Po slavné značce údolím i historií… Slapská přehrada 3. Časosběr Radky Vosáhlo

Foto: Se svolením Radka Vosáhlo

Popisek: Pohled na slapskou přehradu

Potřetí a naposledy o Slapské přehradě. V prvním díle jsme se věnovali samotné stavbě, ve druhém tomu, co vodnímu dílu muselo ustoupit. Obě éry ale mají společné jedno – turistiku.

Přelom 19. a 20. století se vyznačoval objevováním fenoménu volného času. Lidé si chvíle, kdy nepracovali, začali dokonce plánovat. A tak se do Štěchovic dostávalo čím dál více turistů, doprava parníkem z Prahy byla časově nenáročná a cenově přijatelná. S trávením volného času vzrostla i přirozená potřeba člověka se sdružovat do kolektivu.

A v tomto podhoubí postupně vyrostl český fenomén, obdivovaný po celém světě.

Tři pruhy nad sebou, prostřední barevný a krajní bílé. S nadsázkou se dá říci, že je to nejrozšířenější značka světa, designově čistá a jednoduchá směrovka, které rozumí bez rozdílu každý, kdo se narodil v Československu či České republice. Její fungování pochopí i cizinec, není potřeba znalost češtiny, jen bedlivého zraku a může se vyrazit za dobrodružstvím. Klub českých turistů vznikl v roce 1888, přežil změnu režimů od císařství, přes republiku, dvě světové války, okupaci, a i dnes v demokracii žije dál. Stejně tak turistická značka.

11. května 1889, tedy před 135 lety, vyznačil Klub českých turistů svou první turistickou trasu, vedla ze Štěchovic až ke konci Svatojánských proudů. I dnes je tato desetikilometrová trasa hojně navštěvována a nabízí úchvatné pohledy do údolí na klidnou řeku. Na konci 19. století musel být výhled na zpěněné peřeje dechberoucí. Osobně doporučuji naučnou stezku projít hlavně na podzim, zbarvené listí v kombinaci s typickými skalami vltavského údolí působí neskutečně uklidňujícím dojmem a člověka až dojímá krása přírody.

Osada podle kovbojky

Obrovskou popularitu trasa získala v meziválečném obdobím, kdy lidé začali objevovat svéráz trampování. Na březích Vltavy v této době začaly vznikat první osady, kde se nejen mladí lidé bavili a užívali si blízkosti přírody. Trampování bylo finančně nenáročné, stačily jen pořádné boty, spát se dalo pod širákem a vařilo se na ohni.

Jednou z velkých a legendárních osad se stala i Ztracenka, celým názvem Ztracená naděje. Na lesním pozemku Strahovských premonstrátů nedaleko jednoho z nejromantičtějších míst vltavského údolí vznikla vyhlášená mekka trampingu již roku 1919, funguje i o 105 let později.

Zakladatelé osady a milovníci přírody v jednom se rozhodli své útočiště před ruchem běžného života pojmenovat dle němé kovbojky, která se stala hitem kin, The Valey of Lost Hope, v překladu Údolí ztracené naděje. Místo si vybrali ideální, pod Mravenčí skálou zde tok řeky vytvořil písčitou pláž, podél ní byly postaveny první trampská obydlí. Samozřejmě, že několikrát byly boudy pobořeny díky jarnímu tání, ledovým krám a pravidelně se odehrávajícím záplavám. Osadníci vydávali i svůj časopis, Proudník, který byl psán na stroji. Obsahoval nejen praktické trampské rady, ale i satiru. Zajímavostí je, že byl vydáván jen v jediném exempláři, takže při zpívání u ohně šel z ruky do ruky.

V půlce 40. let 20. století se musela Ztracenka kvůli výstavbě Štěchovické přehrady stěhovat výše nad vodu.  Z té původní se dochoval totem, který byl umístěn na Mravenčí skále, druhým artefaktem je sloup s lipovými lístky, na nich najdete jména osadníků, kteří již odešli do trampského nebe. Osada Ztracená naděje byla, a i dnes je jedinečným úkazem.

Dnešní naučná stezka Svatojánské proudy vede stejnými místy jako roku 1889, stěhovat se nemusela. Terén vysoko nad řekou patří k náročnějším a je určen jen pro pěší turistiku. Díky strmým srázům je doporučeno vyhnout se při jeho zdolávání deštivému počasí. Po celé délce trasy je 15 zastavení, která vás seznámí s historií vorařství, místní faunou a florou, životem v řece i stavbou přehrad.

A klidně se zastavte na Ztracence a pokochejte se jedinečnou atmosférou, osadníci vás rozhodně nevyženou.

Vložil: Radka Vosáhlo