Jak se dostat k penězům a co nastane, když šílená stařenka konečně platí... Mrtvičná pauza seniorky, co odjela na jih

Foto: Lea Hniličková (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Neuvěřitelné, jak jsem si tutim piškvorákem vyhrála...

Jak jsem tak sledovala svůj fyzický stav, už nějaký čas mi bylo celkem jasné, že nedávno zakoupená nová koloběžka už asi hned tak nikam nepřijede, jestli se vůbec ještě projede. Beeeee. A to jako moře neuvidím už nikdy? Fňuk! Jsem vlastně uvězněna ve svém domečku a to fakt není OK, takže jeden Velký FŇÚK!

Už v nemocnici jsem začala na internetu na mobilu hledat nějaké nadějné elektrické odrážedlo, se kterým bych mohla do vsi, když na koloběžce to už zřejmě nepůjde. Anebo aspoň prozatím. Začala jsem hledat postrk, který by se mi jednak vešel do domečku, a jednak takový, aby se mi alespoň trochu líbil. Hledám. Kripklkára Zn. hezká...

Nerada bych takovou tu plechařinu, jakože cosi, co vypadá jako dětské autíčko, si nějak ošklivím. A rozhodla jsem se, že na tom nebudu moc šetřit. Mám ten stroj možná do konce života. A dva dny před nemocnicí mi přišly na účet peníze za důchod za deset měsíců, ne že by bylo desetkrát 8025 korun nějak moc, ale pro mne je to prostě velká hromada, takže do toho.

A to já teda umím. Pro to mám smysl. Zanořit se do katalogů a hledat, nemuset šetřit, to mi tedy jde. To je přímo vášeň. Prohlédla jsem kvantum všelijakých roztomilých kárek, ale buď to vážilo 35, 45 kilo, nebo to ujelo jen 16 kilometrů, nebo to byla ta dětinská plechovka, nebo se mi to prostě nelíbilo...

Až jsem na eroute.es objevila cosi, co mě  fakt oslovilo. Vpředu jen jedno kolečko, takže úzký, vejde se to do domu za stolek, u kterého snídám, a vzadu kolečka dvě, šíře jen přes 50 cm – hurá, vejde se to. A ze všech těch postrků to nejvíc připomínalo koloběžku, čímž mi to bylo prostě blízký. No prostě tříkolka, no. Takže jsem během dvou ještě špitálních dnů měla vybráno, peníze na španělském účtu byly, ale neznala jsem k nim cestu.

Zapomenuté piny jsou peklo. Na španělský účet jsem, co se ověřování čísel, nesáhla, abych si ho taky nezablokovala. Takhle – myslela jsem, že to číslo už zřejmě vím, ale všichni víme, co znamená myslet... A jelikož bylo podobné číslu od českého účtu a doufám, že vím jak, musím nejdřív ověřit ten český účet, aby mi nevznikla nějaká španělská blok botička, protože absolutně nevím, jak bych se z toho, s mojí ostudnou jazykovou vybaveností a s mojí nynější schopnosti pohovořit na dané téma, vymotala.

Bylo to takové moje sladké nemocniční objevení možná zázraku, možná prů...švihu, který se skoro všichni moji diskutéři pokusili mi tak trošku rozmluvit, ale já jsem vrtohlavá a nenechám se. Čtyřkolka by se těžko vešla. A já jak si něco vezmu do kotrby, je marný se mnou na to téma zavádět besedy.

Stroj má garantovaný dojezd až 50 km, takže mne nikde nenechá, váží 29 kilo – s vypoulenýma očima to v kritickým momentu uzvednu, baterii má lithiovou, může do letadla, uveze až 130 kilo, takže mně uveze i s nákladem čehokoli, co jsem schopná nabrat na trhu, vypadá vysloveně od prvního pohledu přátelsky, neobsahuje žádnou  těžkou nesmyslnou plechařinu. A odpověděla mi paní, nepochopím, dokonce česky, že se dá předělat i na levou ruku, protože pravá ruka mi zůstává dosud zcela nefunkční.

Takže poté co jsem zlikvidovala ten průšvih na českém účtu, zaměřila jsem pozornost ihned na svého pojízdného brouka, pardon na moji tryskovou tříkolku. Ještě jednou jsem prošla všechna lákadla, nic mě nezaujalo, jen to úzké tříkolové cosi, podobné tomu dvojkolovému čemusi, na čem jsem jezdila dosud. Vylovila jsem španělskou kartu s tou hromadou přeposlaných důchodových peněz, vyplnila jsem všechny potřebné kolonky, odeslala  jsem všechny správné údaje a dala play – a – vono prd.

Když platím španělskou kartou něco trochu většího, vyběhnou na mně z účtu  nahoře  taková čísílka, která jen uchopím a přenesu. Tím patrně potvrdím, že jsem zcela při smyslech a střízlivá. Jsou pro mne na mobilu dost malá, přenesu je do patřičných políček, tím nákup potvrdím a je to. Jenomže číslíčka nevyběhla, tím pádem nákup nešel potvrdit, což mě logicky rozezlilo, ale to bylo tak všechno, co s tím šlo udělat. Jako co? Nesmím si to vozítko koupit? A to jako proč? Co je na něm špatně? Nebo co je vlastně špatně???

Zkusila jsem to ještě jednou objednat a náhle byl můj španělský účet zcela zablokován. No fajn, tohle už tu fakt dlouho nebylo. A v tomhle případě to vypadalo jako průšvih naprostý. Lze to z účtu sice přímo odblokovat, ale leda přes telefon. A tady máme kámen úrazu přímo olbřímý... Já mám totiž český telefon. A některé firmy ve Španělsku prostě naše telefonní předčíslí vůbec nevidí nebo nechtějí uznat. No a to je přesně ten případ. Sabadellbank.

Tak to je super. Zavolat té mé paní tam nemůžu, když nemluvím, holt se musím pustit do sepisování zas jednoho emailového literárního díla... Tentokrát v angličtině, kterou v podstatě neovládám, jak říkám, používám ji jenom v sebeobraně, a to je právě teď ten případ. Proč já osel jsem se líp neučila... Bude nutné zase vysvětlit lámaně a s translátorem, kterému se nedá na sto procent věřit a vysvětlit mojí paní bankéřce  celou  podstatu problému. Problém je taky ale v tom – já vlastně nevím. Nejsem schopná objasnit, co se stalo, proč platba neproběhla... To je teda dobře... v pekle. Takže moje roztomilá trojkola byla zase v mlhách.

Jedno kolečko vpředu se při dojezdu do domu vejde za můj jídelní stolek

Ze Sabadellbank paní byla naštěstí bdělá a ostražitá. A celkem přátelsky mi oznámila, že můj účet byl po zákonu zablokován při použití nesolidní stránky, s nesolidním účtem. To mne tedy hodně zaskočilo, stránka, na které jsem tu mašinku našla, je eroute.es já ji považuju za velice solidní a užitečnou. A hlavně to zablokování zabránilo všem dalším mým nákupům, i když jsem si chtěla konečně koupit jen zahradní kracičku, kterou potřebuju od zajisté solidniho Leroy Merlina, kterou taky neoželim a kterého mám v podstatě na dostřel. No, zaplacení taky asi neprošlo, potvrzení nutné, chjo...

Není to tak dávno, co jsem s paní ze Sabadellbank jednala, zřejmě jsem natolik exkluzivní typ, kulhavá s koloběžkou, že si mě ještě pamatovala. Když jsem jí vysvětlila moje mrtvičné problémy a problémy s nespolupracujícím telefonem, který je český, takže z něj u nich nic neodblokuju, poslala mi radu, že se dá moje městské postrkovadlo zakoupit i jinak při jiném stylu zaplacení, a účet mi i odblokovala, takže jsem promptně zakoupila tu kracičku, a pak jsem se vrhla na eroute.

V nabídce obchodu s vozejčky byly jakési možné způsoby, jak zakoupit, tak jsem použila jedno jaký, jen jiný než posledně, a tentokrát se zdálo, že vše proběhlo korektně, dokonce i mapka s orientačním umístěním mého bydliště byla v mejlu. Dokonalý. Tak jsem zajásala a začala jsem se těšit, jak se konečně podívám zase na moře tváří v tvář.

Většinou zásilky chodí do týdne, ale ani po týdnu žádné echo a nic nepřišlo. Krapýtko jsem znervózněla a hodně dožraně jsem začala pátrat – hergot, kde je zase ten problém. A přišla mi kupodivu zase česká odpověď. Kruci, říkám si, ti Češi už jsou všude... Že mi ten stroj určitě pošlou, jenomže až bude zaplaceno.

Skokem jsem byla na účtu a fakt, 1429 éček bezpečně sedělo na mém účtu a nikam se nechystalo. A hádejte proč? No protože ze zákona nesmí Sabadellbank posílat peníze klientů ne nesolidní účty...

Jak už asi tušíte, ten nesolidní účet měl, podobně jako můj telefon, prefix CZ... Jojo. takhle jsme to, nevím proč, dopracovali. Účty s určením CZ jsou  brány za nesolidní. Přitom španělská nebo kdo ví jaká firma, u které jsem úplně stejné přibližovalo viděla a snažila jsem se je ukecat, jestli by mi neposkytli nějaké důvěryhodné, španělské bankovní číslo, aby to bylo jako spolehlivé, mi odvětili, že tohle české je jediné, které mají, sorry I am. Jako že litují...

Takže pohádka se stávala lehce zapeklitou a vozíček se mi zase utápěl v mlze. A neuvěříte – účet byl zas zablokován. Po dalším odblokování mám dojem, že jsme hrály s paní úřednicí piškvorky, nebo spíš lodě. Vždycky jsem do protokolu zadala číslo účtu a platba neprošla. Tak jsem ho zadala znovu jako zahraniční platbu, ale zase neprošla, možná  ze zvyku. A tak jsem to s vytrvalostí sobě vlastní, když chci získat jakýkoliv nesmysl, opakovala, až najednou přišel i potvrzovací kód a bylo podle všeho zaplaceno?

Nevím proč, zřejmě z únavy, platba konečně naprosto korektně proběhla. Učinila jsem ještě pro jistotu dotaz v bance, jestli jako fakt, už jsem tomu nevěřila, a úřednice se mi přiznala, že několikrát platbu ukončila, jak jsem pořád, zblblá jak od chrousů, střídala domácí a zahraniční platbu... Takže jsem si za to dramatické finále vlastně mohla sama.

Docela mě rozesmála představa, jak celou dobu na compu sleduje moje zběsilé počínání – šílená stařenka platí, a když už to bylo nad její rozum a trpělivost, zvolí end, finito, a ať si ten nesmysl pro mě za mě zaplatí, jen když to kleté CZ číslo  souhlasi. A je hotovo! hurrrá...

Největší paradox je, že to byla těžce vyvzdorovaná snaha o zakoupení asi českého výrobku, což jsem ale na začátku nakupování vůbec netušila, protože jsem ho kupovala na španělské stránce eroute.es. Skoro to vypadalo, že se tak vrtohlavě snažím, nic zlého netuše, zakoupit cosi, co se jak na potvoru ukázalo být české, a proto dobře mi tak! Máš si koupit nějakej španěskej postrk, mají tady všelijakých autíček na penzisty hromadu!!

Ale, já  ne, furt jsem tvrdohlavě chtěla tu  tříkolku, aniž bych to zpočátku tušila, ty problémy. Furt a furt jsem chtěla ten českej výrobek se španělským krytím... Kterej mi zase nepřála španělská banka... Nójo, ale když mně se tenhleten tak libí... teda v mezích možností. A jak v podstatě vůbec nepiju, musela jsem si dát Jägerovýho paňáčka na oslavu toho slavného vítězství. Takže teď už naprosto regulérně, aspoň doufám, čekám.

Vložil: Lea Hniličková