Co prozradili slovenští vymítači ďábla. Záhady života

Podobně jako v jiných zemích, i na Slovensku najdeme několik duchovních se zvláštním posláním. Specializují se na vyhánění démonů a zlých duchů z posedlých osob. Co o svých zkušenostech s exorcismem prozradili? Existenci temných sil považují za neobvyklou realitu, která je tu s námi i v takzvaně racionálním 21. století!

Asi třicetiletý muž prochází bratislavským kostelem, kde právě probíhají modlitby chvály (modlitby, oslavující a oslovující Boha – pozn. redakce). Kněz kráčí mezi mladými věřícími a dívá se na ně. „Náhle proti mně vstala mladá žena po dvacítce. Podívala se na mě očima, ze kterých jsem hned pochopil, že je tam přítomen Zlý. Takový pohled jsem do té doby neviděl. Děvče na mě zaútočilo a začalo mi vyhrožovat nepřirozeným hlasem,“ vzpomíná na děsivý sen z počátku své církevní kariéry současný slovenský vojenský kaplan, páter a bývalý exorcista Jaroslav Leopold Jablonský. Jeho neobvyklý noční zážitek z roku 2004 pokračoval neméně podivně. Šlo o jasnovidný záblesk budoucnosti, který měl zajímavému duchovnímu naznačit jeho poslání v římskokatolické církvi?

Když sen prozradí budoucnost

Ve zmíněném snu se totiž páter Leopold začal modlit a podle jeho vlastních slov cítil ochraňující Boží přítomnost. Kupodivu ho také snový agresivní výpad mladé ženy nepřekvapil. „Po krátké modlitbě klesla vysílená na zem a zůstala zcela klidná. Byla osvobozená. V tu chvíli jsem se vzbudil. První, co jsem slyšel po probuzení, byla slova: Budeš exorcista. Na to jsem odpověděl: No to teda určitě, a spal jsem v klidu dál,“ vzpomíná s humorným nadhledem sympatický muž. Jenže nešlo o jedinou zvláštní událost, předznamenávají jeho budoucí kariéru exorcisty. Mohou být tedy některé události v našich životech předurčeny vyšší mocí?

Záhadný kolaps během zpovědi

Psaly se první roky 21. století a Jablonský již několik let působil jako římskokatolický kněz a člen františkánského řádu. Tehdy ještě netušil, kam ho osud, nebo snad boží vůle, brzy zavede. „Přišel rok 2007 a já jsem byl přeložen do jiného města. Moje kněžská služba probíhala standardně… Ale v této standardní službě se Pán rozhodl oživit něco, co je přítomné v rukách a srdci každého kněze,“ uvádí o začátku dalšího neobvyklého zážitku pátera Leopolda web Mojpribeh.sk.

Přišel za ním ke zpovědi jeden člověk, což je jinak běžný denní chléb většiny mužů v kněžské funkci. Neobvyklé ale bylo všechno ostatní. Zmíněná osoba, jejíž jméno nesmí Jablonský z důvodů zpovědního tajemství prozradit, během udílení rozhřešení na několik vteřin „odpadla“ a zkolabovala. Mohly ono krátkodobé selhání organismu způsobit běžné zdravotní obtíže, způsobené stresem? Nebo snad jiné komplikace, související s nějakou chorobou? „Nevolnost? říkám si, ale jen do té doby, než na mě začala ta osoba hovořit nějakým indickým jazykem!“ prozrazuje o tehdejší události tento nevšední Slovák.

Proč mluví posedlí hebrejsky

„Začali jsme se pravidelně setkávat při modlitbě za osvobození, přičemž jsem na základě nadpřirozených projevů jednoznačně vyloučil psychickou poruchu. Bylo to poprvé, co jsem jako kněz použil duchovní moc, kterou jsem dostal,“ vzpomíná současný vojenský kaplan na své první setkání s posedlým člověkem a současně na úspěšný duchovní zásah. Mnohé osoby mohou jistě trpět různými duševními nemocemi nebo problémy. Jak je však možné logicky objasnit, že mnohé z nich náhle začnou jakoby v transu plynně mluvit cizími (někdy již nepoužívanými a mrtvými – pozn. redakce) jazyky? Jde o dávné řeči, které nikdy předtím neovládali a v některých případech je ani nikdy nemohli slyšet. Podle slov exorcistů jde většinou o latinu a hebrejštinu. Občas však použijí také (polo)zapomenutou mluvu dávných starověkých národů.

Nacházíme již v tomto bodě jeden z těžko vyvratitelných důkazů, že stavy, nazývané posednutím, jsou něčím víc, než výmyslem hrstky fanatických věřících a záhadologů? Pokud by chtěli posedlí zaujmout své obecenstvo, existují přece mnohem jednodušší způsoby, než se několik let tajně učit exotický a obtížně využitelný jazyk. Jde tu tedy opravdu o to, že skrze posedlé osoby promlouvají cizí, lidstvu nepřátelské bytosti, které své hostitele ovládají a manipulují k pochybným, či přímo zlým činům?

Vybírá si Bůh, koho uzdraví?

„Když jsem se setkal s velkou lidskou zlobou, překvapilo mě to... Člověk se může dostat do takové fáze svého života, že se začne chovat jako ďábel... Taková osoba dokáže chladnokrevně a s radostí páchat zlo,“ vzpomíná otec Jablonský. Od roku 2007 za ním začali spontánně a častěji přicházet další křesťané s různými nesnázemi. Od psychických zranění přes různé závislosti, neplodnost až po noční můry a posedlost. Kněz se jim snažil různými způsoby pomoci, ale někdy marně.

„Ne všichni byli uzdraveni, protože jen On je pánem života a On rozhoduje... zda dotyčný člověk musí projít tmavým údolím, aby se očistil a zpevněl, nebo se víc přiblíží Bohu skrz zázračné uzdravení,“ přibližuje osobní pohled Jablonský. Náš pozemský svět se tak možná podobá jakési obří škole. Škole, v níž musí někteří lidé zažít i tento druh strádání nebo nepříjemné okamžiky, aby je to posunulo dál na cestě za jejich duchovním poznáním.

Tajemné sdělení odjinud

Že by bylo vše trochu jinak a výraznou roli hraje nejen pevná víra v Boží přítomnost a silná pokora (což je tradiční křesťanské pojetí – pozn. redakce), ale také optimismus a přesvědčení o vlastním vyléčení z chorob i nesnází? Každopádně páter Jaroslav Leopold Jablonský se měl přesvědčit o svém osudovém předurčení sám. Tentokrát se vše odehrálo koncem roku 2008, tedy čtyři roky po podivném snu.

„Po modlitbě měli věřící pro mě slovo poznání, kde jim Pán sdělil, že mé poslání je být exorcistou. Muži, který mi toto sdělení tlumočil, jsem poděkoval, ale v duchu jsem si pomyslel opět totéž, co v tehdejším snu – to rozhodně nechci,“ vzpomíná duchovní se smyslem pro humor na onu tajemnou příhodu. Po uplynutí asi tří měsíců mu však přišel dopis, aby se dostavil na setkání s biskupem. Až během této schůzky vyšlo najevo, že hlavním bodem má být biskupův návrh, aby se Jablonský stal exorcistou. Pokud šlo o náhody, tak velmi podivné.

Proč je nutný psycholog

Tím začala kariéra církví oficiálně jmenovaného exorcisty, kterou v zemích o velikosti Slovenska zastává vždy pouze několik (biskupem jmenovaných) duchovních. Jak sám Jaroslav Leopold říká, ne vždy je snadné poznat, kdo bude adeptem pro takzvané vymítání. „Ti lidé musí navštívit psychologa, aby se vyloučilo, že netrpí žádnou chorobou. Až potom přicházím na řadu já,“ konstatoval lakonicky bývalý slovenský vymítač. Nejde tedy, jak si myslí velká část skeptiků, o libovolné počínání exorcisty, s nímž označí za posedlého většinu příchozích. Právě naopak!

Posednutí ďáblem či démony je v evropské populaci podle oficiálních exorcistů poměrně výjimečným jevem a posledním stupněm působení démonických sil. Kdo tvrdí něco jiného, před tím je třeba mít se na pozoru. Proč? Může jít v lepším případě o samozvaného vymítače, v horším o podvodníka. „Stalo se mi i to, že jsem slyšel od psychiatra, že může být přítomné posednutí, ale může jít také o psychickou chorobu,“ dodává další kolega Jablonského. K exorcistům se tak často dostávají osoby, s jejichž závažnými problémy si už nedokážou poradit ani psychiatři a psychologové.

Jak se projevuje posedlost?

„Při práci exorcisty je klíčové, aby uměl správně rozlišovat mezi skutečným posednutím a hysterií... Při projevech démona nejde o kontinuální proces, gestikulace a hlasové projevy jsou časově omezené pouze na okamžik, kdy je oběť ovládnutá tím druhým,“ popisuje důležité rozdíly v knize Najväčšie záhady a mystériá Slovenska 2 slovenský spisovatel Miloš Jesenský.

U posedlých nenajdeme soustavný stav transu s výkřiky, projevy křečí, podivnými grimasami a neustávající agresí, jak nám takové scény podsouvají hollywoodské filmy. Posedlí si také, na rozdíl od psychicky nemocných jedinců, většinou nepamatují svůj mimózní stav během záchvatů. Ale kde a kdy se posedlost nejvíc projevuje? Bývalý exorcista a řeckokatolický kněz Ľuboslav Petričko dodává, že ovládnutí zlým duchem se často manifestuje v blízkosti křížů, uvnitř kostelů nebo během mše či modlitby. Také v blízkosti posvěcených předmětů či po polití svěcenou vodou. A to například nečekanými záchvaty a kolapsy (občas podobnými epilepsii), klením a řevem, nebo v podobě podivných zdravotních problémů...

Zvuky z jiného světa

„Posedlý člověk může během modlitby vydávat různé zvuky nebo mít zimnici. Na některých osobách je ale možné posednutí pozorovat dříve. Například během svaté mše, kdy změní výraz tváře, nebo křičí… Přímo posedlých jsem neměl mnoho… Většinou jde jen o začátek posednutí, když lidé ztrácejí klid v sobě,“ popsal před devíti lety pro slovenský portál Čas.sk Petričko. Naopak jiný slovenský exorcista, řeckokatolický farář Matúš Marcin, měl během pouhých tří let své praxe jinou zkušenost: „Setkal jsem se s 40 až 50 případy posednutí démonem.“

Měli bychom se tedy snažit udržet klid a rovnováhu v naší mysli (což představuje to nejdůležitější) a zbytečně neholdovat krvelačně laděným televizním zprávám, filmům a hudbě? Podle Petrička bývá největším problémem okolnost, že lidé si více pamatují špatné jednání ostatních, než ta dobrá. Neustálé zabývání se zlými skutky, slovy a událostmi pak podle něj otevírá bránu nejen pro zkaženost člověka a jeho vlastní zlé skutky, ale v nejhorších případech i pro posedlost.

Proč se často zabýváme zlem?

„Problém je v lidské paměti, kde se uchovává zlo již od dětství. Víc si pamatujeme, kdo nás urazil, než kdo nám pomohl… Když jsme uražení, tak jsme nervózní, nedokážeme být hodní ani k nejbližším. A když s tou uražeností vede člověk dialog, může upadnout do depresí a smutku,“ říká otec Petričko.

To vše podle něj může nakonec vést k posedlosti démony, zbloudilými lidskými dušemi a dalšími nebezpečnými duchovními entitami. Otevření se temným silám mají podle Petrička napomoci i časté hádky a spory nebo pomlouvání ostatních. Stejně tak bezdůvodné násilí. Proč jsou mnozí lidé natolik fascinováni zlem? Jde o skryté primitivní pudy, skrývající se uvnitř nás, nebo někdy i napojení na démonické našeptávače a zlé bytosti, jak tvrdí exorcisté?

Příliš nebezpečné závislosti

Kromě toho může údajně posedlosti otevřít bránu opakované praktikování (především černé) magie. Typicky jde o zneužití okultních sil ke škození ostatním lidem či zvířatům. (Asi netřeba připomínat známé kletby.) Podobně prý tomu je u častého praktikování spiritismu a vyvolávání duchů zemřelých. Údajně však nejen použití černé magie, ale i té takzvaně bílé může být nebezpečným otevřením se ďábelským silám. Měli bychom se tedy mít na pozoru například i před praktikováním léčení reiki, jak míní někteří kněží, a to přestože mnoha lidem zjevně pomohlo?

Jablonský k tomu dodává, že problémem jsou i silné závislosti, od alkoholismu přes přílišnou sexuální náruživost až po časté užívání omamných látek. Patří k nim však i připoutanost k různým předmětům (například k mobilům a internetu – pozn. redakce). Závislosti totiž démoni mohou nádherně využít jako zadní vrátka do naší duše.

Dobří lidé jen navenek

Kdokoliv, kdo je na něčem příliš závislý, není ve svém rozhodování svobodný. Hlavní je podle Petrička myslet a dívat se pozitivně nejen na sebe, ale i na ostatní lidi a další tvory na Zemi. „Kvůli výchově jsme se naučili být dobrými navenek, ale co se děje v duši, to nikdo nevidí… Hněv, strachy, uraženost, podezřívání, soudy, výhrady, zášť vůči někomu. Tyto myšlenky v sobě mají smrt,“ říká řeckokatolický farář. A současně dodává, že naše myšlenky jsou základem všeho. Ovlivňují nás víc, než si myslíme.

Posedlí lidé mají většinou krátkodobé ataky zla, které se u nich objevují třeba jen hodinu, nebo pár krátkých minut za den. A někdy ani to ne. „Často si toho všimnou pouze jejich nejbližší lidé v rámci rodiny,“ uvádí jeho kolega páter Leopold. Posedlého člověka, kterého potkáme náhodně ulici, nemáme většinou šanci rozeznat. Mohou to částečně poznat pouze nejbližší lidé (a on sám), případně dobrý psycholog, psychiatr nebo kněz.

Znáte tři stupně ďábelských nástrah?

Exorcisté navíc rozeznávají tři stupně působení ďábla. Tím nejlehčím je svázanost, druhým útlak a teprve třetím a nejzávažnějším posedlost! U prvních dvou stupňů může postižený člověk trpět kvůli různým duševním a zdravotním problémům. Například bezdůvodnou chutí někoho jiného napadnout či zabít, uškodit sám sobě. Také jej mohou trápit podivné křeče a paralýzy, pocit přítomnosti jakési neviditelné bytosti či různé bolesti a pálení. Samotná posedlost se projevuje mnohem intenzivněji.

„Cizí, zlovolná inteligence využívá lidské tělo jako nástroj, oběť chvílemi ztrácí nad sebou kontrolu a svobodnou vůli… Může projevovat znalost skrytých, vzdálených nebo i budoucích událostí. V některých případech démon skrz ústa oběti křičí a chrlí urážky,“ dodává Jesenský. Časté jsou v případě posedlosti také silné bolesti různých částí těla, především břicha. Stejně tak jako pocity škrcení a dušení, ochrnutí během usínání nebo vykašlávání zvláštních předmětů. Například vlasů.

Rozdělení a nenávist jako nástroj

Různí se také projevy posedlosti? Ano! „Každý zlý duch je jiný a způsobuje jiné věci… každý má také své osobní jméno, čehož se využívá i při exorcismu,“ konstatuje současný armádní kaplan Jablonský. „Ďábel zasévá rozdělení a strach mezi lidmi a kříží boží plány, naproti tomu zlý duch je pojmenování padlé duchovní bytosti,“ doplňuje tento Slovák.

Stojí za většinou problémů tedy strach, rozdělení a nenávist? A proč je nám toto neustále podsouváno? Jde o jakýsi záměr mocných satanistických elit, ovládajících údajně některá významná média a korporace? Vždyť ve vysoce postavených funkcích najdeme mnoho morálně přinejmenším pochybných (možná i posedlých?) osob.

Ale zpátky k našemu hlavnímu tématu. Mnozí vymítači se během obřadů opakovaně setkali i s různými paranormálními projevy. Zahrnovaly například samovolné poletování různých předmětů, jindy šlo o neobvyklou sílu posedlých, která nešla objasnit jejich fyzickými možnostmi. A nejčastěji šlo o zvláštní znalosti, kterými by jinak tito lidé neměli disponovat.

Kdy není exorcismus potřeba?

Jak však probíhá samotné rozlišení, kdo duchovní pomoc a rituál exorcismus (patřící mezi speciální modlitby požehnání – pozn. redakce) potřebuje? „Většinou se ke mně lidé dostávají na doporučení kněžích z jejich farností. Tam je ten první filtr. Je to podobné, jako když jdete ke specialistovi na doporučení obvodního lékaře,“ upřesňuje postup slovenský řeckokatolický kněz a exorcista Josef Marreta.

Po rozlišení následuje druhá fáze. Ta již probíhá se samotným, církevně jmenovaným farářem a vymítačem. „Zjišťuji, co člověk pociťuje, prožívá, případně jaké léky užívá nebo jestli byl léčený. Na základě rozlišení zažívá jedinec buď modlitbu přímluvy, či modlitbu přetnutí. Anebo, pokud je to potřebné, modlitbu exorcismu, která má kanonický ráz, pevnou strukturu… Při exorcismu se vstupuje do dialogu s ďáblem v autoritě vítěze a dává se mu pokyn, aby odešla zlá síla,“ pokračuje duchovní Marreta, pocházející z Prešova. K samotnému rituálu exorcismu tedy často ani nedojde. A to pokud po modlitbách přímluvy nebo přetnutí dojde ke zlepšení stavu, či se během nich neprojeví takzvané zlé síly…

Museli ho přivázat k židli!

A co nebezpečné situace během vymítání? Ohrožení prý jsou zejména samotní posedlí. Mají totiž tendenci se poškozovat. Slovenský exorcista Jablonský vzpomínal, jak jednoho klienta museli kvůli podobným projevům přivázat k židli.

„Během služby exorcismu jsem už dostal facku, strkali do mě, dívka chtěla svěcenou vodu sundat ze své tváře pomocí nehtů a zkrvavila se tak, že jsem jí musel přidržet ruce,“ vzpomíná pro změnu otec Josef Maretta.

Údajně je dobré mít při exorcismu nadhled a nebát se. „Já jsem exorcismy prožíval velmi radostně, nikdy jsme to nedramatizovali a nesoustředili jsme se na Zlého, který tam byl přítomný. Vždy to byla oslava Ježíše,“ konstatuje sympatický kaplan Jablonský, podle jehož názoru je strach z pomsty zlých sil často přehnaný. Mnohdy se pro úspěšné vymítání musí rituál několikrát opakovat. Každopádně mnoho lidí na posedlost ani démony již dávno nevěří. A to včetně části křesťanů. Existence neviditelných entit a sil jim přijde nesmyslná a hloupá.

Patří tedy exorcismus do zaostalého středověku, kdy se pouštělo nemocným lidem žilou, nebo jde o největší triumf ďábla, že nás přesvědčil o své vlastní neexistenci?

Petr Koutský

Převzato z časopisu Záhady života.

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, exorcismus,