Menzel dobře věděl, co dělá, okouzlená baletka a proč slovenský Lino Ventura nesnášel političky. Tajnosti slavných
28.10.2024
Foto: Se svolením Barrandov TV
Popisek: Nezapomenutelný slovenský herec a komik Marián Labuda v dokumentu Tajemství Mariána Labudy, který natočil k jeho sedmdesátinám scenárista a režisér Jaroslav Spěváček
Přestože se už během studia projevil jako výrazný komediální talent, v divadle se staly jeho doménou především tragikomedie a dramata. Bohatě si to ale vynahradil před filmovou a televizní kamerou. (Pokračování z pátku 25. října)
Po zákazu činnosti bratislavského Divadla Na korze přešel Marián Labuda na Novou scénu a od roku 1990 se stal členem činoherního souboru Slovenského národního divadla. První filmovou hlavní roli dostal už v roce 1965 v psychologickém dramatu režiséra Petera Solana Kým sa skončí táto noc a během sedmdesátých let ztvárnil řadu postav především komediálního až estrádního charakteru, zlomový okamžik v jeho kariéře ale nastal až počátkem osmdesátých let. „Zavalitého člověka by nemohl nikdo obdivovat. Jen génius jako režisér Jiří Menzel věděl, že když obsadí mě, bude to zajímavější. Nejkrásněji to zhodnotil jeden slovenský doktor: Ve Vesničce jste hrál jako Lino Ventura. Kdybych nedostal žádnou jinou pochvalu, tak mi to stačí,“ prozradil.
Komik na roztrhání
Menzel prý odhalil jeho talent v pražském Činoherním klubu při zájezdových představeních, takže dobře věděl, že nesahá vedle. K tomu připočtěme skvělý scénář mistra českého „šibeničního“ humoru Zdeňka Svěráka. Díky mistrovství obou legend české kinematografie dopomohla komická a současně hluboce lidská dvojice Labuda-Bán komedii Vesničko má středisková nejen k obrovské popularitě, ale i k nominaci na Oscara. Pak už si Labudu čeští režiséři doslova předávali z jednoho projektu do dalšího. A nezapomněl na něj ani Menzel, který mu svěřil například velkostatkáře Stoklasu v komedii Konec starých časů, Williama Peachuma v Žebrácké opeře, Opalikova v koprodukční komedii podle scénáře Zdeňka Svěráka Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina či obchodního cestujícího Waldena v romantické válečné komedii Obsluhoval jsem anglického krále.
Mistrovské verbální cifrování
Odjakživa si prý uvědomoval, že ženy letí především na vysoké chlapy, přesto ale komplexy nikdy netrpěl, přestože býval zdrženlivější než mnozí kolegové. „Dříve jsem býval ostýchavý, k ženám jsem si nic nedovolil. Když je ale člověk starší, tak už si dovolit může. Ale je to zbytečné. I když si totiž nyní člověk dovoluje, stejně to ničemu nevede,“ konstatoval a prozradil, že svoji ženu-tanečnici kdysi ulovil na to, že se svou postavou dokázal „vystřihnout“ parádní kotrmelec. Nebyla to ale jeho osvědčená metoda, zpravidla ženy okouzloval úplně něčím jiným – prostě je ukecal. „Musel jsem se naučit mluvit. Jako když máte muzikanta, který hraje na housle, střídá melodie, vrací se, vystupuje do výšek a tak dále. Říká se tomu cifrování (variace – pozn. autorky) na housle. Když já začnu cifrovat, nikoli na housle, ale slovem, tak se stávám nedostižným. To mě už nic nezastaví a ženy by si vlastně měly dávat pozor,“ nechal se kdysi slyšet v rozhovoru pro týdeník 5 plus 2.
Král Ubu:
Všechno, jen ne političku
Se svou životní partnerkou Vierou se seznámil v divadle v době své vojenské služby a prý ho velmi dlouho odmítala. Že je ale o nějaký ten centimetr menší, prý rozhodně nebyl pro krásnou a křehkou baletku důvod. „Mne to neprišlo a ešte na svadbe som mala takéto podpatky… Padol mi do oka s tým, že je malý, ale je veľký herec,“ přiznala v jednom z mála rozhovorů, které kdy poskytla. Prožili spolu celý život, měli spolu syny Marka a Mariána, v otcových stopách nakonec ale vykročil jen o dva roky mladší Marián. Po dvou porodech Viera pověsila původní profesi na hřebík, ve Slovenském národním divadle se ale manželé potkávali dál, protože vyměnila baletní piškoty za nápovědní budku. Marián ji nikdy nepřestal milovat a byl věrný, přestože měl rád všechny krásné ženy. Jenom političky mu nešly pod nos. „Tím že bojuje o hlasy voličů, pro mě ztratí svou ženskost. Chodí z města do města, z náměstí na náměstí a chce získat hlasy. To její kouzlo tím prostě mizí,“ prozradil v rozhovoru pro deník 5plus2.
Tragédie na D1
Z výčtu jeho postav by vznikl extrémně dlouhý samostatný článek, protože jich jeho filmografie obsahuje téměř tři stovky, o těch divadelních ani nemluvě. Všechny byly mimořádné, svérázné a nezapomenutelné, takže právem převzal i řadu ocenění. V roce 1995 mu vedlejší role otce v křehké poetické komedii Martina Šulíka vynesla Českého lva, o rok později byl na něj nominován za ztvárnění bizarního, podlého a zhýralého despoty Ubu režijním debutu F. A. Brabce, černé komedii Král Ubu, natočené podle divadelní hry Alfreda Jarryho, která vznikla v roce 1885 jako studentská recese na gymnáziu v Rennes a je považována za předchůdce absurdního dramatu, dada a surrealismu. V posledních letech ale stále více získával pověst mrzouta, s nímž není právě snadné vyjít. Příčinou byly postupně se zhoršující zdravotní problémy, především těžká cukrovka. A přispěla k tomu i psychická zátěž po autonehodě v listopadu 2005, při níž smetl ve vánici na náledí na dálnici D1 dvě ženy. Obě byly na místě mrtvé a do vyhlášení rozsudku uplynulo deset měsíců, během nichž si prošel peklem a nešetřila ho ani média. Nakonec dostal od soudu ve Žďáru nad Sázavou desetiměsíční podmínku a zákaz řízení.
Třetí útok už nezvládl
V březnu 2012 poprvé zkolaboval, nějaký čas strávil v nemocnici, a pak už byl stále unavenější. Tak moc, že ho začaly obtěžovat i běžné každodenní úkony. „Já jsem tak strašně nerad, když ráno zjistím, že jsem se probudil. To totiž znamená, že musím vstát, obléct se, umýt...“ postěžoval si během narozeninového večera, který k sedmdesátinám připravila TV Barrandov. Krátce nato oficiálně ukončil kariéru, protože ho začala zrazovat paměť. V červenci 2016 zkolaboval podruhé, lékaři měli podezření na mozkovou příhodu, nakonec ho ale po šesti dnech z nemocnice propustili. Poslední útok přišel náhle a byl tak razantní, že už neměl šanci zvítězit. V pátek 5. ledna po obědě zkolaboval, právě když nastupoval do vozu v garáži. Jeho žena Viera okamžitě zavolala záchranku, na pomoc přispěchal kolemjdoucí, který ho začal podle pokynů operátora oživovat. O jeho život pak bojovaly posádky dvou sanitek. Jejich snaha ale byla marná.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, SME, Korzár.sk, Český rozhlas, TV Barrandov, Slovenské národné divadlo, 5 plus 2, Zuzana Sílová: Marián Labuda. Role a duše)
Vložil: Adina Janovská