Až se Ukrajina začne hlásit o své děti. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.06.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Ilustrační obrázek
V polském městě Sedlec s osmdesáti tisíci obyvatel se vzbouřila rada rodičů jedné ze základních škol. Rada sepsala petici s tím, že si její členi, tedy rodiče dětí, nepřejí, aby jejich děti sdílely školní škamna s ukrajinskými dětmi. Vyhřezla tím nenávist k Ukrajincům?
„Vychováváme naše děti v duchu tolerance a pomoci všem v nouzi, ale je těžké si vysvětlit situace, kdy ostatní studenti v jejich škole hlásají protipolská hesla a urážejí nás jako Poláky,“ napsali rodiče a vyjádřili nad tím hluboké rozhořčení a zklamání.
„Rodiče také uvádějí příklady konkrétních incidentů – verbálních i fyzických – hlášených polskými dětmi, které se staly oběťmi agrese ze strany svých ukrajinských vrstevníků. Z popisů událostí uvedených v petici vyplývá, že konflikty mezi studenty nejsou náhodné, ale nabývají na intenzitě, což vyvolává vážné obavy ve školské komunitě,“ píše server Tygodnik Siedlecki.
„V naší škole jsou třídy, kde polovina žáků jsou ukrajinské děti. Nechtějí chodit na hodiny polštiny. V 7. a 8. ročníku většina z nich polsky neumí. Nemluví, nepíší, nečtou. Představte si prosím, jak vypadá výuka v takové situaci, kdy musíte zavést základní učivo. Je to prakticky nemožné,“ říká zástupce rodičovského výboru.
V roce 2022 začali kvůli válce vedené Ruskem proti Ukrajině ukrajinští uprchlíci zaplavovat okolní země. Polsko přijalo přes milion uprchlíků. Česká republika pak přijala nejvíce uprchlíků na počet obyvatel, téměř půlku milionu duší.
Polsko, stejně jako ČR, se tak začalo potýkat i s výzvou ukrajinské děti začlenit do škol, jejich rodiče do společnosti. Jak to probíhalo? Nijak, školám a učitelům se vzkázalo – musíte to zvládnout, ukrajinské děti jsou jako ty polské (české). Výsledek jde pak vidět ve školách v Sedlci. Systém vzdělání se začal zhoršovat a začalo docházet k půtkám. Šlo to dělat i jinak?
Dovolím si využit textu Tomáše Koloce, který popsal, jak si s integrací migrantů poradilo Československo při řecké krizi po druhé světové válce, když Řecko zachvátila vláda fašistů.
„V letech 1948-49 bylo do záchytných táborů tranzitních zemí (především Bulharska a Jugoslávie) vybráno 12 tisíc prokazatelně ohrožených řeckých lidí, z nichž do Československé republiky byly poslány přednostně tři tisíce dětí. Pro ty už byly na našem území připraveny desítky nově založených škol a internátů se stovkami předem k této práci vyčleněných pedagogů a sociálních pracovníků, kteří předtím mj. prošli nutným kurzem řečtiny.
...
Pár měsíců po dětech dorazili i dospělí v počtu devíti tisíc. Pro ně bylo po nutné karanténě a zdravotní kúře (kterými předtím prošly i děti) zajištěno zaměstnání, a pro děti od počátku systém vzdělání, hrazeného z rodičovských daní, od mateřské až po vysokou školu. Není divu, že takto nastavená migrace z řeckých válečných dětí ,vytvořila‘ české občany a u mnohých se dá říct i české vlastence.“
Jak se k věci postavili v Polsku (i u nás)? Katarzyna Wawryniuk, vedoucí školského odboru městského úřadu Sedlec, serveru Tygodnik Siedlecki vysvětlila, že ukrajinské děti jsou do škol přijímány na stejném základě jako polské děti. Navíc existuje systém územního plánování, což znamená, že žáci z dané oblasti jsou přiděleni do konkrétního zařízení. „Ředitel nemůže odmítnout přijetí dítěte z dané oblasti,“ vysvětlila.
Jak vidno, nedošlo k žádnému přechodovému období, kdy by se ukrajinské děti mezi svými a po svém učily a postupně se integrovaly do polské (české) společnosti, učily se svou hostitelskou zemi mít rády, učily se ji přijmout za svou. My jsme ukrajinské děti hodili do polských (českých) škol bez jakékoliv přípravy a integruj se, asimiluj se svépomocí. Velmi necitlivý přístup, který, jak ukazuje zkušenost Sedlce, může začít jako podhoubí vzájemné nenávisti.
Tragicky zábavná začne být situace, když se člověk podívá na reakce z Ukrajiny na situaci v Sedlci. Sami Ukrajinci mluví u případu o nucené asimilaci ukrajinských dětí. „Polský vzdělávací systém asimiluje ukrajinské děti, protože místo toho, aby jim poskytovali vzdělání v jejich rodném jazyce, Poláci nutí děti z Ukrajiny studovat výhradně v polštině,“ uvedla ukrajinská zpravodajská televize TSN.
A citovala šéfku organizace Euromajdan-Varšava a nadace Stand with Ukraine Natalii Pančenkovou. Ta řekla, že ukrajinské děti jsou v Polsku asimilovány, protože je to pro Poláky výhodné. Není tu jinými slovy řečeno, že Polsko Ukrajině děti krade tím, že je poněmčuje... ééé, popolšťuje?
Porodnost od roku 2021 za „záhadných okolností“ klesá strmě a prakticky všude krom Afriky, boj o mladé tak bude na ostří nože.
Válka jednou skončí a Ukrajina bude chtít své lidi zpátky.
Stejnou „protiukrajinskou“ politiku ve své podstatě vede i vláda Petra Fialy a rétoricky i Andrej Babiš. Fiala svým vychvalováním, jak Ukrajinci zachraňují českou ekonomiku, Babiš tím, že tvrdí vlastně to samé. Bude zajímavé, až se Ukrajina začne s podobnou rétorikou o nucené asimilaci hlásit o své děti po válce. Z toho bude ještě nejedno nemilé mrzení.
Vložil: Štěpán Cháb