Syrské probuzení z noční můry do noční můry. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Donald Trump

Probíhají v pozadí křiklavých prohlášení světových politiků tajná jednání, která nejsou určená pro uši veřejnosti? Podle vývoje v Sýrii to tak přinejmenším vypadá. Tak rychlé přeskupení situace prakticky bez krveprolití nečekal nikdo. Je zajímavé sledovat překvapené výrazy politiků, kteří nebyli do věci zasvěceni.

Ale jak to číst? Jako selhání Ruska, jak tvrdí náš permanentně překvapený Petr Fiala? No, jak se to vezme. Bašár Asad i s rodinou vyrazil rovnou do Moskvy, kde získal politický azyl a byl uvítaný jako vzácný host, ne jako vyvrhel, kterého, až odejdou fotografové, přesunou na Sibiř kácet stoleté sosny. To nemluví o tom, že by Rusové kvůli ztrátám na Ukrajině hodili Sýrii přes palubu. Spíš to vypadá na zákulisní dohody. Kdy nastupující administrativa Donalda Trumpa už rozprostírá své sítě a začíná citelně ovlivňovat chod světa. To, zda dobře, se uvidí.

Rusové popustili Sýrii Američanům. Ti už začali ostřelovat tamní buňky islámského státu. Zatím pouze za přihlížení nového vedení Sýrie, které je historicky spojené jak s islámským státem, tak i al-Káidou. Ta opatrná radost, že Bašár Asad je ze hry a začíná si zvykat na azylové sousedství s Viktorem Janukovyčem, by měla být věru velmi opatrná, nahradili ho echt teroristé typu Tálibán. Opatrnost by z evropské strany měla znít rozhodně. Protože pokud se nové vedení Sýrie zaměří na teror, a tak to při arabských pučích bývá, čeká nás fantasticky zbytnělá migrační vlna. Tam pak bude moci náš ministr vnitra Vít Rakušan ukázat, jak to všechno kolem migračního paktu myslel. Už teď jsou syrské davy určitě v pohybu. A Německo už wir schaffen das neřekne. V unii bude snaha hodit to na východní Evropu.

Co by ze stažení ze Sýrie Rusové měli? Klid na velmocenskou práci na Ukrajině. Rychlé ukončení konfliktu s tím, že podmínky si bude klást Rusko. Navenek samozřejmě nechá částečně vyhrát i západ, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Co by z toho měli Američané? Ubyli dva hráči blízkovýchodního sudu s prachem. A tudíž by mohl začít konflikt, ke kterému se stejně pomalu spěje. Válka s Íránem. Asad je mimo hru, v Sýrii zmizel tradiční spojenec Íránu, záda Izraele jsou tedy hlídaná. Nic nebrání tomu, aby se začala odehrávat lidská tragédie zase tam. A tahle tragédie by mohla vést z dlouhodobého hlediska jistě k uklidnění v regionu, z krátkodobého pak ke strašlivému krveprolití a masivní, fantasticky masivní uprchlické vlně. A ne, okolní arabské země si Íránce nevezmou. Sunnité a šíité se rádi nemají a nepomáhají si. Pánbu ví, proč.

A protože tu máme ještě třetí mocnost, Čínu, budou tajné dohody vedené nejspíš i s ní. Ta bude v možném konfliktu s Íránem neaktivní. Snad za slib, že Američané nebudou hurtovat v obchodní válce, ale také v napjaté atmosféře s Tchaj-wanem. Tam je ta logika trhu příliš přísná a propojená. Pokud se nebude dařit dobře Číně, USA se to také citelně dotkne. A obráceně. Trump je byznysmen, kšeftař, on chce obchodovat, ne válčit. To ho baví a dává mu to smysl. A to je moc dobře. Jen ať místo krve tečou peníze.

Výsledná podoba světa s nástupem Trumpa do Bílého domu tak naznačuje, že válka na Ukrajině skončí ne do 24 hodin od jeho nástupu, ale skončí brzy. Nebude to podle mírového plánu Volodymyra Zelenského, ale nebude to zcela proti němu. Rusko bude muset udělat ústupky, ale ty zásadní zůstanou na Ukrajině. V první řadě to bude zakotvení toho, že Ukrajina nebude usilovat o vstup do NATO. Ani o mezinárodní vojenskou spolupráci. Ač se to může zdát jako prohra, už tři roky tvrdím, že jinak to bez totálního zničení Ruska dopadnout nemůže. A Ukrajina na tom začne časem vydělávat. Když si do čela dosadí šikovné lidi, ne hysteriky.

Jen bude trochu smutně zábavné sledovat ty naše evropské hysteriky na vysokých postech. Ty si na jemné finesy mezinárodní politiky příliš nepotrpí a co prohlášení, to prakticky vyhlášení války. Ještě že je nikdo nebere příliš vážně a ve světovém hodinovém strojku budou hrát a hrají jen podružnou roli. K naší škodě – slabé prezidentství Joea Bidena měla unie využít k tomu, aby určovala chod dějin, nečekat až do Bílého domu nastoupí další americký švihák, do jehož bouráku si na zadní sedadlo sedneme a budeme čekat, jestli dorazíme do cíle, nebo jestli to s námi nabourá v první zatáčce. Škoda promarněného potenciálu Evropské unie jako takové. Ale co čekat, když ji vedou jateční kozlové.

Zdroje: Al-Džazíra, Politico, Fox News

Vložil: Štěpán Cháb