Turisti pryč. A zase zpátky. A ven. A zpátky

Foto: Se svolením Street Art Cities

Popisek: Obraz ve městě

ŽIVOT S ÚSMĚVEM: Ve velkých městech Evropy se nadechují místní k silným protestům. Nechtějí předražené město kvůli turistům. Jinde ale začínají turisty vítat.

Zatímco jižní Itálie vzkvétá díky umění, zbytek Evropy řeší opačný problém: turisty, kteří se stali terčem hněvu místních. Od Barcelony po Benátky, od Amsterdamu po Lisabon – města, která byla kdysi hrdá na svou pohostinnost, nyní vypalují virtuální „No Vacancy“ značky přímo do čela každého návštěvníka se selfie tyčí.

Benátky: Kam zmizeli místní? Asi se schovali před 20€ kávou

Benátčané už neprotestují jen proti obřím výletním lodím, které blokují jejich výhled na kanály (a možná i na rozum). Teď jsou v hledáčku i turisté, kteří se fotí s holuby na náměstí sv. Marka, aniž by tušili, že tito opeření mafiáni vydírají turisty za krmení už od dob Marco Pola. Místní aktivisté vyvěšují plakáty: „Tourists go home.“

Barcelona: Gaudího dědicové v ulicích

Katalánská metropole, kde se snoubí surrealistická architektura s nočním životem, je už roky epicentrem anti-turistických nálad. Místní si stěžují, že Airbnb proměnilo jejich domovy v „hostely pro opilé Brity hledající paellu za 5 eur“. Památná scéna: aktivisté stříkají vodní pistolí na otevřené hop-on-hop-off autobusy, jako by to byla neandrtálská verze Pokémon Go – Tourist Go Away.

Amsterdam: Když město řekne „Stop“ i svým vlastním reklamám

Nizozemsko, země, kde je všechno povoleno (až na to, co není), začíná mít problém s turisty, kteří si pletou Amsterdam s obřím zábavním parkem. Místní radnice dokonce spustila kampaň „Stay Away“ – což je asi tak účinné, jako když Homer Simpson říká „No more beer“ a pak si otevře další.

A pak je tu Stornara: Italské město duchů, které ožilo díky graffiti

Zatímco zbytek Evropy říká turistům „Děkujeme, odejděte“, italská Stornara je vzorem, jak udělat z vylidněného města kulturní hotspot. Místní umělci proměnili opuštěné domy v galerii pod širým nebem. Výsledek? Turisté míří do města, které ještě před pár lety znali jen myši a místní babičky vzpomínající na lepší časy.

„Najednou tu byli lidi s foťáky a průvodci. Musel jsem se rychle naučit říkat ‚welcome‘ v pěti jazycích,“ směje se Antonio Maglione, jehož kavárna byla před krachem. Město ožilo díky desítkám uměleckých děl umělců, kteří se rozhodli zvelebit tamní zdi domů. Město ožilo, místní zjistili, že z turismu se dá vcelku příjemně žít. A turisté ve městě mohou objevovat to, co jinde neuvidí a co není okoukané. Vyfotit se u Eiffelovy věže? Nuda. Vyfotit se ve městečku Stornara? To teď frčí.

Krása vs. polystyrenová apokalypsa

A teď vážněji (ale jen trochu). Co dělá krása s duší člověka? Italské město dokázalo, že umění může probudit i mrtvé (ne doslova, i když kdo ví, možná i místní duchové teď pořádají prohlídky).

Ale pak tu máme českou realitu: paneláky obalené polystyrenem, které vypadají, jako by je pomaloval hyperaktivní předškolák s neomezeným přístupem k jedovatým barvám. Proč místo toho neinvestovat do muralů, tedy velkoplošné malby na domech? Namísto neonově růžové fasády bychom mohli mít třeba obří portrét Jana Žižky, jak hrozí investorům developerských projektů.

Turismus je jako čokoláda – v malém množství prospěšný, ve velkém způsobuje nevolnost. A krása? Ta by měla být veřejné blaho, ne vedlejší produkt stavební izolace. Možná bychom se měli inspirovat Stornarou a začít malovat. Třeba i na úředníky, kteří schvalují ty křiklavě jedovaté barvy na fasády zateplených domů.

Vložil: Kamil Fára