Neklidné duše na Slovensku. Záhady života

Ano, záhady se nevyhýbají ani našim východním sousedům. My jsme tentokrát zalovili v archivu Klubu psychotroniky a UFO.

Podívejme se na několik případů z minulosti i nedávné doby, kdy se naši slovenští sousedé setkali s podivnými úkazy, známými pod německým termínem poltergeist – hlučný, ale lépe řečeno neklidný duch.

Lidem se dějí zvláštní věci

• „Připravoval jsem si míchaná vejce. Pánev jsem položil na plotnu, zapnul sporák a odešel do druhého pokoje něco vzít. Když jsem se po chvilce vrátil, byla pánev zvláštně posunutá. Pomyslel jsem si, že jsem ji asi nějak špatně pootočil, a tak jsem do ní dal slaninu a položil ji správně. Tentokrát jsem si byl jistý, v jaké poloze jsem pánev nechal, a znovu jsem z kuchyně na minutku odešel. Když jsem se vrátil, byla znovu značně vychýlená! Potřetí jsem ji vrátil na původní místo a najednou někdo zazvonil. Šel jsem se podívat, kdo to je, ale nikdo tam nebyl! Ten den jsem byl doma sám…“
(z dopisu Jaroslava Z., 36 let, z Košic, pro KPUFO)

• Zdravotní sestra Kateřina (31) zase pravidelně nacházela vázu po babičce na jiném místě, než ji nechala:
„Její místo bylo vždy na stolku u televize. Najednou se s ní ale začalo něco podivného dít. Po příchodu domů jsem ji jednoho dne našla stát na sekretáři. Bydlím sama, a když se to opakovalo více dní za sebou, začala jsem se opravdu bát. Myslela jsem si, že ta váza je nějakým způsobem zakletá nebo co, tak jsem ji odnesla do domu rodičů, do svého dětského pokoje. Na pár dní jsem odcestovala, a když jsem se vrátila domů, hádejte, co mě čekalo na sekretáři? Babiččina váza! Skoro jsem umřela hrůzou. Nechala jsem si tedy vysvětit domácnost a od té doby váza stojí na svém místě.“

• „Doma se nám děly divné věci,“ píše Lucia z Bratislavy. „Stávalo se, že se samo rozsvítilo světlo v kuchyni. Jindy jsem slyšela kroky, a jednou se mi dokonce sám zapnul stolní ventilátor a hned několik minut nato se sám přepnul televizní program. Samozřejmě, že se člověk velmi lekne, ale je důležité zachovat klid. Váš strach může to něco, co vám způsobuje neklid, ještě posílit,“ říká a radí: „Je třeba vykropit všechny rohy svěcenou vodou a pomodlit se. Nám to opravdu pomohlo.“

Duch v knihovně

Něco neobvyklého a strašidelného se dělo i v knihovně v bratislavském Novém Městě. Praskaly tam radiátory, ozývalo se klepání ze stěn a objevovaly se zvláštní úkazy. „Den před otevřením mi zoufale volal instalatér, že celá knihovna plave ve vodě, byly vytopeny koberce i knihy. Během otevření technika, kterou běžně používáme, selhala,“ popsala problémy z roku 2017 ředitelka knihovny Jana Vozníková.

Strašidelný zážitek se tu přihodil i ženám cvičícím jógu. „Jedna ze svíček náhle vzplála obrovským plamenem a stekla po stěně až na podlahu do tvaru andělských křídel.“ Podle ředitelky mají problém i s puklinou na stěně, kterou opravovali už mnohokrát, ale stále se objevuje znovu. Zaměstnanci knihovny zjistili, že se v těchto místech stala vražda. V roce 1994 právě tady během polední přestávky pobodal Otilii K. (†38) její bývalý milenec. Stojí za zdejšími paranormálními jevy Otiliin duch?

Elektrický duch v Palárikovu

Na počátku roku 2008 se v jednom bytě v panelovém domě ve městě Palárikovo začaly dít záhadné události. Pravidelně tu docházelo k nevysvětlitelnému samovolnému vypínání hlavního jističe. Ten byl následně třikrát vyměněn a byla provedena revize elektroinstalace bytového domu. Měření však neprokázala žádné závažné nedostatky. Následně začaly hrozivé jevy. Ze zásuvek samovolně šlehaly několikacentimetrové plameny. Zpočátku si všichni mysleli, že jde jen o neobvyklý zkrat. Jev se však opakoval i za přítomnosti hasičů a techniků při vypnutém proudu. Události zaznamenali také reportéři TV JOJ, která tehdy přijela na místo. Plamen šlehal ze zásuvek bez jakékoli příčiny a zcela svévolně.

Brzy se začalo spekulovat o takzvaném poltergeistu, zlém duchovi, který vydával nevysvětlitelné zvuky a zakládal požáry. Dne 21. ledna 2009 začaly samovolně doutnat obsahy hrnců a pánví v kuchyni, které byly od sporáku (a zásuvky) vzdáleny asi 20 centimetrů! V následujících dnech podivné požáry pokračovaly a začal hořet i dřevěný váleček na těsto, který byl od zásuvky vzdálen zhruba půl metru. Bylo vyloučeno, že by požáry vznikly uvnitř elektroinstalace, protože při bližším zkoumání byly vnitřní strany zásuvek čisté, bez jakýchkoli známek kouře, sazí nebo zvýšené teploty. Na konci ledna hořely za přítomnosti reportérů a hasičů také kryty zásuvek a postel, vzdálená metr od zásuvky, a to při vypnuté elektřině!

Do dnešního dne nebyl případ racionálně vysvětlen a k záhadnému elektrickému jevu nebyl učiněn žádný závěr. (K podobným úkazům docházelo i obci Strašice u Rokycan o necelý rok později.)

Případ strašidelného domu v Genčově

O domě čp. 73, stojícím nedaleko obce Hrachovo, v části zvané Genčov, se vypráví už od roku 1973, když zemřeli manželé Katreniakovi. Co se dělo tady?

Léta uvnitř domu bylo slyšet záhadné sténání a rodina Katreniaková, která dům postavila, v něm vlastně nikdy pořádně nebydlela. Kromě podivných zvuků se tu samovolně vypínala a rozsvěcovala světla, došlo k házení cihel kýmsi neviditelným na policisty a přivolaný duchovní z Prahy tvrdil, že v domě cosi zlého přebývá… I když byl dům velký, poschoďový, a patřila k němu i pěkná zahrada, nikdo tu vlastně nebyl šťastný… „Nemohli tam vydržet! Starý Katreniak se mi mnohokrát dušoval, že v tom domě cosi je. On se tam prý mohl klidně vyspat jen tehdy, když se pořádně napil,“ tvrdil místní občan. Pan Katreniak pak, ještě když žil, říkal: „Když jsem střízlivý, nemůžu tam spát. Přijde půlnoc a je tam takový rámus, že jdu raději do hospody…“

Až později se ukázalo, že kdysi dávno byl v Genčově hřbitov. A když ho likvidovali, bez citu házeli kříže a náhrobní kameny právě na místo, kde dnes byl postaven dům číslo 73. Katreniakovi začali stavět dům v roce 1959. „Mamka s námi nebydlela. Málokdy se na nás přišla podívat. Necítila se tu dobře. Jednou jsem se vrátil domů z pole a našel jsem ji ležet na zemi. Asi se jí udělalo špatně,“ sdělil její syn Dušan Katreniak. Po vesnici se šušká, že právě tento dům ho připravil o rozum. O posledního z rodu Katreniaků pečuje jeho příbuzná.

„Prokletý“ dům byl v roce 2019 už velmi zchátralý a bez střechy. Nikdo v něm bydlet nechtěl…

Zkrvavená tvář…

„Jednoho dne jsem přišel domů. Únava mě po celodenním stresu nějak položila na lopatky. Šel jsem se umýt, sedl jsem si do vany a začal se sprchovat. Náhle byla celá koupelna ledově studená a já se sprchoval horkou vodou. Chloupky na rukou i na zátylku se mi zježily a já v první chvíli nevěděl, co mám dělat. Nakonec jsem si vzal osušku a vstal. V okamžiku, kdy jsem se postavil, jsem v zrcadle uviděl zkrvavenou tvář. Strašlivě jsem se vyděsil a nahlas zařval.

Vběhl jsem do pokoje, zavřel dveře a vmáčkl se do rohu gauče. Ten večer, i když jsem byl unavený, jsem měl velký problém usnout. A když jsem usnul, budil jsem se několikrát za noc hrůzou. O několik dní později jsem po ulehnutí zavřel oči a náhle uslyšel pronikavé hlasy. Bylo to strašné, jako by se někdo potuloval po mém bytě. Jsem jen obyčejný člověk, a tak nevím, co to všechno mělo znamenat.

Další událost se stala 16. listopadu 2006. Šel jsem se umýt, vyčistit si zuby a tak dále. A najednou jsem spatřil, jak v odrazu v zrcadle za mnou prochází stín. Pokaždé, když o těchto věcech mluvím, prochází mi tělem mráz. Jedno vím jistě. Nocí se od té doby děsím a nemůžu se dočkat rána. Tehdy se cítím bezpečněji. S tím, co se mi stalo, jsem se svěřil matce. Její reakce byla, že jsem se zbláznil. Když jsem jí ale zavolal, ať se přijde podívat, kde bydlím, řekla, že přijde, až se přestěhuji. Takže i moje máma se bojí, jen si to nechce přiznat. Moje přítelkyně, které jsem řekl, co se v bytě děje, mi odpověděla, že na tyhle nevysvětlitelné jevy věří. A stojí při mně. Mám ale problém nechat ji v tomhle podivném bytě samotnou. Je to pro nás velmi zvláštní. Když je tu se mnou (každý druhý týden), dobře se vyspím, ale stalo se mi, že když moje láska usnula, slyšel jsem hlasy. Nevím proč, ale i teď, když vám píšu, je mi strašná zima…“
(z dopisu Tibora D. z Bratislavy, pro KPUFO)

A co v minulosti?

Zachovaly se údaje o záhadném jevu z první poloviny srpna 1899 z obce Brunovce, z obydlí zahradníka Cibíka, zaměstnaného na panství. V tomto případě vše potvrdilo svými výpověďmi a podpisy padesát svědků. Neobvyklý jev se odehrával pouze jeden jediný den, ale stál za to. Padaly židle a skříně, dětské hračky, z hrnců létaly pokličky, pohybovaly se stoly, různé bedny a sudy atd.

Mezi svědky byl také správce Jozef Witwar. Vše odstartovalo převrácenou židlí. Když ji správce prohlédl, konstatoval, že na ní není žádné viditelné poškození. Raději však zavřel okna, protože se domníval, že to mohl způsobit průvan. Po chvíli však nějaká neznámá síla znovu převrhla židli. Následně s rachotem spadla skříň v kuchyni. S neviditelnými silami bylo možné komunikovat. Správce velkostatku je například požádal, aby zvedly převrácenou skříň a postavili ji na původní místo. To bylo provedeno, ale místo toho se skácela další židle. Vzduchem také létaly pokličky a hrnce…

Odpoledne téhož dne byl z bytu odstraněn veškerý nábytek. Poté přišel údržbář a položil na podlahu tři cihly. Když zavolal na neviditelnou sílu, aby ukázala, co umí, jedna cihla se zdvihla ze země a proletěla pokojem až do kuchyně. Tento jev přitáhl pozornost mnoha lidí včetně skeptiků. Například železničář Agha, který stál u kamen, dostal za své uštěpačné poznámky ránu násadou od koštěte po zádech. Na tuto záhadu se přišel podívat také místní hostinský. Po vstupu do bytu nahlas vyjádřil své pochybnosti a dostal za to dvě rány polenem. Z následků zranění po úderu se léčil tři dny.

Druhý den ráno se ale nic z toho už neopakovalo. Jako by nikdy žádný poltergeist nebyl…

Padající kameny v Koterbachu

• V roce 1927 se v Koterbachu v přítomnosti třináctiletého chlapce začaly z ničeho nic objevovat padající kameny a jiné předměty. Zdálo se, že se zhmotňují ze vzduchu.

• O tři roky později bylo slyšet klepání v domě pokladníka v Prešově. Vzduchem opět létaly předměty, které byly navíc teplé na dotek. Z létající deky prý dokonce sršely jiskry. V tomto případě byly jevy spojeny se sedmnáctiletým chlapcem a dvanáctiletou dívkou (předpokládá se, že poltergeist přitahuje děti v období dospívání).

• V roce 1933 v Košicích padaly na hlavu služebné neustále kameny. Zajímavé je, že jí neublížily. Aktivita přitahovala nežádoucí pozornost, a tak musela služka z místa odejít. Nebohou dívku útoky kamenů však pronásledovaly i v jejím novém zaměstnání. Zda se svého prokletí zbavila, o tom už dobové záznamy mlčí…

Žhavé kameny

Paní Márii Žurkové se do paměti nesmazatelně vryly neobyčejné zážitky, k nimž došlo v roce 1941 v obci Banka u Piešťan, když jí bylo osm let:

„V jedné rodině tu žila asi patnáctiletá dívka. Opakovaně se stávalo, že v její přítomnosti v místnostech samovolně padaly nějaké předměty – láhve, talíře, mísy. Stávalo se také, že ze stropu nebo okny začaly náhle dívce padat k nohám žhavé kameny, kupodivu se však nikdy nic nerozbilo. Vyděšení rodiče dívky volali policii. Ta místo uzavřela, kameny odházela, ale po chvíli se k dívce vrátily stejným způsobem!“

Případ z Prešova

Na Slovensku došlo i k dalším případům, o kterých se hodně mluvilo a psalo. V roce 1933 se například v jistém prešovském bytě samy od sebe pohybovaly židle v pokoji klidně spících dcer. Jedné z nich na hlavu spadla aktovka. Tato dívka údajně dokázala s neznámou silou určitým způsobem komunikovat. Když vyzvala onu sílu, aby se jí ozvala zaklepáním, duch odpovídal.

Podle současných psychologů hrála zřejmě v příběhu hlavní roli psychika mladší z dívek (devítileté). V Prešově se s tímto jevem setkal i muž, kterému v prosinci před Vánoci roku 1930 několik dní létaly v bytě vzduchem nejrůznější věci. Na dotek byly teplé, z některých dokonce sršely jiskry. Opět to bylo spojováno s mentální silou dětí (sedmnáctiletého chlapce a dvanáctileté dívky).

Přišel se rozloučit

„Na podzim roku 1940 jsem pracoval se svým otcem v lesích Vihorlatu, asi sto kilometrů od našeho tehdejšího domova. A protože uhlířina, pálení milířů, se v zimě dělat nedá, už jsme končili, jen bylo třeba odevzdat práci. Vypálené uhlí napytlovat a naložit formanům.

Čekání na povozy jsme si krátili povídáním. Jednoho večera se za naprostého bezvětří prudce otevřely dveře od naší koliby, vyvrátily se z pantů, a pak s rachotem spadly na zem. Otec se zvedl a vyšel ven dveře opravit. Trvalo dlouho, než se vrátil. Hned jsem poznal, že se něco stalo. Sedl si, nemluvil, jen zamyšlené hleděl před sebe. Pak konečně řekl: Tak nám umřel děda. Už ho nic nebolí.

Otec se opět na několik minut odmlčel a pokračoval: Přišel se s námi rozloučit. Řekl mi, že se oba dožijeme vyššího věku, než bylo dopřáno jemu, navíc prý v dobrém zdraví. Jen jednomu nerozumím. Dočkám se prý velkého nevděku od syna, kterého mám nejraději.

Otec se skutečně dožil úctyhodného věku, téměř 92 let, zatímco děda zemřel o třicet let mladší. Mohl být s námi ještě déle, ale nevděk jednoho z mých bratrů mu život přece jen zkrátil. Zemřel vlastně žalem, z pocitu křivdy, které se dočkal od toho, od něhož by ji čekal nejméně. Dědova věštba se tak zcela vyplnila.“
(Jakub Jaklovský, Příbram, ČR)

Zjevení v Bratislavě roku 1641

Opat a kanovník Alexander M. Gaibl vydal v Bratislavě roku 1643 knihu Narratio Rei Admirabilis čili Popis podivuhodné události v Bratislavi, trvající ode dne 24. července 1641 až do dne 29. června 1642. Co se tehdy událo? Nahlédneme společně do dávného zápisu:

V městě Bratislavě žil jistý Jan Klement, kterému obyčejně říkali Zwespenbauer. Zemřel ve stáří šedesáti let. Po smrti se však objevoval v téže podobě a mluvil týmž hlasem jako zaživa. A jako neklamné známky jeho existence zůstaly po něm na truhlici, na posteli a na dvou prostěradlech vypálené otisky ruky.

Už měsíc po úmrtí se objevil dne 29. července 1641 mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou noční Regině Fischerinové v Halstadtu, v jejím otcovském domě. Zaklepal nejdříve třikráte na postel panny, a když se probudila, ukázal se jí. Jeho oděv byl bílý a sahal mu až k nohám, jeho postava se podobala starému muži. Tak stál nějakou dobu před vystrašenou dívkou, a poté zmizel.

I když se zjevil mnoha lidem, Regině Fischerinové se zjevoval častěji. A právě jejím prostřednictvím a pomocí, jak sám duch se vyjádřil, mu bylo poskytnuto vysvobození.

„Dům, v němž se to dělo, byl skvostně vypraven; stál na předměstí nedaleko zámku. Dal si jej zbudovati před krátkou dobou Pavel IV. Pálffy z Erdödu. Tam se děly po několik měsíců ony zjevy, až do Vánoc. Zakrátko se duch objevil proti ní ve dveřích do sklepa a vrhl se k ní, jako by ji chtěl obejmouti, což dívku tak rozrušilo, že musila tři týdny ležeti. Poněvadž si nevěděla rady, odešla k jednomu mnichu, františkánovi přísného řádu, aby prosila o radu. Kněz jí poradil, aby zavolala na ducha, když by se jí objevil, slova žalmu 156: Každý duch chválí Pána…

Regina uposlechla této rady, a jakmile se jí nejbližší noci duch ukázal, vyřkla ona slova, načež zjev bez váhání opakoval: Také já ho chválím! A to byl počátek jeho mluvy, jakož i dalších sdělení. V naději, že bude záhy vyproštěna, dodala si Regina odvahy a tázala se ho, co si přeje. Když ducha vyzvala, aby mluvil, jasným, ale mírným hlasem odpověděl: Dcero moje, prosím tě, pro Boha, jdi k mé manželce, aby ti dala dvě stě zlatých, neboť jsou to krvavé peníze! K tomu ještě dodával, že již za života složil slib, že dá zhotoviti sochu bolestné Matky Boží, která drží na klíně svého Syna sňatého s kříže, a že tuto sochu dá postaviti v hlavním městském kostele. Zároveň se zavázal, že dá čísti tři mše, že obětuje dvanáct posvěcených svíček, jakož i že dá některým chudým almužnu. Dále řekl, že to jest právě příčinou jeho neklidu a že proto ji musí znepokojovati…“

Skokem do hluboké minulosti se tento měsíc se slovenskými paranormálními jevy rozloučíme. V srpnových Záhadách života se ale můžete těšit na další pokračování. Není to totiž zas tak dávno, co jednu bratislavskou rodinu trápily paranormální jevy natolik, že se staly její nejhorší noční můrou…

Stanislav Karel Mareš

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, UFO, psychotronika,