V žebříčku OSN je ČR na velmi dobrém místě. Jsme prostě šťastní. Život s úsměvem

Foto: Pixabay

Popisek: Štěstí bychom mohli snad i vyvážet

Vyskládejte červený koberec pro vítěze. Česká republika, ač bez medaile, si jde alespoň pro diplom, kde se píše, že jsme šťastní… no, jako ty blechy. Snad jsme šťastní tak nějak navzdory všemu a všem. A to je dobře. Zároveň ale přišlo varování před neštěstím. Tedy před osamělostí a nezakládáním rodiny. S vlastními dětmi jsme prostě šťastnější.

Zpráva o světovém štěstí 2025, vydaná u příležitosti 20. výročí Mezinárodního dne štěstí OSN, přináší přehled o tom, jak si jednotlivé země vedou z hlediska subjektivně vnímaného životního štěstí. Hlavní ukazatel, který zpráva používá, je průměrná hodnota životní spokojenosti na škále od 0 do 10, založená na datech Gallup World Poll (GWP).

Přestože se svět v posledních letech potýkal s pandemií, ekonomickými výkyvy a konflikty, výsledky ukazují překvapivou stabilitu. „Rok 2024 je třetím rokem po pandemii COVID-19 a většina respondentů v GWP uvádí podobnou úroveň životní spokojenosti jako v roce 2019“ . V období let 2021–2024 bylo zaznamenáno jen mírné zhoršení globálního průměru, což lze přičíst jak různorodé míře zotavení v jednotlivých zemích, tak i přetrvávajícím výzvám.

Finsko zůstává nejšťastnější zemí světa již sedmý rok po sobě. Následují Dánsko, Island a Švédsko. Novinkou je Srbsko, které zaznamenalo největší nárůst – „v období 2021–2024 se jeho průměr štěstí zvýšil o více než 1 bod“ . Naopak Libanon a Afghánistán zůstávají na opačném konci žebříčku, s trvale nízkou životní spokojeností.

Zásadním poznatkem WHR 2025 je změna v mezigeneračním vnímání štěstí. Zatímco dříve mladší lidé (do 30 let) vykazovali vyšší spokojenost než starší věkové skupiny, tento rozdíl se v mnoha zemích s vyššími příjmy zcela obrátil. „Ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii a dalších zemích OECD jsou mladí lidé nyní méně šťastní než jejich starší spoluobčané“. Tato změna je zvlášť výrazná ve Spojených státech, kde byl zaznamenán pokles spokojenosti mladých o více než 2 body mezi lety 2006–2010 a 2021–2024.

Naopak v zemích subsaharské Afriky a v jižní Asii je trend opačný – starší lidé zde vykazují nižší životní spokojenost než mladší. To odráží rozdílné socioekonomické podmínky a přístup k příležitostem mezi jednotlivými regiony světa.

A jak si stojí Česká republika? Kupodivu velmi dobře. Zpráva naši republiku zařadila na 20. místo všech měřených zemí. Pro srovnání, ekonomicky i evolučně zajištěné Japonsko získalo 51. místo v žebříčku celosvětového štěstí. Čím to může být? Navrhnu čistě dojmovou myšlenku – čím méně dětí, čím menší porodnost, tím hlubší psychický rozvrat společnosti. A varovné je, že v České republice už od covidu razantně padá porodnost. Začne naše republika v dalších letech na žebříčku štěstí klesat?

Snad to potvrzuje i zpráva svým tvrzením o opuštěnosti. „Je pozoruhodné, že lidé žijící sami jsou mnohem méně šťastní, než lidé, kteří žijí s jinými lidmi,“ stojí ve zprávě.

Zároveň zpráva informuje, že lidé jsou většinou šťastní, ale pesimističtí. „Lidé jsou příliš pesimističtí ohledně laskavosti ostatních. Například když v experimentu vědci odhodili peněženky s přesně daným obnosem uvnitř na ulici, byl podíl vrácených peněženek mnohem vyšší, než lidé očekávali. To je nesmírně povzbudivé,“ stojí ve zprávě.

Přesto se řítíme do osamělosti. „Trendy směrem ke zvýšené osamělosti jsou nejvíce patrné u mladých lidí. V roce 2024 19 % mladých dospělých na celém světě uvedlo, že nemají nikoho, na koho by se mohli spolehnout ohledně sociální podpory, což je o 39 % více než v roce 2006,“ mluví zpráva varovně o nastupující generaci. „Sociální vazby jsou zásadní pro blahobyt mladých dospělých, protože poskytují ochranu před toxickými účinky stresu. Sociální odpojení je však mezi mladými dospělými poměrně rozšířené,“ dodává zpráva.

Zpráva zdůrazňuje, že štěstí je formováno kombinací ekonomických, sociálních i psychologických faktorů. Představuje výzvu pro vlády a tvůrce politik, aby vytvářeli podmínky pro kvalitní mezilidské vztahy, spravedlnost a rovnost příležitostí. Jak se uvádí v závěru kapitoly: „Udržitelné štěstí vyžaduje investice do společenské důvěry, duševního zdraví a sítí solidarity.“

Vložil: Kamil Fára