakonec životní sen splnil. Ve čtyřicátých letech totiž zaujal v soutěži ochotnických divadel ve Zvolenu dramaturga slovenského Národního divadla Jána Sedláka, díky němuž byl pozván na zkoušku a 1. ledna 1944 byl přijat do činoherního souboru jako elév. „Už tehdy jsem tušil, že se mi do cesty nahrnou překážky. První a nejvážnější byl zásadní odpor mého otce,“ zavzpomínal pan Chudík v rozhovoru pro azet.sk. „V Kremnici se to okamžitě rozkřiklo a já se stal ze dne na den slavným. Současně jsem ale poprvé pocítil na vlastní kůži, že na světě existuje závist.“

Deník smrti

Nakonec musel přistoupit na kompromis, na kterém otec trval. Na jeho přání musel souběžně s herectvím vystudovat na filozofické fakultě i ruštinu a slovenštinu. Mezitím narostl po matčině otci do výšky 183 centimetrů, takže mezi muži své generace vyčníval na první pohled, a vzpřímené držení těla se stalo jedním z jeho poznávacích znaků. Poté co téměř zázrakem přežil dvanáctou operaci, začal si psát Deník smrti. Před fyzickou bolestí ho zachraňovaly právě psaní deníku, divadlo, turistika, volejbal, stolní tenis, kajak a hory. „Léčit se a těšit pohledem na hory mě naučila moje maminka,“ přiznal. V obdobích, kdy bojoval s nemocemi, mu navíc pomáhala jediná jistota, že ve chvíli, kdy vstoupí do divadla, nechá svět bolestí a trápení za dveřmi.

Pokračování v pondělí 14. července

(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, azet.sk, Aleš Fuchs: Ladislav Chudík, Ján Štrasser, Ladislav Chudík: Ladislav Chudík - žiji nastavený čas)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská