Vlastenectví, které nešlo pod nos cenzorům, a sen Krejčíkovy Božské Emy, končící bojem o život. Tajnosti slavných
29.05.2024
Foto: Se svolením Bontonfilmu
Popisek: Božidara Turzonovová jako pěvkyně Ema Destinnová v životopisném dramatu Jiřího Krejčíka Božská Ema
VIDEO Přestože má na kontě téměř dvě stovky filmových a televizních postav, nejdůležitější je pro ni stále bratislavské Slovenské národní divadlo, na jehož jevišti už prožila šedesát let. Říká, že se stalo součástí její identity a ani po tolika desetiletích ji nepřestává fascinovat. (Pokračování z pondělí 27. května)
V minulosti ji obsazovali do svých projektů nejvýznamnější čeští a slovenští režiséři, naposledy se objevila na filmovém plátně v roce 2014 v záznamu divadelního představení, komedie současného argentinského dramatika Eduarda Rovnera Vrátila se raz v noci. Dál ale spolupracuje s televizí, její prozatím poslední postavou se stala panovačná hlava rodiny v komediálním projektu televize Joj Dovidenia, stará mama! Do paměti diváků se ale Božidara Turzonovová navždy zapsala především jako Božská Ema, životopisném dramatu režiséra Jiřího Krejčíka o legendární operní pěvkyni Emě Destinnové.
Akce Bororo:
Konečně Barrandov
Velké filmové úspěchy, spojené s Filmovým studiem Barrandov, jí přinesla sedmdesátá léta, už v roce 1971 jí režisér Jiří Krejčík nabídl hlavní ženskou roli ve své boccacciovské komedii Hry lásky šálivé. Projekt měl úspěch a Božidara se díky němu konečně zapsala i do paměti filmařů nejen jako skvělá všestranná herečka, ale také jako nadaná zpěvačka. Následovala neméně úspěšná sci-fi Otakara Fuky Akce Bororo, v níž ztvárnila návštěvnici z jiné planety, exotickou krásku Zuzanu. V roce 1976 na ni Václav Vorlíček pamatoval s postavou Kateřiny ve své komedii Bouřlivé víno, o rok později jí Otakar Vávra nabídl ztvárnění spisovatelky Karolíny Světlé v historickém dramatu Příběh lásky a cti.
Božská Ema
Poutavé drama o životní pouti legendární české operní pěvkyně se stalo vyvrcholením série jejích velkých úspěchů. Projekt režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 se dočkal excelentního obsazení, mimo jiné si v něm zahrál Miloš Kopecký, Josef Kemr, Čestmír Řanda či Juraj Kukura. Přesto stojí především na mimořádném hereckém výkonu Božidary Turzonovové, jejíž pěvecké operní party nazpívala další úchvatná Slovenka, majitelka spinto lyrického sopránu Gabriela Beňačková. Jenže melancholicky laděný snímek byl vnímán jako kritika normalizačních poměrů, takže ho cenzoři, kterým vadilo vlastenecké poselství, v době prvního uvedení raději stáhli z distribuce.
Božská Ema:
Opravdová první dáma
Na jevišti tehdy zářila v muzikálu Na skle malované a pravidelně se objevovala na obrazovce. V úspěšné spolupráci s českými režiséry pokračovala i v osmdesátých letech. Hrála ve dvou pokračováních Vorlíčkova úspěšného filmu Zralé víno a Mladé víno, největšího diváckého ohlasu ale dosáhla coby majitelka luxusního prvorepublikového nevěstince Gabi Stolařová v retrokomediích Václava Matějky Anděl s ďáblem v těle a Anděl svádí ďábla. Od počátku devadesátých let se počet jejích filmových a televizních rolí snížil, zahrála si ale například Kvardovou v jedinečné komedii Jana Svěráka Vratné lahve. Začala se ale věnovat především divadlu a pedagogické práci.
Nejlépe placené nabídky
V současnosti je vedle Emílie Vášáryové považována za první dámu slovenského divadla, několikrát stanula i před seriálovou kamerou. Například ve slovenské verzi Ordinace v růžové zahradě či Letiště. Nikdy se ale netajila tím, že nabídky přijala především z komerčních důvodů, protože seriály jsou v nejistém hereckém životě alespoň na čas nejvýhodnější zárukou jistého příjmu. Často vystupuje v rozhlase a spolupracuje s dabingem, za nějž obdržela cenu Zlatá slúčka. V roce 2007 obdržela státní vyznamenání za významné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky a cenu literárního fondu za celoživotní tvorbu. Stala se první děkankou Fakulty dramatických umení v Banské Bystrici, kde stále působí jako profesorka.
Anděl s ďáblem v těle:
Devátá v pořadí
„Sláva pomine, na jména postav, které jsem ztvárnila, se časem zapomene, ale dlaždice, na které je moje jméno, ta tu bude stále,“ prohlásila s dojetím, když byla před šesti lety zasazena do Filmového chodníku slávy v Bratislavě jako devátá pamětní dlaždice s jejím jménem. Radost měla o to větší, že na něm má svoji hvězdu i její zesnulý manžel Jozef Adamovič. „Právě za touto zdí, na jevišti Městského divadla P. O. Hviezdoslava, jsme prožili v šedesátých letech ten nádherný, tvořivý, silný divadelní kvas, tomuto období se dokonce říká hvězdná doba slovenské činohry,“ zavzpomínala tehdy pro web slovenka.sk. Prožili spolu více než půl století, přestože to s ním neměla leckdy snadné. Věděla, že je si přízně žen užívá velmi rád, dokonce měl s o třicet let mladší fanynkou Miroslavou dceru Jozefínu. I to mu ale dokázala odpustit.
Touha silnější než strach
Kdyby poslechla lékaře, nejspíš by nikdy děti neměla. Už během prvního těhotenství jí totiž doporučovali potrat ze zdravotních důvodů, po velmi těžkém porodu dcery Andrey se musela podrobit náročné operaci. Na potrat šla ještě třikrát, pak se vzepřela, miminko ale nepřežilo. Mladší Lucie se dočkala až deset let po prvním porodu. Když v roce 2013 o tři roky starší Jozef zemřel na selhání srdce, velmi těžce to nesla. „Přestože jsme se s Jozefem celé týdny neviděli, stále jsme byli spolu. Být vdovou je velký rozdíl. To je totiž definitivní.“ Přesto se dokázala znovu zhluboka nadechnout, Dál hraje nejen ve Slovenském národním divadle, učí herectví a občas natáčí i seriály. „Za naši práci jsme dostávali a dostáváme uznání v podobě potlesku, na jevišti ale stojíme jako postavy pod jinými jmény a na těchto tabulkách jsou naše civilní jména,“ připomněla při instalaci své hvězdy na chodníku slávy. „Komu se to hodí, ať po nás chodí.“
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Slovenská televízia, Febiofest, Slovenské národní divadlo, pluska.sk)
Vložil: Adina Janovská