Normalizace zabijákem manželství a Bohdalčin poslední milenec, který se chtěl stát prezidentem. Tajnosti slavných
30.08.2024
Foto: Falcon
Popisek: Milan Kňažko jako inženýr Vágner v krimi thrilleru režiséra Tomáše Zelenky z roku 2011 Hranaři
Od dětství věděl, že štěstí nepadá z nebe, takže když něco chtěl, cílevědomě si za tím také šel. Tak náročnou sérii úkolů a nežádoucích překvapení ale nečekal. (Pokračování ze středy 28. srpna)
„Když jsem dělal kulisáka v Národním divadle, mou největší touhou bylo koupit si magnetofon. Měl jsem malý plat, a tak jsem šel dělat do dolů. Dřel jsem, ale magnetofon jsem si koupil. Chtěl jsem jít do Chorvatska, a tak jsem nejdřív sedm týdnů kácel stromy na Roháčích,“ vzpomínal Milan Kňažko na leckdy strastiplné začátky v dokumentu České televize 13. komnata. „Nepřipadal jsem si chudý, i když jsem chudý byl. Neměl jsem auto, ale kolo, v jednopokojovém bytě nás bydlelo pět. Učil jsem se v koupelně, která byla současně i kuchyní.“ Po návratu z Francie v roce 1970 začínal v legendárním Divadle Na korze, které ale nastupující normalizace zrušila, takže po jediné sezóně se stal členem souboru bratislavské Nové scény. Úspěšně navázal na předchozí spolupráci s bratislavským studiem Československé televize a navzdory problémům s mocipány dostával jednu nabídku za druhou.
Nevěsta k zulíbání:
Nečekaný trest
V roce 1973 si zahrál dokonce v jedenácti inscenacích a díky tradičním slovenským pondělkům se zapsal i do povědomí českých diváků. „Koncem roku 1975 mne lámali ke spolupráci s StB. Když jsem to odmítl, vzali mi pas. Měl jsem ale štěstí, že se za mne zaručil ministr kultury Miroslav Válek. Asi tři nebo čtyři roky podepisoval záruky, abych mohl do zahraničí, že se budu chovat, jak se na socialistického občana patří.“ A pak přišel ještě další trest, který vůbec nečekal. Když po třech letech konečně směl znovu vyjet za manželkou do Francie, čekala ho studená sprcha, krásná Michèle už si mezitím našla nového partnera. „Promiň, nevydržela jsem čekat,“ bylo jediné, co mu řekla.
Jak zvládnout Chudíka
Při přípravě byl vždy mimořádně zodpovědný, například v roce 1970 absolvoval kvůli roli v inscenaci Ring voľný čtyřměsíční boxerský dvoufázový trénink. A píle se vyplatila, za svůj výkon obdržel cenu na festivalu Zlatá Praha. O rok později dostal hlavní roli v romantickém dramatu Evalda Schorma Úklady a láska, která prý pro něj znamenala obrovský stres, protože jeho otce hrál Ladislav Chudík (pozdější primář Sova v Nemocnici na kraji města – pozn. autorky). A Kňažko prý byl přesvědčený, že se stane opravdovým hercem, teprve až zvládne herecký part s Chudíkem. V roce 1975 konečně vstoupil i na české filmové plátno jako hlavní hrdina v pohádce o putování cikána Pišty za štěstím Nevěsta s nejkrásnějšíma očima, s češtinou se ale ještě nedokázal popasovat, takže mu nakonec propůjčil hlas Václav Postránecký.
Dobří holubi se vracejí:
Filmové šarády
Přestože se odporem k režimu nikdy netajil, podařilo se mu rozjet i filmovou kariéru. V roce 1983 sklidil uznání za svůj výkon v československo-polském koprodukčním dramatu Jiřího Svobody Zánik samoty Berghof, v němž se jako poručík úporně pokouší o zajištění pořádku v boji s vérvolfy (členy německé ilegální organizace záškodníků – pozn. autorky), kteří odmítají připustit porážku Německa. Jeden z nejlepších československých filmů osmdesátých let, natočený podle stejnojmenné předlohy Vladimíra Körnera, provázely i nečekané změny. Původně ho měl natáčet František Vláčil, kterého ale mezitím obsadil Jiří Menzel jako představitele starého pána na kančí hostině ve svých Slavnostech sněženek, a poručíka měl hrát Petr Čepek, jenž ale natáčel historický seriál Lekár umierajúceho času. Nakonec v něm jeho doktor Jessenius promlouvá čistou slovenštinou právě Kňažko.
Od princů až po vrahy
Nečekaný rozvod s krásnou francouzskou herečkou Michèle Montantin pro něj znamenal velkou ztrátu, do třetice se už nad ním osud konečně slitoval. Se třetí manželkou, bývalou baletkou Eugénií, začal chodit v roce 1976 a v roce 1981 se vzali a mají spolu syna Roberta. „Pět let mě testovala. Ani nevím, kdo koho žádal o ruku,“ rozpovídal se v talkshow 7 pádů Honzy Dědka s tím, že jeho největšími radostmi jsou rodina v čele s vnoučaty, golf a dobré jídlo, kterému jen těžko odolá. V roce 1985 získal angažmá ve Slovenském národním divadle, v jehož souboru zůstal až do roku 1990, a v roce 1986 mu byl udělen titul zasloužilého umělce, který krátce před listopadovým převratem vrátil.
Gin Game:
Bohdalčin poslední milenec
Během kariéry ztvárnil Milan Kňažko dlouhou řadu filmových a televizních postav, měl i vlastní televizní talkshow a zahrál si v nejednom seriálu, přestože to zpočátku odmítal. Když ale v roce 2014 kandidoval na prezidenta, byla prý Eugénia rázně proti. Pak se vrátil na jeviště a mimo jiné ještě loni zářil s Jiřinou Bohdalovou v pražském Divadle Na Jezerce v hře o hráčské vášni a neštěstí v lásce Gin Game. „Hráli jsme to asi dvě sezony, ale potom měla nehodu s autem a embolii plic. Měli jsme připravené představení na 25. října minulého roku, ale Jiřinka mi řekla: Milánku, já už to neudýchám, ale jsi můj poslední divadelní milenec.“ Milan Kňažko stále hraje v divadle, například ve Studiu DVA s Emílií Vášáryovou v romanci Milostné dopisy. A chtěl by na jevišti vydržet co nejdéle. „Prostě se mi do toho chce… Dokud slouží zdraví, měl by si člověk užívat života i ve vyšším věku. Někdo říkává, že požehnaném. Co je to za nesmysl? Taková třicítka může být požehnaný věk, ale co už já mám v mém věku požehnat?“
(zdroj: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, korzár.sk, Rozhovory s Jánom Štrasserom, Milan Kňažko, Ján Štrasser: Nosím v sobě mnohé jizvy, Blanka Kubíková: Milan Kňažko - Potřeboval jsem splatit dluhy, šel jsem na brigádu do dolů)
Vložil: Adina Janovská