Sebevědomí bez hranic a pohrdání vším okolo. Tak se může zrodit legenda. Láskyplná i trochu kritická vzpomínka na Alaina Delona, tentokrát bez tajností

Foto: Universal Pictures

Popisek: Alain Delon jako kapitán Paul Metrand v akčním thrilleru Letiště 1979

Tvář s mimořádně pohlednými rysy, kterou kamera milovala, nezkrotný temperament, vášně na rozdávání… Fanoušci v jeho rodné zemi mu přezdívali Brigitte Bardot v mužském vydání, stal se symbolem nejslavnější éry francouzského filmu. A s jeho odchodem zřejmě definitivně skončila.

Ve své době byli dva, oba stejně divocí, i když každý trochu jinak. Dělilo je dva a půl roku, jeden vlastně tak ošklivý, až byl hezký, druhý s vizáží klasického krasavce. Oba s mimořádnou schopností probouzet v publiku vášně a poslední drobečky temperamentu i na dálku prostřednictvím kamery, neodolatelní, úžasní, zbožňovaní… Poté, co počátkem září 2021 navždy odešel ten starší, jedinečný komediant, dobrodruh a cynik Jean-Paul Belmondo, zůstal mladší Alain Delon posledním bardem slavné filmové éry. Celý život bouřlivák, průšvihář, kterého nechtěli v žádné škole, nezvladatelný divoch, o jehož náruči snily miliony žen všech generací. I těch nejmenších. Když jsem ho kdysi v dětství poprvé viděla jako úchvatného, statečného a nezkrotného Juliena de Saint Preux alias postrach aristokracie Černého Tulipána, tajil se mi dech.

Navenek vždy trochu rezervovaný suverén, který měl v hlavě přesně srovnáno, co od života chce. Uspět za každou cenu. Do začátku dostal od osudu mimořádně bohatý vklad, s nímž se brzy naučil zacházet přímo mistrně. A nešlo jen o fyzickou krásu. Rád o sobě mluvil ve třetí osobě a vždy říkal vše nahlas, prý co na srdci, to na jazyku. Jestli ale říkal opravdu to, co si myslel, věděl jen on sám. Hlubokým sametovým hlasem si dokázal bleskurychle podmanit posluchače. Tohle jeho mistrovství si sice spousta z nás nemohla naplno vychutnat, jeho český dvorní dabér Pavel Trávníček mu ale na filmovém plátně rozhodně na charismatu neubíral. Na své protivníky se uměl podívat tak, že je zamrazilo v zádech, leckdo ale v ocelovém pohledu jeho očí nacházel spíš smutek. Pod zdánlivým chladem ale pronikala navenek obrovská vášeň, ať už vedená láskou, či nenávistí. Své hrdiny nehrál, jejich příběhy opravdu prožíval.

Kolotoč obdivu, který se kolem něj denně roztáčel od rána do večera, bral Alain Fabien Maurice Marcel Delon s naprostou samozřejmostí a svůj lehce pohrdavý přístup k okolí nikdy nezměnil. Opravdu vyrovnaný vztah ke komukoli se mu vlastně nikdy nepodařilo navázat. Nejspíš to byl následek dětství, kdy vlastně nikam nepatřil. Rodiče se rozvedli, když mu byly tři roky, oba založili nové rodiny a Alain se stal spíš součástí rodiny své chůvy a jejího manžela, vězeňského dozorce. Není divu, že z něj rostl průšvihář, kterého nesrovnala do latě ani armáda. Narukoval v pouhých sedmnácti, čtyři roky prožil v Indočíně, většinu času ale strávil kvůli různým přestupkům za katrem. Po návratu se odmítl vrátit do matčina řeznictví, vyrazil do světa showbyznysu a začal se cíleně poflakovat kolem hvězd filmového festivalu v Cannes. A díky vzhledu se mu brzy podařilo upoutat pozornost.

Když dostal v roce 1958 roli mladého důstojníka Franze Lobheinera ve vášnivém milostném dramatu Kristýna, jeho honorář činil 300 tisíc franků, pro hvězdu filmu, něžnou a okouzlující Rakušanku Romy Schneider, měla ale produkce připraveno 70 milionů. Po prvním setkání ho nazvala nevychovaným grobiánem a on ji hloupou husou, napětí mezi nimi by se bývalo dalo během natáčení krájet a zamilovanost opravdu museli hrát. Láska se zrodila až na festivalu v Bruselu, kam přijeli film představit. Alain ale nedokázal skousnout, že je Romy úspěšnější, ponižoval ji, nazýval měšťačkou. Brzy ji také začal podvádět, beznadějně zamilovaná kráska mu ale stále dokola odpouštěla. Když se s ní po pětiletém bouřlivém vztahu rozešel kyticí černých růží a lístkem se vzkazem, že jí dává svobodu, zhroutila se a pokusila o sebevraždu.

V roce 1959 už sebevědomě zazářil v komedii Slabé ženy jako okouzlující Julien Fenal, kterého se tři svedené a zhrzené ženy rozhodnou zabít. A poté, co jeho výkon viděl režisér René Clément, obsadil ho jako Toma Ripleye v kriminálce V plném slunci. A žádný další Ripley už nikdy nebyl tak skvělý. Koneckonců do šedesátých let už Delon vstupoval velmi dobře připraven. Díky obrovské cílevědomosti a touze po úspěchu se stal čtenářem největších filozofů, milovníkem italské opery a své kvality uměl tak mistrně prodat, že se bleskurychle převtělil do podoby elegantní hvězdy.

V roce 1963 už mu jeden z nejvýznamnějších francouzských scenáristů a režisérů Jean-Pierre Melville napsal dobrodružnou kriminálku Nejstarší Fercheaux přímo na tělo, Delon ale kvůli závazkům v Hollywoodu nabídku odmítl, takže nakonec hrál Michela Maudeta Jean-Paul Belmondo. Koncem šedesátek už se Delon umístil v první desítce osobností, které Francouzi uznávají, hned po papeži a amerických astronautech, kteří tehdy právě dobyli Měsíc. A když v roce 1969 začal natáčet kriminální drama Jeff, které také sám produkoval, vybral si do hlavní ženské role krásnou Mireille Darc. „Řekněte, se kterou francouzskou herečkou kromě Bardot, Deneuve a Darc bych mohl hrát partnerskou dvojici?“ prohlásil tenkrát sebevědomě. Nepřehlédnutelná kráska s nádhernýma očima se pak stala jeho životní i obchodní partnerkou na dalších patnáct let.

Když v roce 2008 v úvodní scéně komedie Asterix a Olympijské hry promlouvá jako jeden z nejmocnějších mužů antické historie, římský diktátor Julius Caesar, sám k sobě, říká mimo jiné: „Caesar všeho dosáhl a dobyl. Je to gepard i samuraj. Nikomu nic nedluží. Ani Roccovi a jeho bratrům, ani Sicilskému klanu.“ Připomíná tím své nejslavnější filmy, což při jeho vstupu na scénu navíc podporuje i hudba Ennia Morriconeho z kultovní francouzské kriminálky Sicilský klan, v níž hrál v roce 1969 Rogera Sarteta. Neskromně tak publiku připomněl, že opravdu celý život takový byl. Divoký gepard a statečný samuraj, který si vždy šel cílevědomě za svým.

Kdyby takový nebyl, nejspíš by zůstal jednou z pohledných a talentovaných hvězd šedesátých a sedmdesátých let, nestal by se ale živoucí legendou. Alain Delon byl opravdovým velmistrem mámení a jeho vášnivost a temperament ani s přibývajícími lety neslábly. „Jsou lidé, kteří nemají věk. On k nim patří. Jeho velkou silou je ohromná přitažlivost a neuvěřitelná impozantnost. Alain je největší francouzský herec od úmrtí Jeana Gabina a Lina Ventury,“ prohlásila o něm Mireille, když mu bylo osmdesát. Poslední roky prožil v bolestech, bojoval s následky mrtvice a rakovinou a proslýchalo se, že už nechce žít. V neděli 18. srpna Alain Delon zemřel v kruhu svých nejbližších ve svém sídle v Douchy, zhruba sto kilometrů jižně od Paříže. Do oslavy 89. narozenin mu zbývalo necelého čtvrt roku. Mimořádný herec navždy odešel, legenda ale bude žít dál.

(zdroje: Le Parisien, Wikipedia, ČSFD, FDB)

Vložil: Adina Janovská