„Potvrzení o žití“. Důchoďák potřebuje štempl, že jsem neumřela. Seniorka jede na jih

Foto: Lea Hniličková

Popisek: Seniorka zápasí s úředním šimlem.

Potvrzení o žití. Když jsem prvně zahlédla tenhle pojem, přišel mi hodně... jak to říct? No, komicky vykloubenej. Jsem český občan a musím do Čech hlásit, že ještě žiju, aby mi zpětně poslali důchod, za to, co už jsem odžila...OK. Hlavně jsem na první dobrou nějak hned nepobrala, že… a co to bude přesně znamenat pro mne. Co vlastně musím.

Pro mne to bude znamenat, že budu muset jít na notářství nebo kam, abych dostala potvrzení, že ještě žiju. Moc pěkný.  No, zatím žiju, fakt.  Ale pořád jsem to chápala špatně. Předpokládala jsem, že když jim to lejstro pošlu, tak oni z ČSSZ mi pak už budou posílat nějaký ten zaplaťpánbůh důchod a furt, dokud jim nepřijde úředně, že už jsem to vzdala.

Vzhledem k tomu že jsem v dubnu byla v Praze, právě kvůli těmhle věcem, tak jsem usoudila, že mě viděli, že žiju, tak to snad vzali na vědomí, za nějaký čas se jim zase ozvu, no. Jak tak vůbec nerozumím těmhle úřednickým věcem, tak mi to takhle přišlo logický a dál jsem to v hlavě neobmýšlela. Leč fakt - není to tak. A pak ještě udělají chybku na tom úřadě ČSSZ a jsem ztracená úplně.

Poslali mi někdy v dubnu vyrozumění, kolik mi byl přiznán důchod, takže jsem se zaradovala a už jsem se na něj začala těšit, jediný, co mi tam chybělo, bylo nějaký datum, kdy to spustí.  A nic nešlo. Květen - furt nic- sakra, dyť mě před chvilkou viděli. Byla jsem si jistá, že mi něco tají. Bylo mi to divný, párkrát jsem tam napsala, přes datovou schránku, že mi ty peníze nějak nejdou a kdy se můžu těšit - a furt nic. 

Mimochodem datová schránka mi přijde jako pěkný neřád. Úředníci tím pádem mají na to, na co by mohli odpovědět zítra mejlem - Pošlete potvrzení o žití a link, najednou zákonný měsíc. A to se vyplatí. Jak komu tedy, no. Takže odpovědi na moje chtivé dotazy se mi pořád nedostávalo. Peníze naštěstí pořád nějaké byly, až hluboko v pozdním létě mi přišlo vyrozumění, že důchod mi nechodí, protože jsem dosud neodevzdala Potvrzení o žití... A až ho pošlu, že mi bude zaslán jednorázově od ledna, od kdy mi byl přiznán. Jj.

A tak jsem tak v úředničině zběhlá, že teprve teď jsem definitivně pochopila, jak to je. Že nejdříve musím odevzdat datované a orazítkované Potvrzení o žití a pak teprve mi bude zpětně zaslán důchod od posledního potvrzení o žití a v mém případě tedy od začátku, tedy od ledna. Super, babča to konečně vlastním mozkem propitvala a - pochopila. Pozor, nikoliv zasílán, ale zaslán. Jednorázově, za celé uplynulé platné období.

No vida, takže  dokument, ve kterém byl najednou i živý link na správný formulář, už jsem měla. I příslib, že hned příští měsíc dostanu peníze - od ledna! Ten link bylo to něco, co jsem měla pocit, že mi nějak chybí.  Ba i omluva tam byla, za to, že mi ten link opomněli poslat. V dubnu. Teď byl konec srpna. OK. Tak blbá jsem, ale ne zas až tak úplně.

Kdyby mi ten link přišel hned v dubnu, už to mohlo být vyřízené. Jo, znám se, už bych ty peníze prošustrovala, takhle je třeba budu ještě chvilku mít... Je to, na stránkách ČSSZ celkem civilizovaný dokument, pokaždé ve dvou jazycích, podle toho, do kterého státu kdo míří. To se mi dost líbilo, vybrala jsem španělštinu, exhumovala jsem notebook, na kterém ještě existuje zčásti živá verze editovatelného pdf, ke kterému ani nevím, jak a kdy jsem přišla.

Vyplnila jsem si dokument, odeslala jsem si ho na svůj email, protože tenhle noťas se mi s žádnou tiskárnou nedomluví. Je poněkud prehistorický a chodí na ixpéčkách. Ale teď bylo potřeba mít ho vytištěný na papíře, se kterým bych dojela na Ayuntamiento - na radnici, takže na notářství není nutno, hurá. A na radnici do druhého patra, poradila mi paní úřednice, když jsem si byla pro Empadronamiento. Hm. Už jsem se viděla, jak se škrábu do druhého patra, hledám, kam strčit koloběžku, zmatkuju, lezu do špatných dveří... Prostě já na úřadě. Způsobit si zmatek kdekoliv, kde je víc dveří, umím. Jenže než k tomuhle dojde, je nutno ten dokument mít na papíře...

Našla jsem si jakési copy centrum, jenomže jsem dopředu odhadovala, co s mým přáním udělá jazyková bariéra. Kousek ode mne je český spolek s novou tiskárnou, ale já nejsem ve spolku, nepřispívám a z nějakého důvodu se mnou přestali komunikovat, takže tam ne. Kamarád se mnou sice mluví, ale tiskárnu nemá. A tak jsem si opatřila tiskárnu. Stejně by mi vadilo být v tomhle nesoběstačná. Sice mám paniku z úřadů, ale jinak jsem zvyklá mít víceméně vybavenou úřadovnu doma. S tiskárnou mi zase naroste hřebínek. Nejlacinější z laciných, inkoustový Canon, takže kabel potřebný jsem dokoupila, neboť Bluetooth či WiFi ta chuděrka nezná, je to fakt úplně nejlevnější klumpr na trhu, a náhle přede mnou ležel vytištěný, vytoužený, důchododárný  dokument. Potvrzení o žití.

A to měla stařenka radost! Jednak tím vítězstvím nad technikou a taky z toho, že snad konečně dostanu důchodek. Malý, ale zaplať pámbu. Takže teď to musím dopravit na Ayuntamiento, poprosit o razítko, aby mi potvrdili, že stále ještě žiju, pak to musím oskenovat a uložit v nějakém mini formátu, vybrala jsem si bezztrátový formát tif, protože přílohu přes datovou schránku můžu odeslat ve velikosti maximálně 100 Mb, se tam píše, a v dalším měsíci bych měla dostat peníze, slíbili. Takže v listopadu od ledna do října.

Vlastně jsem ráda, že jsem konečně taky pochopila, jak to přesně je. Některé úřední šimly je holt nutné nastudovat, ale musí být člověk hlavně úředně chápavý. Njn. Každej jsme nějakej.

Mohl by se tenhle díl taky jmenovat Jak přijít k důchodu, když ho ještě nemáte a žijete v cizině, postup krok za krokem. Ty stovky omylů během mého pochopování toho, jak to je, by byly aspoň k něčemu dobré. Ale myslím, že podobný blbec se hned tak nenajde. Na druhou stranu mám pocit úžasného vítězství, že už... A trochu závidím lidem, kteří tohle všechno chápou hned na první dobrou.

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Záda mě začala bolet, už když jsem vysedávala u notebooku pět hodin zkroucená v callcentru na home office, kde jsem čtyři roky pro přežití brigádničila na DPP. A teď najednou záda nastoupila na šichtu hned, jak jsem po dlouhé době zase usedla k práci. Tak jsem ji honem opustila, Jednak ještě pár éček mám a druhák, něco snad z Čech dostanu. Trochu se záda zlepšila, ale najednou se to v létě vrátilo úplně bez příčiny. Nerada beru prášky, ale na bolest v tříslech mi fb přítelkyně, ke které jsem kdysi jela na frgály, přivezla Naproxen, který mi opravdu pomohl na natlučený, bolestivý kyčel, tak jsem ho zkusila i na záda a opravdu - po třech pilulkách se ta úpornost ze zad trochu odstěhovala, dalo se aspoň trochu chodit, koleno kupodivu bolelo furt, jako by Naproxenu nebylo a nepovolilo, to mám asi na furt, chjo. Ale hurá konečně můžu... na úřad. Úřad, jakýkoliv je pro mne odjakživa místo, vzbuzující u mne stav paniky... Prý musím na Ayuntamientu do druhého patra. Na radnici...

Což také stálo zato, ale o tom až příště.

Vložil: Lea Hniličková