Natočili jsme démona! tvrdí šéf slovenského týmu lovců duchů. Záhady života

Televizní stanice CS Mystery vysílala seriál Neviditelní, v němž slovenští lovci duchů, vybavení moderní technologií, navštěvovali strašidelná místa s pohnutou temnou minulostí. K dnešnímu dni navštívili desítky lokací, kde se v dávné minulosti staly vraždy, sebevraždy, různá zvěrstva a krvavé události. Nabízíme vám rozhovor se zakladatelem skupiny Paranormal Project production Lukem Čengou, který se o paranormální jevy zajímá už od dětství.

Jak prozradil v naší elektronické Speciální edici 100 stran nejděsivějších paranormálních případů, největší podíl na jeho zájmu o události mezi nebem a zemí měla sebevražda tety, která se po smrti přišla rozloučit s jeho maminkou. Zjevila se jí v zrcadle a dala o své posmrtné přítomnosti vědět i několika dalšími způsoby. Je zřejmé, že o tom, jestli na paranormální jevy věříme, či nikoliv, rozhodují především naše osobní zkušenosti. A těch má Luke Čenga poměrně dost. O některých z nich si dnes budeme povídat.

Přejdu rovnou k věci. Netajíte se tím, že sbíráte různé artefakty, které jsou úzce spojeny se smrtí a paranormální aktivitou. Co vás k tomu vede?

Je to svým způsobem má sběratelská vášeň, baví mě je zkoumat. Občas mi lidé, kteří z nich mají strach, vyčítají, že jsem v tomhle ohledu fanatik. Pravdou je, že mám ke každému z těchto předmětů specifický vztah a vážím si toho, že je mám. Podrobil jsem je všechny pečlivému zkoumání. A co se paranormálních jevů týče, u několika z nich se mi podařilo navázat komunikaci s duchy, kteří jsou s nimi propojeni.

Nejsou to jen artefakty spojené s místy, kde jsme byli s kolegou vyšetřovat, objednávám si je hlavně přes internet. Jsou to převážně staré panenky a figuríny ze zahraničí, nejčastěji z Anglie, které byly dříve v soukromých sbírkách. Jejich poslední majitelé se jich báli tolik, že je raději dali do aukce, a ani se příliš netajili tím, že jim dělá panenka peklo na zemi. Mám také různé panenky z Indie a Rakouska, mám i nějaké předměty z druhé světové války, ovšem nemohu říci, že by byly všechny paranormálně aktivní. V mé sbírce jsou hlavně proto, že mám rád historii, a ani před zlými událostmi, které se dříve děly, nezavírám oči, tak jako jiní.

Není ze spirituálního hlediska takový koníček zbytečně riskantní?

Nejste jediná, kdo se mě ptá. Často dostávám obdobné dotazy. Mým mottem ale je: Kdo nic neriskuje, nic nezjistí. Je to zkrátka můj zájem a zároveň se jeho prostřednictvím mohu mnohé naučit. Víc porozumět tomu, jak je možné, že se na některé předměty vážou duše zemřelých a co všechno mohou v domácnosti způsobit.

Jako vyšetřovatel paranormálních jevů vnímám jako svou povinnost se o tom všem dozvědět víc. Mám na svou výstavku posedlých artefaktů namířené kamery, i v noci snímám celou místnost, a v případě, že začnou předměty ožívat, můžu pak případné paranormální aktivity začít zkoumat. Už jsem samozřejmě zaznamenal i různé hlasité projevy duchů, kroky, rány a další aktivity, které se k tomu vážou. Není to u mě doma nic neobvyklého.

Nemáte strach kupovat posedlé panenky, kterých se chtějí současní majitelé zbavit?

Strach už nemám, ale přiznám se, že byly chvíle, kdy mi do smíchu dvakrát nebylo. Respekt ale zůstává a obrovský.

Jak se změnila energie ve vašem bytě, jste schopen to posoudit?

Měl jsem jednu sběratelskou panenku z Velké Británie, jmenovala se Kimmy. Údajně ji měla v rukou její majitelka, když zemřela. Jednalo se o nějakou starou paní, která celý život sbírala panenky a měla jich doma několik stovek. Kimmy měla být jednou z jejích nejoblíbenějších a časem byla nabídnuta k prodeji. Našel jsem ji na internetu mezi jinými posedlými předměty. Věřte nebo ne, občas jsou tam hodně zvláštní artefakty, z nichž člověka, který je na nadpřirozeno citlivý, až mrazí. A právě Kimmy udělala peklo na zemi i mně.

Co jste se o panence dozvěděl ještě před koupí?

Že je posedlá duchem té staré paní, která ji držela v náručí, když zemřela. Bylo mi řečeno, že jde o přátelského ducha, který se projevuje světelnými anomáliemi a občas se prý dokáže zjevit jako nějaká blíže nespecifikovaná silueta. Musím ale říci, že popis nebyl úplně přesný. Mně se pak doma dělo něco mnohem horšího, než uváděla legenda k panence. Z přátelského ducha se stalo něco, co bych spíš zařadil do kategorie démonů.

Duch se vám snažil ublížit?

Na to je složité odpovědět. Všechno to začalo, když k nám přijela moje máma, která žije v zahraničí. Měla být u nás na návštěvě tři týdny, ale neuplynul ani jeden týden a odjela se slovy, že se to nedá vydržet. Vyprávěla mi, že ji v noci navštěvuje nějaký přízrak, který ji nenechá spát. Něco chodilo okolo její postele a to něco z ní dokonce stáhlo přikrývku. Slyšela hlas a cítila na svém těle ledové doteky. Nutno podotknout, že moje máma není žádný senzibil a na paranormální jevy není nijak závratně citlivá. V tomto případě měla jasno, nestráví už u mě doma ani minutu navíc.

Jak si to vysvětlujete?

Duši té staré paní, která byla spojená s Kimmy, nebyla příjemná přítomnost mojí mámy. Snažila se ji vyhnat, což se jí podařilo. Na mě a na mou partnerku si Kimmy zvykla, a přestože se často projevovala různými zvuky, třeba nočními kroky po chodbě, do té doby nám nikdy neubližovala. Po návštěvě mojí mámy se to ale změnilo. Zhoršily se nám rodinné vztahy, hádky byly na denním pořádku a ve vzduchu visela zlá atmosféra.

S přítelkyní jsem se málem rozešel, přestalo se mi dařit, přišel jsem o práci a pohádal se i se svými kamarády. Zkrátka všechno, na čem mi záleželo, začalo kolabovat a nic mi nevycházelo. Smůla se mi lepila na paty a na co jsem sáhnul, to přinášelo zmar a neštěstí. Pořád jsem něco hledal. Předměty, které měly své stálé místo, jsem nacházel zcela nelogicky po celém bytě. Dlouho jsem nemohl přijít na příčinu toho všeho a na správnou stopu mě přivedla až moje máma, když jsme si spolu povídali o té panence. Řekla mi, ať se jí co nejdřív zbavím a pošlu ji zpátky posledním majitelům.

Poslechl jsem. Panenka putovala zpátky do Anglie a já musel celý svůj byt energeticky ošetřit. Od té doby se všechno zase začalo vracet k normálu. Ostatní posedlé předměty, které mám stále v bytě, nejsou tak aktivní, že by měly razantní sílu se projevit v našem světě. Kamery s nočním viděním, které mám doma nainstalované, sice občas zaznamenají nějaký pohyb či anomálii, ale aby docházelo k přemísťování předmětů a narušování lidských vztahů, tak to tedy ne.

Nerada bych, aby článek vyzněl jako reklama na pochybné zahraniční weby, kde prodávají prokleté artefakty. Je podle vás bezpečné něco takového objednávat, byť jen ze zvědavosti?

Rozhodně ne, je to opravdu nebezpečné a člověk si zahrává s ohněm, když takové předměty kupuje. Už kdysi jsem si ověřil, že můžeme mít charakter jakkoliv silný, ale když na nás začne duch působit přes naše nevědomí, nemáme nejmenší šanci to ovlivnit. To, že jsem takovou zkušenost chtěl získat, bylo mé vlastní rozhodnutí a do toho nikomu nic není. Na druhou stranu mě tahle zkušenost naučila, že i můj sběratelský koníček má své limity.

Podle čeho si vybíráte lokace, kam jezdíte vyšetřovat? Navštěvujete i domácnosti, kde mají lidé problém s paranormálními jevy?

Když jsme jako tým začínali, vhodná místa k vyšetřování jsme si hledali sami. Lákaly nás volně přístupné lokality s ponurou minulostí, takové, kde se stala nějaká neštěstí. Nainstalovali jsme tam kamery s nočním viděním a snažili se zjistit, zda dokážeme zaznamenat nějakou paranormální aktivitu, případně s neviditelnými navázat bližší kontakt. A teď už občas dostáváme tipy od širší veřejnosti. Lidé nám píšou, kam bychom se mohli vydat, protože místa, kde je temná energie, dobře znají a chtěli by se o nich dozvědět víc.

Vždy se snažíme natočit i výpovědi svědků, pokud existují. Zajímá nás, co tam sami prožili před naším příchodem. A co se týče domácností, chodíme i na soukromá vyšetřování, pokud nás někdo pozve, ale není to tak často. Většinou se na nás obrací naši fanoušci, kteří chtějí zjistit, co se u nich doma děje, a našim prostřednictvím s neživými v jejich domácnosti navázat kontakt.

 

Luke Čenga s kolegou Dafem

Pokud vás někdo pozve domů, zřejmě očekává, že jim s paranormálními jevy pomůžete. Provádíte na místě nějaké odváděcí rituály, nebo se tím vůbec nezabýváte?

My jsme pouze vyšetřovatelé paranormálních jevů, naším cílem je vyloučit, případně dokázat jejich přítomnost prostřednictvím moderní techniky. Vlastníme různá certifikovaná zařízení a detektory, ale neprovádíme žádné odváděcí rituály. Ani se nevěnujeme exorcismu. Zjednodušeně řečeno, naším hlavním cílem je odhalit, jestli na daném místě nějaký duch je, nebo není, a pokud ano, pokusit se s ním navázat komunikaci, abychom získali bližší informace o jeho identitě.

Některé jevy nemusí mít s říší duchů nic společného. Může se jednat o nežádoucí projevy elektrických výbojů, proto je důležité provést i měření a všechny možné technické příčiny jevu vyloučit. Nemám nic proti skeptikům, kteří na existenci nadpřirozena vůbec nevěří, já mám ale jinou zkušenost. Přesto přijímám i kritiku, protože kritické myšlení nikdy není na škodu.

Na druhou stranu, každý člověk má na tuto problematiku jiný názor, a tak není divu, že se i v rámci našeho způsobu vyšetřování občas dostáváme do diskuzních sporů s jinými podobně zaměřenými skupinami. Na místech, kde vyhodnotíme, že je silná paranormální aktivita, provádíme energetickou očistu naším osobitým způsobem. Používáme vykuřovadla, palo santo a bílou šalvěj, svíčky a pentagram s pátým cípem nahoře, který je symbolem bílé magie. Žádné modlitby s cílem duchy převést do jiné sféry neděláme. To není naše cesta.

Jaké přístroje v současné době při vyšetřování ke komunikaci s říší mrtvých používáte?

Ze začátku jsme jich měli k dispozici jen několik, protože nebývají úplně levné a mnohé z nich nejsou snadno dostupné na slovenském ani českém trhu. Ve Velké Británii a USA na tom jsou lovci duchů, co se týče vybavení, o poznání lépe. Začínali jsme s přístrojem K2, který slouží k měření elektromagnetického pole, pak se spiritboxem a diktafonem, abychom mohli zaznamenávat hlasy zemřelých. Postupem času jsme si pořídili vylepšené kamery s nočním viděním, které na základě laserových paprsků umí zachytit a zobrazit postavu, pokud je duch přítomen.

Vytvořil jsem si i vlastní technologii, pumpu EMF, přístroj, který vytváří elektromagnetické pole o několika tisících miligaussů. Laicky řečeno, každá entita vydává určité elektrické výboje, které umí naše přístroje zaznamenat, a tato pumpa funguje jako námi nabízený zdroj energie pro ducha, aby se mohl více projevit. Pokud totiž duch dostatečnou energii nemá, jen těžko s námi zvládá delší komunikaci. A my mu ji prostřednictvím přístroje nabízíme, aby si energii nemusel brát z nás a naší aury. Ale to není všechno.

Nedávno jsme získali další technologii, která byla vyrobena na základě výzkumu Nikoly Tesly. Má název Teslovo spirit radio. Toto zařízení jsme předělali tak, aby ze sebe vydávalo plasmový plamen a zvyšovalo elektrické pole, které je dokonce i vidět a je hmatatelné. Člověk se ho může i dotknout, sice ho cítí, ale není to nepříjemné. Duch si z něj, stejně jako z pumpy, může vzít potřebnou energii, pokud o to má zájem.

Jaký největší zážitek jste si v rámci vyšetřování zatím odnesli?

Nezapomenutelné jsou vzpomínky ze Staré Kremničky a Nemocnice hrůzy, o kterých jsem vám vyprávěl v rozhovoru pro elektronickou Speciální edici. Každé místo, které navštívíme, mívá samozřejmě svá specifika. Zajímavé zážitky jsme si odnesli i z vyšetřování tajemného slovenského kláštera Mariánská Čelaď.

Tato křovisky zarostlá zřícenina se nachází nedaleko obcí Podhájska a Veľké Lovce. Kdysi zde žili pavlínští mniši, kteří se k venkovanům z okolních vsí chovali velmi arogantně a zvrhle. Údajně šlo mnohdy o neprvorozené děti šlechticů, jejichž životní styl nekorespondoval s tím, co říkala bible. Podle četných pověstí, které mohou mít reálný základ, tito mniši unášeli a zneužívali tamní mladá děvčata. Hovoří se o hrůzných orgiích, které se proti vůli dívek v klášteře odehrávaly. Mnohé z nich pak byly zavražděny a zazděny, aby o tom, co prožily, nemohly později vypovídat. Paranormální aktivita byla v klášteře hodně silná, což už samo o sobě vypovídá o hrůznostech, které se tu kdysi odehrávaly.

Co se stane v případě, že někam přijedete a nic zvláštního nezaznamenáte? Co se stane s natočeným materiálem? Zveřejníte ho, nebo se o něm diváci nikdy nedozví?

Vydáváme i taková videa. I když se ne vždy podaří s nadpřirozenem navázat kontakt, vždy je to historicky hodně zajímavé místo a stojí za zmínku. To, že nic nezaznamenáme, ještě nic neznamená. Ne každý duch má zájem se projevit, když ho o to požádáme. Spiritualita je jen těžko definovatelná a nikdy dopředu nevíme, co se stane. Také z tohoto důvodu si pro vyšetřování vybíráme lokality s ponurou minulostí, kde je vyšší pravděpodobnost, že něco zajímavého zažijeme.

Zaznamenala jsem informaci, že jste prostřednictvím spiritistické tabulky ouija nedávno vyvolali démona. Je to pravda?

Vyšetřování, na které jsme s sebou netradičně vezli spiritistickou tabulku, probíhalo v Rakousku v létě roku 2020 na ruinách hradu Rauheneck. První písemná zmínka o něm pochází někdy z poloviny 11. století. Legenda praví, že po zničení hradu tady uherský král Matyáš Korvín (1443-1490) požádal svého pomocníka, aby na Rauhenecku vybudoval vyhlídkovou věž s výhledem na okolní krajinu. Stavitel věže mu to přislíbil, ale měl prosbu. Když postaví věž na ruinách Rauhenecku, Matyáš Korvín v její blízkosti zasadí borovici, z jejíhož dřeva se později vyrobí dětská kolébka pro budoucího následníka panovníkova rodu.

Stavitel předpovídal, že půjde o nedělňátko, dítě narozené v neděli kolem poledne. Když borovice dorostla a už se schylovalo k výrobě kolébky, přišla bouřka. Do stromu udeřil blesk a dřevo shořelo. Podle legendy tak nebyla tužba stavitele věže nikdy naplněna a jeho duše dodnes nenalezla klid. A proč jsme pro spojení s druhým břehem na Rauhenecku použili spiritistickou tabulku? I když jsme věděli, že je to extrémně nebezpečné, několik měsíců jsme se na to připravovali a zjišťovali, jak ouiju použít tak, aby nám nic nehrozilo.

Stále ale nerozumím tomu, proč jste se rozhodli tabulku ouija použít, přestože jste věděli, jak nebezpečné to je?

Inspirovali nás k tomu zahraniční lovci duchů, kteří takovou zkušenost už měli. My ji chtěli získat také, se vším respektem, jen jsme nepočítali s tím, že se nám v Rakousku podaří vyvolat démona. Byli jsme zkrátka zvědaví, zvědavost je naprosto přirozená lidská vlastnost. Teď už ale vím, že je to mnohem nebezpečnější, než jsem čekal, a nikomu nedoporučuji si s ní zahrávat. Nestojí to za obrovské riziko, které člověku hrozí.

Jak vyšetřování probíhalo?

Aby nám nic neuniklo, po celém areálu Rauhenecku jsme umístili pohybové senzory a kamery s nočním viděním. Když jsme v noci začali podle striktních pravidel pracovat s tabulkou ouija, nastaly první momenty, kdy jsme i my sami začali cítit, že se děje něco nadpřirozeného a velmi zlého.

Někteří čtenáři se o spiritistické tabulce ouija možná dozvídají poprvé. Co byste jim o ní řekl?

V mnohých obchodech se prodává jako hračka, ale ve skutečnosti je to velmi riziková pomůcka k vyvolávání duchů a komunikaci s nimi. Duch, který je přivolán do naší reality, může být i velmi zlý a lidem, kteří ho přivolali, se nemusí podařit se ho po ukončení seance zbavit. To je důvod, proč před používáním ouiji varují nejen lovci duchů, ale i církve.

A jak funguje samotná komunikace s duchem? Člověk má velice jemně přiložené prsty na planžetě ouiji, která se pak může pohybovat po jednotlivých písmenech nebo číslech spiritistické tabulky. Tímto taháním po písmenech se vytvoří slovo jako odpověď na vaši předchozí otázku. My se například ducha ptali, jaké je jeho jméno, z jakého roku pochází atd. Neměli jsme, alespoň ze začátku, ani nejmenší tušení, s kým komunikujeme. V průběhu historie totiž na hradě zemřelo mnoho lidí, nejen při neúspěšné obraně hradu.

A vzhledem k tomu, že vyšetřování probíhalo v Rakousku, komunikovali jsme s duchem ve dvou jazycích, ve slovenštině i v němčině. Komunikace přes tabulku postupně gradovala a v jeden moment se planžeta hýbala tak obrovskou silou, že nás to samotné děsilo. Můžete nám věřit, nebo ne, to je na vás. Sugesce je mocná, určitě ano, ale my dbali na to, abychom se planžety dotýkali jen lehce položenými bříšky prstů. Když jsme se ho zeptali, kdo je, postupně se nám ukázalo slovo ZOZO.

To mi nic neříká.

Jak jsme zjistili, je to duch samotného ďábla, který se už od počátku věků snaží ovlivnit a zničit lidstvo. Někdo mu říká Lucifer, jiný Satan či ďábel. Komunikoval s námi naprosto inteligentně a pocity, které jsme u toho měli, byly velmi nepříjemné. Bylo to úplně jiné, než doposud, nedá se to srovnat s žádným jiným vyšetřováním, které jsme dosud zažili. Šli jsme do toho s plným vědomím, že spiritistická tabulka lidem nikdy nepřinesla nic dobrého, ale na tohle jsme připraveni nebyli.

Mnozí z těch, kteří s ouijou v minulosti pracovali, nedopadli dobře. Byli posedlí zlým duchem, onemocněli, nebo se časem zbláznili. Snad nás naše předchozí příprava a striktní dodržování bezpečnostních pravidel před obdobným nešťastným osudem ochránily. Věříme, že ano. Na konci vyšetřování jsme ruiny Rauhenecku ještě několikrát vydýmili vykuřovadly a chválabohu se nám nestalo nic zlého. Nepociťujeme, že by nás to jakkoliv ovlivnilo po zdravotní i psychické stránce. Otevřený portál do jiného světa jsme na konci seance uzavřeli, rozloučili se s démonem a snad ho zase zahnali tam, odkud přišel.

Jak jste zareagovali, když tabulka odhalila písmena ZOZO?

Máme to nahrané a určitě z toho bude nějaká epizoda v seriálu Neviditelní. Popravdě jsem z toho v tu chvíli v šoku nebyl. Ten přišel až později, když jsem si v konečném důsledku uvědomil, co se vlastně stalo. Bylo to v době, kdy jsme si už mimo kameru povídali s kolegou. Kamery s nočním viděním tu noc zaznamenaly ohromné množství anomálií. Že k tomu došlo, jsme zjistili až v postprodukci. Jedna kamera dokonce zaznamenala zvláštní zvuk, který připomínal arogantní mužský smích. Jeho zdroj nebyl daleko od kamery.

Stalo se to okolo třetí hodiny ráno, kdy bývá přítomnost duchů v našem světě nejobvyklejší. Máca, bývalá členka našeho týmu, procházela ruiny s kamerou s nočním viděním v ruce. V jeden okamžik se k nám přiblížila (v tu chvíli jsem ještě s Dafem prováděl seanci se spiritistickou tabulkou) a její kamera zaznamenala nedaleko od nás, ale z dálky, dvě svítící oči ve výšce lidské postavy. Viděla je i Máca, oči té neznámé bytosti byly tmavožluté.

Ta neznámá postava musela mít výšku 180 až 190 centimetrů. Žádnou siluetu ale Máca neviděla. Spatřila dvě výrazné žluté oči a něco tmavého, co připomínalo hlavu. Poté co se oči rozsvítily, ihned zmizely. Máme to natočené a dalo by se říci, že to bylo to nejstrašidelnější, co jsme na Rauhenecku zažili. Velmi pravděpodobně šlo skutečně o nějakou démonickou bytost, která dokázala projevit paranormální aktivitu až neskutečných rozměrů.

Když jsme se na to místo, kde Máca spatřila žluté oči, šli podívat, zjistili jsme, že se objevily v klenbě. Kdysi tam musely být nějaké dveře, dnes je v těch místech bezpečnostní zábradlí a není možné, aby se tam objevilo nějaké zvíře, natož člověk. Kdyby šlo o nějakého nezvaného návštěvníka, museli bychom si jej všimnout. Jenže oči se jen rozsvítily a zase zneviditelnily.

Jak jste poznali, že šlo o démona? Nemohlo se jednat o nějakého ducha, který si na démona jen hrál?

Projevil se nám jako démon, a tak jsme ho i zařadili. Kdyby se jednalo o nějakého běžného zbloudilého ducha, je jen malá pravděpodobnost, že by mu zářily oči do žluta. Ani neklidní duchové, poltergeisti, se takto neprojevují. Umí sice pohybovat i velmi těžkými předměty a způsobovat hluk, ale entita, s níž jsme se v ruinách hradu setkali my, vykazovala úplně jiné chování. Celou noc nás bedlivě sledovala, to je jisté. Zaznamenali jsme na kameru její smích i oči, na záznamu dokonce byly slyšet těžké kroky, jak se někdo pohybuje po schodech věže. Ale nikdo živý tam v tu chvíli nebyl!

Když jsme si srovnávali čas na jednotlivých kamerách, s hrůzou nám došlo, že přesně ve chvíli, kdy se nám na tabulce objevilo jméno ZOZO, kolegyně Máca viděla, jak se ve tmě rozsvítily žluté oči. Jako by se právě v tu chvíli, kdy jsme jeho jméno přečetli, objevil v naší realitě…

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

 

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, CS Mystery, Luke Čenga,