Smrt a ocupas chodí v noci. U nás zlodějna, ve Španělsku normálka. Mrtvičná pauza seniorky, co odjela na jih
20.04.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Třídenní pouliční skládka
Už skoro dva roky dochází k tomu, že si říkám, už toho nechám. Vždyť já nevím, co dál, není o čem psát, nuda, nic se neděje. A najednou hele, než se stačím z těch chmurných úvah probrat, přihodí se mi tu ocupas. Naprosto divný, z našeho pohledu zrůdný produkt dlouhodobě vládnoucího levicového právního systému, kterého má leckdo plné zuby, ale ve finále vládne furt. Od konce generála Franca.
Řekla bych, že ho tu všichni uznávají, ale zaplaťpámbu, že je pryč. Máme království a to je jiná sorta. Abych ale vysvětlila podstatu problému okupas, jak ji já za ten čas žití zde chápu. Prostě právo bydlet je podle zdejších levicových vládců absolutní, má nadřazenost i nad právem vlastnickým. A v podstatě když si něčí letní bydlení šikovně ukradnete, nemá nikdo právo vás vystěhovat, protože zpravidla bydlíte jinde. Ani jako majitel domu nic nezmůžete.
Lidi si tu různé kupují nemovitosti, ve kterých nežijí trvale, ale jenom část roku, a po zbytek času to pronajímají, protože práci mají třeba v Madridu, Valladolidu, Paříži nebo, co já vím, třeba v Rejkjavíku, abychom pro příklad nejezdili daleko. Anebo to mají prostě prázdné a jenom občas to pronajímají...
Kdysi jsem o ocupas slyšela, a posléze i viděla videoblog, jehož autorem je Pan Plešatý. Tehdy mi to přišlo jako taková bejkovina, že jsem si fakt myslela, že si to srandista komplet vymyslel. Ale když jsem na to narazila znovu od někoho jiného, teprve jsem si řekla, že si o tom něco zjistím, a užasla jsem. Je to pravda. Duo LeMax o tom má na YouTube taky video.
Když nějací bezdomovci narazí na byt nebo dům, ve kterém zrovna nikdo není přítomen, podaří se jim vejít a prokazatelně tam stráví více než 24 hodin, tak nikdo, ani majitel, nemá právo tohoto šikovného jedince vystrnadit. Přijedete na chaloupku u moře, kterou jste si koupili třeba v listopadu, prohlédnete si ji, že ok, to se mi líbí a vyhovuje, už se těšíte na první dovolenou ve svém, a holt máte trochu smůlu. Líbila se i někomu jinému. Přičemž ale elektřina, voda, odpady a daně domovní jsou psané na vás, takže platit už musíte vy. U nás zločin, tady socialistická norma.
Ono na jednu stranu takhle zaměřených lidi není nějaké olbřímí množství, ale na druhé straně už existujou grupy lidí, které sledují, kdy je už nějaká prázdná nemovitost prodaná, zjišťují si, jak je na tom dům s kupcem, jestli je už někdo, kdo to platí, a když má dům nebo byt už svého platícího majitele, tak hr do něj. Proto někdy bývá nápis Se Vende (na prodej) na nemovitosti do poslední chvíle a v inzerci byl můj domeček ještě po půl roce, když už jsem tu bydlela.
Jo, abych zmírnila děs potenciálních kupců či zájemců o španělské nemovitosti, hlavně se to stává lidem, kteří mají těch nemovitostí několik, a hlavně mají kde bydlet. Když se vám někdo naveze do jediného baráčku, který máte koupený na žití, je veliká šance nezvané návštěvníky rychle soudně vystěhovat, protože nejen oni, ale i vy máte právo na bydlení. Jinak pomůže taky soud, ale není to jen tak a vůbec není jisté, jak a hlavně kdy se vystěhování lumpů povede a jestli vůbec. Tak podle zdejší logiky - máte koneckonců kam hlavu složit? Máte. Tak se nedá nic dělat.
A teď proč ten složitý úvod... Mám zprava i zleva sousedy. Zprava Maurskou rodinu se zatím dvěma dětmi a jediná stížnost. Zásadně nezvedaji židle a po keramické podlaze je vždy šoupou i na celou délku domu. Ale v noci spí potichu, takže dobrý.
Sousedi zleva jsou dva starší pánové z Islandu. Táta se synem? Přátelé? Čert ví. Ti jsou absolutně potichu, rok o nich skoro nevím, a že jsou doma, poznám jenom podle cvaknutí branky, když ten starší, který je po mrtvici, jde ven. Slyšela jsem jen, když jim tam nějaká ženská osoba dělala pořádek, to byl hotový festival nápojového skla. Ale jinak jsou fakt tiší jak pěny.
Akorát někdy před půl rokem hrůza v noci, halas a tartas, policie dobývala kangem dva domy ode mne. Zvědavá, ale bála jsem se, v noci je kango fakt hodně slyšet. Nojo, nerozumím, o čem šla řeč, rozuměla jsem jenom slovu hospital. Druhý den jsem číhala na Islanďana, abych se zeptala, o co při tom nočním hlučeni šlo.
A dozvěděla jsem se, že ne lupiči. Že se tam přechodně bydlící dvě starší dámy nemohly dostat v tu noc domů, protože ta třetí dáma se v domku zamkla. Bylo jí asi divně a nechtěla jít večer za zábavou, ale když na to přišlo, už jim nemohla ani otevřít, bo jak se zamkla tak v tichosti umřela. Au... tak jsem se dozvěděla, co jsem nevěděla, a na panu Islanďanovi bylo vidět, že ho to taky nějak sebralo.
Pak se mně vyrobila mrtvice, po návratu z nemocnice jsem se po dvorku moc nepotloukala, a pak zřejmě Islanďani usoudili, že je to tu nebezpečná zóna, a aniž bych si toho všimla, najednou tam nebyli. Vrátka se neozývala, ať jsem číhala na nějaký pohyb, jak jsem číhala, nikdo se tam po dvorku nepohyboval.
Tak jsme si prohodili mrtvice. Pán, co byl po mrtvici a původně jezdil na vozíku, už docela chodil, vypadal, že je zcela zdráv, a já jsem asi tu mrtvici jak na potvoru od něj přebrala. A v té době, když už jsem byla doma, ale s bystrostí jsem byla poněkud na štíru, tak ve vší tichosti mí sousedi zmizeli. Sledovala jsem zapomenutou krabičku na dvorku, jestli ji někdo uklidí nebo aspoň odkopne, ale nikdo takový tam nebyl. Měsíc, dva, tři...
To bývala asi prima postel, kterou nejspíš jen vyvětrali. A když to zmoklo, paráda, eňoňuno...
A na konci čtvrtého měsíce, když jsem si říkala přijdou - nepřijdou? Vrátí se, nebo to po letech vzdali?, najednou v noci, někdy po desáté, nastal hodně divný hluk. Takový jako amatérský. Profesionálové, policajti, už jsem věděla, přišli s kangem. Tohle byla obyčejná vrtačka, šroubovák a pár mocných ran kladivem.
Dobrý. Ocupas? Ale co teď dělat? Jak hájit cizí, sousedův majetek, když na ně ani nemůžu zařvat ani policajty poslat, po mrtvici memluvná. Po chvíli si randálu všimla taky asi některá ze sousedek a šla to řešit. Slyšela jsem, že se mluvilo o domě, natahovala jsem uši, seč to šlo, ale víc jsem nerozuměla. Prekérní situace teda. Za pár dalších minut se na to hoši vybodli, přeci jen jsou tu všude bezpečnostní dveře, a na ty asi pouhá vrtačka nestačí.
Za dva dny odpoledne přišel manik s ohonem a cosi tam kutil, odešel, a když zase přišel, bylo jasné, že už je otevřeno. Byla s ním nějaká ženská osoba, dala mi číslo, abych jí zavolala, kdyby jako něco, a odešla. Pak tam kutili dva, a poté co odešli, přijela policie. Bouchali, klepali, ale nikdo už tam nebyl. Tak jsem si na tu policii alespoň vzala číslo, kdyby jako něco... A dala jsem jim číslo na tu divnou paní, kterou jsem měla pod nickem Okupas. Když to viděli napsaný v mobilu, tak se docela zasmáli. A já mám aspoň telefon na někoho, kdo to může řešit. Patrně jí hned volali a zjišťovali souvislosti.
V průběhu několika dnů jsem policii esemeskou vyzvala ještě dvakrát, že v domě někdo působí, nějaký věci tam někdo vynášel na haldy, které vznikly na dvorku, všechno v noci zase. Postele i s matracema vynesli a za dva dny hned zase odvezli, a jelikož už se to organizátorům celé akce začalo nějak zajídat, asi že z toho nic nebylo, tak to sfoukli tak, že v pátek večer vše asi nepotřebné vyházeli na ulici a nazdar.
To mě ovšem popudilo, protože hned přišel nesnaživý občan, a proč by chodil až ke kontejnerům, když může přidat do této skládky. A vzápětí začalo, jak tu teď bylo zvykem, pořádně lejt. A to mě popudilo už hodně, protože ten bordel se najednou roztekl a zasahoval i k mým vrátkům. A jestli to lidi pochopí takhle, jako novou divokou skládku, tak pěkně děkuju. No, počkala jsem celou sobotu a neděli, jestli to někdo neuklidí, zase tam v tom domě někdo pro něco byl, ale jelikož celé dva dny lilo, tak hned vypadl, a binec, pořádně nacucaný, na ulici zůstal nepovšimnut. Přitom přijel darebák dodávkou a zas tolik toho nebylo, na dvakrát třikrát by to zvládl.
V pondělí večer, poté co zas něco na hromadu přibylo a jeden balík už ležel úplně přede mnou, už jsem nevydržela a teplej bronz, dobrej bonz, poslala policii informaci, že bych byla ráda, kdyby někdo odpovědný uklidil nepořádek, který je už víc než tři dny na ulici. Někdo v tom domě včera večer byl, ale binec na ulici nechal.
Moc jsem si od toho neslibovala ale v uterý ráno mě čekalo překvapení. Právě jsem se hrabala kolem desáté ještě v polospánku z dek, když jsem slyšela z ulice hlomození. A když jsem dávala snídani venkovní Kočce a koukla za vrátka, už byl na ulici pořádek. A šok. Vzápětí projelo ulicí pomalu, jako na kontrolu, policejní auto. Hm, to jsou věci.
Okupas? No, v tu dobu když dobývali dům, to byli určitě oni. Není běžné, aby si někdo v noci otvíral cizí dům pajcrem a obyčejnou vrtačkou. Jsem přesvědčená, že služba, nabízející elektronické zabezpečení domu, podává té ženské osobě informace, která chaloupka je už dlouho volná. Ke mně se taky dohalekali, ale jsem jim sdělila, že jediný můj majetek jsou knihy, a ještě ke všemu české, takže ať se někdo klidně vloupe. A kromě toho jsem pořád doma a buďte si jistí, že vidím líp než kamera. Takže děkuju, zatím fakt nechci. Určitě co já vím, byli tu asi třikrát, a během té doby, co jsem byla v nemocnici, působil tu, zaplaťpámbu, můj čtenář z Brna.
Jsem asi xenofob, ale fakt bych nerada, kdyby vedle mne bydleli ocupas, co nechávají čurbes na silnici. Jejich způsob získání příbytku je ve většině světa prostá krádež a v horším případě prostě skvot, španělské zákony to blahosklonně tolerují. Ale když jsou schopni krást, kdo ví, čeho jsou ještě schopni.
Psala jsem policii několikrát, byli tu do hodiny. Naposled jich přijelo rovnou osm, dvě auta. Dům byl určitě zcela přeplněnej. Nakonec to dopadlo tak, že si noví obyvatelé, kteří tam ale ještě nebydlí, nechali namontovat to bezpečnostní zařízení a bude nejspíš klid. Ale jelikož nejsem schopná se jich civilizované otázat co a jak, tak jsem odsouzena domýšlet si a vyčkat, jak to obléhání ve finále dopadne.
Policajti mi řekli, jako bych to nevěděla, že dům byl přepaden ocupas, tak myslím, že to dopadlo tak, že se teď už do baráku jen tak někdo nevloupe, i když tam nebudou noví lidi bydlet, neboť bezpečnostní firma konečně uspěla se svým kamerovým systémem. Jsem se těšila, že budu mít španělský sousedy a že sem tam něco pochytim ze španělštiny. Ale jestli to bude jen takový příbytek pod elektronickým dozorem a nikde nikdo, tak teda smutek. Ten chlapík, co tam byl, uměl i anglicky, takže bych se mohla i domluvit, něco už zakrákorat dovedu. No, uvidíme, třeba odjeli jen na čas a vlastně než si to tam zařídí...
Vložil: Lea Hniličková