V Argentině bouchli do stolu a je z toho ochrana tučňáků

Foto: Pixabay

Popisek: Tučňáci magellanští

ŽIVOT S ÚSMĚVEM: Ochrana přírody není prioritou jen Evropy. V Jižní Americe, v Argentině, právě vznikl největší mořský park.

Argentina právě vytvořila mořský park tak velký, že by se do něj vešly tři Prahy, dvě Brna a ještě by zbylo místo na Ostravu s příslušenstvím. Patagonia Azul Provincial Park, neboli „Modrá Patagonie“, je novým domovem pro tučňáky, lachtany, velryby a další mořské obyvatele, kteří si tam teď mohou v klidu odfrkávat od průmyslového rybolovu. S rozlohou 300 000 hektarů (pro představu: to je jako 420 000 fotbalových hřišť nebo jeden a půl Krkonošského národního parku) je to největší mořská rezervace v regionu.

„Je to ohromný úspěch pro mořskou ochranu přírody,“ prohlásila Sofia Heinonen z Rewilding Argentina, což je organizace, která za tím stojí. Jinými slovy: konečně někdo řekl rybářským lodím „Sorry, tady už ne“. Park chrání více než 60 ostrovů, chaluhové lesy (ano, ty existují, nejsou to jen hipsterské saláty) a pobřežní oblasti, kde se prohánějí kolonie tuleňů, lachtanů a velryb.

Kdo tam bydlí?

1. Tučňáci magellanští – Představte si směšně vyhlížejícího černobílého ptáka, který neumí létat, ale plave rychleji než průměrný Čech po třetím pivu. Tihle chlapíci tu mají své kolonie a pravděpodobně si myslí, že lidé jsou jen divní, nemotorní tvorové co pořád okouní a nedají pokoj.

2. Pestrounek obrovský – Ne, není to postava z Harryho Pottera, ale jeden z největších mořských ptáků, který vypadá, jako by si ho navrhl Tim Burton. Létá nad oceánem a živí se vším, co najde – včetně mršin (proto se mu přezdívá „mořský sup“).

3. Plejtvák sejval a keporkak – Tihle kluci jsou jako živé ponorky. Keporkaci jsou známí svými „zpěvy“, které zní jako mix basového syntezátoru a sténání duchů. Sejvalové jsou zase rychlí plavci – dokážou uhánět rychlostí až 50 km/h, v ČR by byli za rychlou jízdu na černé listině městské policie. Jen je blbé, že když to na sejvala přijde, z parku odplave za pár minut. Ale třeba mu tam ochránci připraví takové bývání, že se mu ani nebude chtít.

4. Lachtani a tuleni – Představte si psa, který se rozhodl, že bude žít v moři a místo štěkání bude funět. Přesně takoví jsou lachtani. A tuleni? Ti jsou zase jako lenošiví gaučoví povaleči, kteří se jen válí na plážích a občas se převalí do vody.

    

Rozloha parku je 300 000 hektarů, což je zhruba 1,5× více než celý Krkonošský národní park nebo třikrát více než Praha. Pokud byste chtěli projet celou rezervaci autem, trvalo by vám to asi tak dlouho, jako jet z Brna do Ostravy – jen s tím rozdílem, že byste místo dálnice D1 míjeli velryby a tučňáky.

V parku už se chystají stezky, kempy a dokonce i biologická stanice, takže si budete moct užít divočinu na maximum. Můžete:

• Kempovat pod hvězdami (a poslouchat, jak si lachtani povídají).

• Plavit se na opuštěné ostrovy (kde vás tučňáci budou pozorovat s výrazem „Co tady zase dělají ti divní dvounožci?“).

• Pozorovat velryby (které vás možná i odmávnou ploutví, pokud budou mít dobrou náladu).

Ne všechno je růžové (nebo modré). Některé ostrovy trpí invazními druhy, jako jsou krysy a králíci, kteří si tam hoví na úkor místních ptáků. A pak jsou tu průmyslové zásahy – těžba řas pro agar (ano, ten, co se dává do pudinků) poškodila mořské dno. Ale ochránci přírody už na tom makají, aby vše vrátili do původního stavu.

Proč by nás něco takového mělo zajímat? Protože svět potřebuje víc míst, kde zvířata nemusí řešit, jestli je někdo sežere nebo jim zničí domov. A protože tučňáci jsou prostě srandovní. Takže až budete plánovat dovolenou, vzpomeňte si na Patagonia Azul – kde příroda vládne a člověk je jen návštěvník. A možná i trochu otravný soused.

A jedna zajímavost. Pokud byste chtěli vidět všechna zvířata z parku Patagonia Azul v Česku, museli byste objet prakticky všechny ze zoologických zahrad, ale stejně byste neměli ty velryby. Takže letenka do Argentiny je vlastně investice do vzdělání. Nebo alespoň do skvělých fotek na Instagram.

Vložil: Kamil Fára