Komunitní atmosféra, to je řešení všech našich problémů s migrací. Heuréka. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Chlupatí, kterým nejspíš také jednou dojde trpělivost

Smíchat dvě a více odlišných skupin lidí do sebe a čekat, že nastane ráj na zemi, je krajně naivní a nezodpovědné. Příkladů v historii máme nepočítaně. Máme to v sobě. Tvoříme kmeny a svému kmeni také straníme. Pokud jsme součástí většího kmene, ale nepatříme do něho, začneme, když nás je dost, škodit, nevážit si domovského kmene. Ve Velké Británii se právě domácí kmen nakrknul a vyrazil do ulic zjednat si pořádek. Protože má pocit, že té škody už je nad hranici tolerance. Rozbuškou se staly tři ubodané malé dívky, které si vyrazily na balet a zpátky je nevezla maminka, ale pohřební služba. Ale domácí kmen to má marné. Ti nahoře chtějí ráj na zemi. A do ráje se jde přes peklo, to ví každý inkluzivní progresivista.

A peklo začne. Ne hned. Nynější nepokoje budou potlačené, policie vytáhne silnější kalibr, však už hovoří o jednotce Cobra, která po sobě dlažební kostky bez odpovědi házet nenechá. Jeden „radikál“ za druhým půjde za katr a systém si s nimi pohraje jako přežraný kocour s belhavou myškou.

Až pomine bezprostřední průšvih, z vysokých míst se začne ozývat, že nepokoje byly odsouzeníhodné a že „...řešením je vytvářet komunitní atmosféru, která by eliminovala takovéto erupce násilí“, jak se v odpovědi na hněv Británie nechal už nyní v České televizi slyšet bezpečnostní expert katedry politologie Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity Miroslav Mareš. Vidíte, vždycky pro to mají označení jako z brožurky jak toho hodně říct, ale vlastně neříct vůbec nic. Komunitní atmosféra. Kouzelné. Takové, no, naivní a nezodpovědné.

Vzpomeňme, jakou dobrotu nadělalo, když nám bylo dáno po první světové válce vytvářet komunitní atmosféru s třemi miliony Němců. Jéje, to jsme si připravili krásnou dějinnou kocovinu, ze které jsme se vlastně hrabali padesát let naplněných totalitami. Teď máme Němce opatrně rádi. Jsou za hranicemi. A když tam zůstanou, budeme je mít stále opatrně rádi.

Nebo se podívejme na tu krásnou komunitní atmosféru v Jugoslávii. Ta vedla až k masakrům a hromadným hrobům. A co takhle nahlédnout na Donbas, kde sídlily miliony ruských Ukrajinců, kterým se holport s Ukrajinou z dlouhodobého hlediska zajídal. Důsledky řešíme teď a tady a stojí nás to děsnou fůru peněz a energie.

A ono se to, ostatně, může stát i v jednom státě, kde je společnost rozdělená jen jakousi pochybnou rozpočítanou. Podívejme se na Rwandu. Od 7. dubna do 15. července léta ďáblova 1994 si tamní Hutúové a Tutsiové vystřihli s mačetami příkladnou genocidu. Milion lidí padlo za oběť naprosto tupému přesvědčení, že ten druhý je odlišný a je třeba ho zabít. Nebo být zabitý. Milion mrtvých. Jedna skupina byla ta „lepší“, druhá ta „horší“. A tak se vraždilo krásné čtyři měsíce a lidstvo jako celek si tím zase koupilo protekční místo v pekle.

Ztráta kořenů se tomu říká. Vykořeněnost. Dám na příkladu. Vždycky když se ploužím z nádraží dodom, ostřížím okem prohlížím krajnice a jakmile zahlédnu odhozený bordel, skočím po něm jako šelma. Kořeny, pečuju si o svoje, mazlím se s tím, hýčkám si to okolo sebe. Je to duševně moje. Je mi to vlastní. Protože mám zapuštěné kořeny. A co takový rwandský kluk s britským občanstvím, ale duší divoké Afriky? Nezakoření. A pomstí se. Nezáleží mu na kmeni, protože je mu cizí.

A my jsme zase tam. Zase tam jsme. Ve Velké Británii se teprve něco spouští. Ten hněv je v lidech. Je tam a zůstane tam. A když se teď potlačí, bude růst, potlačovaný, ale bude růst jako nádor. A pak vyrazí s daleko větší silou. Možná už je to teď. Možná už nádor dorostl a Velká Británie stojí před občanskou válkou. Ač si troufám tvrdit, že je příliš brzy. Ještě chvíli se bude budovat falešná komunitní atmosféra.

Stejnou situaci brzy očekávejme v Německu. Němci jsou sice poslušní, bouří se velmi těžce a dlouze. Jako Entové v Tolkienově Pánu prstenů. Všechno si důkladně rozmyslí. Ale pak je nezastaví nic. Teď vyšly statistiky tamní policie. „Policie hovoří o explozi brutálního násilí a krádeží ze strany Severoafričanů,“ píše německý deník Bild. Jak dlouho bude trvat, než vyjdou do ulic i Němci a nenechají si líbit, že je tisk a politici označují za pravicové extrémisty? Už jen proto, že pro levicové extrémisty z tisku i vládních lavic je pravicový extrémista vlastně každý, kdo není v partě s nimi. Jen čekám, kdy se od nich ozve, že za nepokoje může Rusko. Oni k té logické zkratce časem dojdou. 

Zdroje: Novinky, Bild, iDnes, Česká televize

Vložil: Štěpán Cháb