Kličkování před složenkami se dá označit za znovuobjevený národní sport. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Krmení hladových krků

Společnost Ipsos pro Secours Populaire udělala mezi 10 000 Evropany průzkum, který zaznamenává pro budoucí generace vzrůstající obtížnou sociální situaci na kontinentu, zejména ve východních a jižních zemích. A je to počtení. Jen ne na dobrou noc. S takovou člověk totiž neusne.

Téměř třetina Evropanů (29 procent) v současnosti označuje svou situaci za prekérní. To znamená, že se svými příjmy nevyjdou celý měsíc a končí v červených číslech. „Situace je obzvláště znepokojivá v Řecku a Moldavsku, kde podíl lidí, kteří prohlašují svou situaci za nejistou, dosáhl velmi znepokojivé úrovně (46 procent a 45 procent),“ píše Secours Populaire.

A pozor, nejedná se o lidi na dávkách. Třicet pět procent zaměstnanců nebo OSVČ tvrdí, že jejich příjem nestačí na pokrytí výdajů. Třicet čtyři procenta se vzdala zdravotní péče, protože na to nemají, 27 procent dotazovaných trpělo v uplynulém roce hlady, protože nemělo na jídlo.

Ale, jak vyplynulo z průzkumu, jsou respondenti až škodolibě jednotní v optimismu stran budoucnosti – další generace na tom bude mnohem hůř, ty nebudou mít ani stabilní zaměstnání ani stabilní bydlení, natož aby neměly jen na jídlo a zdravotní péči.

Ale aby se neskončilo s průzkumem jen v rytmu smutečního pochodu, vyplynulo, že celých 75 procent lidí je připravených pomoci svým blízkým finančně i věcně. Charitě je ochotno dát věcnou pomoc 69 procent, a finance pak 58 procent dotázaných. To lidské z nás macešský systém zatím nevytloukl. A to je snad nejdůležitější odpověď celého průzkumu.

V této souvislosti bych rád připomněl eurounijní Green Deal, který nutně povede k citelnému zchudnutí populace členských států. „Evropská komise a česká vláda jsou si vědomy toho, že třetina lidí má skončit v chudobě, počítá se se zřízením Sociálního klimatického fondu, z něhož budou těmto lidem, kteří náhle zchudnou, vypláceny sociální dávky. No jo, ale víte, kolik peněz na jednoho člověka připadne? Ten fond má mít objem 1 700 000 000 eur. Když vezmeme v úvahu, že se počítá s tím, že chudobou bude stiženo v důsledku umělého zdražování energií a pohonných hmot 2 500 000 obyvatel, vychází nám to na měsíční příspěvek na osobu ve výši 7 eur, tedy asi 175 korun. To nejsou ani dva rohlíky na den,“ řekla ekonomka Markéta Šichtařová.

Do toho pak českým mediálním prostorem profrčela na kozím dechu fundamentálnost ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (za STAN), který uvítal, že se benzin zdraží, protože lidé budou díky tomu méně jezdit auty, což zasadí (snad už poslední a definitivní) ránu ruské ekonomice. „Zdražování pohonných hmot samozřejmě přijde, jestli to bude o dvě koruny, tři koruny, o pět či o deset, to já teď nevím. O třicet to nebude. Chci říct, že cílem těchto opatření není, aby se lidem hůře žilo, ale aby spotřebovávali méně fosilních paliv, a mimo jiné abychom také nedávali vydělat Rusku, které je největším producentem fosilních paliv, na nichž jsme dlouhodobě byli závislí a teď se toho pomalu a těžko zbavujeme.“ Sociální smír, který si vláda vytkla do stanov, je vedlejší, když gestem můžeme poškádlit ruskou ekonomiku, klidně pro to zhyneme hlady.

Z běžného pozorování mohu zkonstatovat, že už teď to jde strašně špatně uplatit a kličkování před složenkami se dá označit za znovuobjevený (mezi)národní sport. Je to jako s tou energetikou. Správně by mělo být, že zavedeme novou, a teprve až bude plně funkční, začneme likvidovat tu starou. Stejné je to se sociální otázkou věci. Nejdřív dovolíme lidem vybudovat si finanční jistotu, povedeme je k tomu, že se nejspíš zdraží a že je třeba to nějak zvládnout, a ne je už teď chudé hodit do moře nezvladatelného zdražování. Ale to my ne, my půjdeme progresivní cestou – čím hůř a blběji, tím lépe. Pak se těm číslům ale nedivme. Jsou výsledkem naší usilovné práce.

Zdroje: Ipsos, Secours Populaire, Echo 24

Vložil: Štěpán Cháb