Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Gratuluji alžírskému prezidentovi a marockému králi k výsledkům voleb ve Francii. Komentář Štěpána Chába

komentář 09.07.2024
Gratuluji alžírskému prezidentovi a marockému králi k výsledkům voleb ve Francii. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Francouzská vlajka

Tak ve Francii se nebinárně pochlapili a zvolili si novou vládu. Patřičně to v ulicích hned oslavili zapalováním jízdních kol a soubojem s policií. Ovšem prohlasovali se do tak podivného paskvilu, že z něj může mít radost snad jen alžírský prezident a marocký král. Naše Kateřina Konečná si naivně zakřepčila, že zvítězila levice. Esa z ODS zase zabědovala, že se vrací komunismus. A všichni se tak trochu mýlili. Žádný komunismus. Hloupá plichta s diagnózou předsmrtné křeče.

Ve Francii vyhrál slepenec komunistů, zelených a progresivistů. Hned za nimi ideologicky nijaká strana Emmanuela Macrona, třetí se pak krčili skřeti Marine Le Penové (mediálně skřeti, samozřejmě). Přičemž vítězná levicová koalice před volbami nabízela nádherný utopický svět. Jako třeba důchod v 60 letech, radikální zvýšení minimální mzdy, snížení pracovní doby, stropování cen potravin, morbidní zdanění bohatých a korporací, slevy v městské dopravní hromadě a podobné „dobré nápady“, které nikdo neví, jak by se zaplatily nebo zavedly. Neví. Snít o tom, to umí kdekdo, ale jak to uvést do praxe, to se v historii ještě nepovedlo. (Ne, oprava, šlo by to, ale to by se muselo najet na princip první poloviny roku 1968 v Československu. A na to si nikdo netroufne. Už jen proto, že nestatečná levicová koalice ve Francii volá jen po zastavení další privatizace, nikoliv po zestátnění všechno, co je po ruce, a bez toho se do toho ráje prostě nepropracují.)

Jenže nezískali většinu, takže se budou muset s někým na utopii dohodnout. A nedohodnou se. Navzájem tam sebou všichni pohrdají, budou na sebe křičet, vyhrožovat si a urážet se. Do toho Macronova centristická strana bude držet prst na tepu. Bude ustupovat levicové ideologii. Ano, formálně. Tady trochu, támhle malinko. Ale k životu v utopii neustoupí. To jde vidět i na tom, že Macron odmítl demisi „svého“ premiéra Atalla (to je ten, který si pochvaloval migrační pakt, protože migranty si vezme ta hloupá východní Evropa). Macron si chce hrát dál, tak si hrát bude. Francie je jeho hračka.

Kateřina Konečná, naše ústřední komunistka, výsledek voleb oslavila. Jaký to blázínek. Snad i tuší, co po volbách přijde, ale nezmiňuje, protože je to ve své jinak racionalní povaze prostě snílek a tak s mžurkou na očích louská naivní program francouzské levice a nechce vidět její další kroky. Vlastně jediné kroky, které po ní fakticky zbudou. S levicí, která se bude přetahovat o kormidlo s Macronem i Le Penovou, to špatné zůstane, nebo se zhorší. To dobré se nepovede prosadit, nebo jen s takovými kompromisy, že to bude spíš na škodu.

Co každopádně zůstane a bude se prohlubovat, bude migrační proud a tah na zelený úděl. Už loni Francie hlásila, že počet obyvatel s migračním pozadím překročil deset procent, přičemž největší podíl na tom mají Alžířané a Maročané. Takže vítězství levice ve Francii může fakticky těšit jen alžírského prezidenta a marockého krále. Protože těm začnou do jejich zemí chodit další a vyšší prebendy od „krajanů“ a Francie, dříve jejich kolonizátorský uchvatitel, začne, chtě nechtě, přejímat jejich tradici a kulturu. A nakonec i náboženství a způsob života.

Ale to je vlastně v západní Evropě na pořadu dne prakticky u všech zemí. Ve Velké Británii nová levicová vláda stopla deportace lidí, kterým byl odmítnut azyl. Prostě si je tam nechají. To samé Německo, Belgie, Švédsko, Itálie. Proměna obyvatelstva je v pořádku. A asi skutečně je. Viděl jsem snímky z oslav vítězství levice ve francouzských volbách, které ukázal americký deník The New York Times. Nevlály tam francouzské vlajky, ale vlajky palestinské a jakési pro mě neidentifikovatelné rudé se žlutou hvězdou, přičemž ty palestinské mohutně převládaly. Novodobá levice, která předstírá, že je tou starou a poctivou levicí. Kateřina Konečná z ní má radost. Předstírá tedy nejspíš dobře. Jen není moc pro ty skutečně pracující, pro které levice fungovala dříve.

A tak mě u toho napadá, jestli je západní Evropa stále ještě kompatibilní s tím, kam chceme směrovat naši zemi. Politicky možná stále ještě trochu ano. Ale co se týká demografické proměny jejich zemí, tam by mohl být trochu svízel. No, ale vlastně ne moc. S migračním paktem, který Vít Rakušan, ministr vnitra jedné z těch hloupých zemí východní Evropy, s velkým nadšením podepsal a pomohl postrčit kupředu, budeme za chvíli na podobné cestě do ráje. Tak neremcat, nebinárně se pochlapit a šup na tu pekelnou jízdu do chřtánu rodiště Adama a Evy.

Zdroje: The New York Times, Novinky, Wikipedie

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb